„Dovolená“ v Chorvatsku

Tři dobrovolníci (já, Karolina a Marek); auto zcela plné od kufru po prostor pro nohy (boty, bundy, svetry, deky); cílem je Bapska (Srbsko) – 800 km před námi a 9 hodin jízdy.
Na srbsko-chorvatskou hranici Bapska znovu vyrážíme na tři dny, které strávíme následovně: 9 hodin cesty tam, 31 hodin na místě (z toho 4 hodin spánku), 12 hodin cesty zpět (z toho 3 hodiny spánku).
Je podzim, na místě je déšť a bahno po kotníky. V pohotovosti jen několik málo policistů, několik málo organizací (Lékaři bez hranic, UNHCR, World vision) a v neposlední řadě několik málo českých (cca 30) a zahraničních (cca 10) dobrovolníků.
Kdo zrovna nerozdává horký čaj, pláštěnky, termofólie, suché oblečení (primárně dětem a ženám) nebo se nepodílí na šíření informací (které jsou za účelem zachování klidu čekajících stěžejní), chová utahaným matkám jejich dítě a pomáhá s jejich přebalováním (pokud to jde, tak v provizorním skladu, jinak venku na dece, která je alespoň trochu čistá a suchá).
Když zbude čas zastavit se, posloucháme příběhy. Třeba ten mladé dívky z Nepálu, která v době pracovní cesty v Iráku přišla při letošním dubnovém zemětřesení o celou rodinu a mnoho blízkých přátel. A protože teď ji k zničené zemi živelnou katastrofou již nic nepojí, rozhodla se sama na vlastní pěst hledat nový život v Evropě. Kam přesně míří? Sama neví.
Nebo příběh Iráčana žijícího ve Švédsku, nyní již plnohodnotného občana Evropy, který se vydal pro zbytek své rodiny a přátel zpátky do Iráku a celou cestu absolvoval s nimi a byl jim neustálou oporou.
Mladý kluk ze Sýrie mi na můj dotaz, proč se vydal do Evropy sám a zbytek své rodiny, včetně manželky, nechal doma, odpoví s vytřeštěnýma očima: „Podívej se kolem sebe. Sem bych měl tahat celou svou rodinu? Vždyť je to šílený.“ Ptám se, zda přeci jen není z důvodu války nebezpečnější nechávat je tam, se slzami v očích mi odpoví: „Nezbývá než doufat. Když to jde, napíšeme si.“ Pak mě chytne za ruku, protáhne davem, abych neuklouzla po blátě a dál spolu rozdáváme čaj.
Každým dnem se shromáždí na hraničním přechodu Bapska tisíce lidí. Tisíce lidí, kteří mají podobné osudy těm, které jsme slyšeli. Tito lidé mají jednu věc společnou – po hlavní roli uprchlíka rozhodně nikdy předtím netoužili.

Celý příspěvek ve Studentské sekci: Studentská sekce