Kejawen jako tradiční mystická víra v případě současné Jávy

Pavla Fajfrlíková
Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha-Suchdol
Email: fajfrlikova@pef.czu.cz

Kejawen as the Traditional Mystical Belief in case of Contemporary Java Island
DOI: http://dx.doi.org/10.7160/KS.2018.100102
Author: Pavla Fajfrlíková
Language: Czech
Issue: 1/2018
Page Range: 18-34
No. of Pages: 17
Keywords: Indonesia, Java, Javanese, Kejawen, religion, Sufism
Summary/Abstract: The article deals with the mystical stream called Kejawen and its current form and impact on the culture and traditions of the Indonesian Java Island. The presented findings are based not only on the study of secondary sources, but also on qualitative field survey. As appropriate methods have been chosen semi-structured interview. Respondents (Javanese) have been asked about knowledge and their relation to the traditional Kejawen. Besides the interview, observation has been chosen method in the case of traditions and rituals. Photographs, individual texts and items related to the topic have been analyzed by document analysis. Although Kejawen is not an officially recognized religion according to Indonesian legislation, its influence is visible until today. Especially in rural areas are still a lot practicing supporters. The influence of Kejawen is connected to life of Javanese deeper than most of them is willing to admit. Nevertheless, mystical tradition has influence on their daily life, decision making, art, traditions and also contemporary mass culture.


Ostrov Jáva je nejenom ekonomickým, ale také jedním z kulturních center Indonésie. V průběhu historie se zde vystřídalo několik náboženství. Některá byla vytlačena, jiná do sebe integrovala nové prvky, další si udržela svou kontinuitu dodnes. Přestože je aktuálně v Indonésii šest oficiálně uznávaných náboženství (islám, protestantismus, římský katolicismus, hinduismus, buddhismus a konfucianismus), je zde možno nalézt komunity hlásící se (neoficiálně) k tradičním mystickým proudům známým pod označením „Kebatinan“, k nimž patří Kejawen, Subud či Sumarah. Oficiální čísla je však pro povinnost příslušnosti pouze k jednomu ze státních náboženství problematické odhadnout. V rámci této práce bude zkoumán vliv tradičního mysticismu (Kejawenu) na současnou javánskou společnost se zaměřením na kulturu a tradice.

Na rozdíl od západního světa, kde náboženství ztrácí svůj původní význam, Indonésie patří k zemím, kde je tomu naopak. Náboženství zde zastává významnou roli, přičemž vláda tuto skutečnost aktivně podporuje. Dle vládního nařízení se musí každý občan Indonésie přihlásit jako příslušník jednoho z šesti oficiálně uznávaných náboženství (Islám, římskokatolické křesťanství, protestantismus, hinduismus, buddhismus a konfucianismus). Veškeré ostatní náboženské proudy nemají v rámci Indonésie oficiální status, nejsou státem podporovány a jejich postavení je relativně problematické. Podobně je tomu u tradičních javánských mystických proudů (tzv. Kebatinan). Postavení těchto náboženských skupin bylo několikrát zájmem politických debat od dob nabytí indonéské nezávislosti, ovšem bez úspěchu. Tako „mystická syntéza“ je však dle mnohých neoddělitelnou součástí identity Javánců, vzniklou na základě historického vývoje a působení několika náboženství. V současné situaci, kdy se mnohé náboženské organizace zasazují o praktikování „pravého“ islámu, mají ostatní náboženské proudy problematičtější postavení než doposud. Praktikování spirituality v takové podobě, v jaké existuje právě v případě „Kebatinan“, je považováno za tzv. bida´h – herezi.

Pro označení javánského mysticismu existuje několik termínů. Patří mezi ně tzv. Kejawen (ze slova jiwa – duše), kebatinan (z arabského „batin“, duchovní život) nebo aliran keparcayaan (doslova „proudy víry“). Každé z těchto označení může mít specifický význam dle kontextu a skupiny, která jej užívá. Veškeré tyto směry se snaží o realizaci absolutního, spojení s Bohem a daným praktikujícím. Politická debata okolo tzv. Kebatinan byla aktuální především mezi lety 1950–70, o čemž se zmiňuje Mulder nebo Stange. Některé politické skupiny se snažily o prosazení jako dalšího oficiálního indonéského náboženství těšícího se ze stejného statutu a finanční podpory jako je tomu u zbylých náboženství, ovšem neúspěšně. Indonéská mystická tradice zrovnoprávněna nebyla a vláda dokonce pokračovala s holandskou praktikou kontroly jejího hnutí pod záštitou ministerstva náboženství, později ministerstva spravedlnosti. Tento kontrolní orgán (tzv. Pakem) přistupoval k mystickým hnutím jako k něčemu negativnímu, potenciálně amorálnímu. V 70. letech se situace postupně začala uvolňovat, mystické proudy sice stále nebyly a nejsou oficiálně uznány jako náboženství, bylo jim však uznáno právo na existenci jako součást tradiční kultury ostrova. Za dob vlády Soeaharta byl Kejawenu přiznán opět pouze marginální status jako jakéhosi přežitého kulturního dědictví, patřícímu tedy ne pod správu ministerstva náboženství, ale ministerstva cestovního ruchu. Nehledě na velké množství vnějších faktorů, které se snažili javánskou tradici potlačit (vliv příchozích náboženství, koloniální éry, vládních nařízení), pozůstatky javánské tradiční kultury jsou zřejmé dodnes. I v současnosti je stále možné v rámci Jávy nalézt jedince vyznávající (neoficiálně) tradiční mystické proudy. Vedle této tradiční formy je zde však na vzestupu (stejně jako na Západě) jakási konzumní spiritualita. To se týká nejenom Kejawenu, ale také dalších přejatých spiritualistických hnutí či směrů (např. Reiki). Především bohatší střední třída žijící ve městech se zúčastňuje placených přednášek, nakupuje CD a různé léčivé prostředky či amulety. S tradičním javánským náboženstvím tyto praktiky mají však většinou pramálo společného.

