Infiltrátoři mezi Izraelem a Palestinou

Izraelsko-palestinské vztahy byly zásadně ovlivněny politikou západních mocností ve 20. století. V žádném případě se otázka Palestiny nedá omezit pouze na náboženský spor, problematika je mnohem hlubšího charakteru. Zásadním rozhodnutím, které přispělo k narušení vztahů mezi dotčenými stranami, se stal slib Velké Británie (koloniálního správce) a OSN (nově vzniklé organizaci po 2. světové válce) o vzniku židovského i arabského státu na území Palestiny. Palestinská strana odmítala veškeré návrhy a nechtěla se spokojit se vznikem židovského státu, natož se zmenšením území, na kterém se nacházela. V roce 1948 tak vznikl pouze stát Izrael.

Velmi významnou roli, spíše v negativním slova smyslu, sehrálo OSN, které nebylo schopné dodržet roli arbitra v tomto sporu, rovněž Velká Británie a Spojené státy americké nepřispěly svými aktivitami ke smíru stran. Izrael si je vědom své špatné územní polohy i toho, že je trnem v oku arabským státům, jimiž je obklopen. Nejen proto má k dispozici rozsáhlou moderní armádu. Na rozdíl od Palestiny, která se potýká s vysokou nezaměstnaností, korupcí, minimálními zdroji surovin a pitné vody, je ekonomicky rozvinutý Izrael velmi silným protihráčem.

Izrael v roce 2002 rozhodl o stavbě zdi mezi svým územím a Západním břehem Jordánu, údajně z bezpečnostních důvodů. Celková délka zdi měla být přes 700 km, nyní je dokončených cca 500 km a poslední úsek je ve výstavbě. Tím vznikly mnoha Palestincům doslova existenční problémy. Stavba znesnadňuje přístup k pitné vodě, znemožňuje volný pohyb obyvatel a často rozděluje celé rodiny. Mezinárodní soudní dvůr v roce 2004 označil zeď za nelegální s odůvodněním, že se nejedná pouze o bezpečnostní prvek, ale i o zábor území (Palestina přišla asi o 10 % svého území). Izrael se svým „opevněním“ nadále pokračuje a rozhodně se nechystá zeď posunout, či dokonce odstranit. Stále argumentuje tím, že zeď je nezbytnou bezpečností bariérou a některé statistiky mu dávají za pravdu.

Během tzv. druhé intifády (2000–2005) byla většina teroristických útoků vedena právě ze Západního břehu a po vystavění první části „opevnění“ se počet útoků radikálně snížil (ze 73 na pouhých 12). V roce 2013 bylo umístěno v celé délce zdi 99 tzv. checkpointů. Místní obyvatelé si ale stěžují na podmínky přechodu, na vojáky, kteří se jim vysmívají a celkově považují celý proces průchodu mnohdy půl metrovým koridorem za nedůstojný a nelidský.

O situaci Palestinců a jejich soužití se zdí pojednává dokument Khalada Jarrara Infiltrátoři, který byl promítán na festivalu Jeden svět. Snímek se zaměřil na překonávání umělé vzniklé bariéry a na důvody, které vedou lidi různých profesí i etnické příslušnosti k přechodu zdi. Khalad Jarrar je režisér palestinského původu, který pracuje především s fotografiemi a tento dokument je jeho prvním velkým úspěchem, nyní pracuje na projektu Live and work in Palestina.

Lidé se snaží překonat mnohdy až 8 metrů vysokou zeď na poškozených místech nebo v úsecích, které jsou pod menším dohledem izraelské armády. I přes všechna zabezpečení se denně podaří stovkám infiltrátorům dostat se přes tuto betonovou překážku. Lidé se tak mohou jít modlit do mešity Al-Aksá v Jeruzalémě, mohou se dostavit do škol a prací, ke svému lékaři, nebo navštívit část své rodiny. Nejedná se pouze o sociální potřeby, ale i o ekonomické důvody. O současné situaci o izraelsko-palestinské zdi informuje televizní stanice Aljazeera v článku Walled Off: Twelve Years of Israel’s Separation Barrier, který připomíná 12 let trvající problém. Česká média se tomuto tématu nevěnují a aktuální informace či názory obou dotčených stran českému čtenáři nezprostředkovávají. Izrael se nechystá zeď zbourat, ale v posledních dvou letech zpomalil práce na jejím dokončení. Zeď tak bude i nadále živou připomínkou nevyřešených izraelsko-palestinských problematických vztahů.

Fotografie: Debbie Hill/UPI