Celý příspěvek / Full Text Paper: Kejawen jako tradiční mystická víra v případě současné Jávy

Bibliografie

  • CUT, Mita. Modern democracy: Indonesia´s sultan Hamengku Buwono IX. Political Theology. Vol. 10, 2009 (4), 607–619.
  • DUBOVSKÁ, Zorica, Tomáš PETRŮ a Zdeněk ZBOŘIL. Dějiny Indonésie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, 578 s. ISBN 80-7106-457-2.
  • EDDY, Abah. Ilmu Kejawen Asli [online]. 2013 [cit. 4. 6. 2018]. Dostupné z: https://eddyblora.wordpress.com/author/ilmukejawenasli/
  • EISENSTADT, S. N. Multiple Modernities. New Brunswick, NJ; London: Transaction Publishers, 2002. 29 s. ISBN: 1-4128-2921-6.
  • GEERTZ, Clifford. The Religion of Java. Chicago: The University of Chicago Press, 1960. 392 s. ISBN 0-226-28510-3.
  • HAYS, Jeffrey. Wayang Puppet Theater: Wayang [online]. 2008 [cit. 6. 4. 2018]. Dostupné z: http://factsanddetails.com/indonesia/Arts_Culture_Media_Sports/sub6_4c/entry-4056.html
  • HENING, Samudera. Falsafah Orang Jawa [online]. Jakarta, 2008 [cit. 20. 4. 2017]. Dostupné z: https://kyaimbeling.wordpress.com/falsafah-orang-jawa/
  • HIDAYANTO, Andi Farid. Topeng Reog Ponorogo Dalam Tinjauan Seni Tradisi. Riset Journal Eksis. 2008(8). ISSN 0216-6437.
  • Jenis Tarian Kuda Lumping (Jaranan), Simbol Kedigdayaan Rakyat Jawa. [online] SatuJam, 2017 [cit. 15. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.satujam.com/kuda-lumping/
  • Kejawen, a Javanese traditional spiritual teaching. [online] Joglosemar, 1999 [cit. 15. 4. 2018]. Dostuné z: https://joglosemar.co.id/kejawen/index.html
  • MAHMUD, Dede. 10 Tari Tradisional Jawa Timur. [online] Tradisi Kita, 2016 [cit. 20. 4. 2018]. Dostuné z: http://www.tradisikita.my.id/2016/12/10-tari-tradisional-jawa-timur.html
  • MULDER, Niels. Mysticism in Java: Ideology in Indonesia. 2nd. Yogyakarta: Kanisius Publishing House, 2005. 168 s. ISBN 979-21-1167-0.
  • Puasa dan Semedi Dalam Acaran Kejawen. [online] Ilmu Kejawen, 2017 [cit. 6. 4. 2018]. Dostupné z: http://www.ilmukejawen.com/?puasa-dan-semedi-dalam-ajaran-kejawen,71
  • SAID, S. M. a Dili Estymora EYANTO. Misteri Dibalik Tarian Reog Ponorogo. [online] Sindonews.com, 2016 [cit. 6. 4. 2018]. Dostupné z: https://daerah.sindonews.com/read/1099634/29/misteri-dibalik-tarian-reog-ponorogo-1460192223/13
  • STANGE, Paul. Kecawen Modern: Hakikat Dalam Penghayatan Sumarah. Yogyakarta: LkiS, 2009. ISBN 979-978-53-8-3.
  • STEINBACHOVÁ, Eva. Kulturní dědictví Jávy. Praha, 2006. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce PhDr. Václav Soukup, CSc.
  • VOTRUBEC, Ctibor. Indonéská republika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 238 s.
  • WILSON, Ian Douglas. Reog Ponorogo: Spirituality, Sexuality, and Power in a Javanese Performance Tradition. Intersections: Gender and Sexuality in Asia and the Pacific, 1999.