Limity fotografie: ženský akt

Veronika Němcová
Fakulta humanitních studií UK v Praze, José Martího 31, 162 52 Praha 6
Email: Veru-Nemcova@seznam.cz

Limits of photography: female act
DOI: http://dx.doi.org/10.7160/ks.2017.090204
Author: Veronika Němcová
Language: Czech
Issue: 2/2017
Page Range: 71-92
No. of Pages: 22
Keywords: philosophy, semiotics, art, photography, nude, discoursive analysis, censure
Summary/Abstract: The controversy of nudity is a problem lasting for ages. In European context it has started in the Christian era, which has implemented one of the first official censures of the nudity in a society, referring to the moral values. Portraying of the mythological scenes in art was tolerated, however not in a whole European region (e.g. Victorian Era). The method of portraiture was fundamentally changed by the rise of photographs. Portraying photograph is an imprint of the reality and the nude is an instant form of the naturalized representation of a human being. The exactness of portraying a human nudity in the image was controversial and it became a forbidden image which offends morally. The example of limits in photography was chosen the feminine nudes in Czech culture and to a medial discourse. During the 20th century the nude defended its own position in the sphere of honored art. The limits of portraing the nudes remain to a question of a line between the eroticism and the pornography in a public opinion. In the 90s of the 20th century from the point of view of a discourse it came to a considerable relief in a society and a state-controlled censorship was banned. However in the present-day the new trends of censorship keep appearing in a public space because of the local politics and corporations.


Tato práce se zabývá fotografií a jejími limity na příkladu ženských aktů. Z teoretického hlediska filosofie fotografie a obrazu samotného je zde fotografie vymezena jako umělecké dílo a předmět reprezentující hranici mezi objektem fotografovaní a autorské intence. Výsledný technický obraz je sdělujícím médiem, sdělujícím zobrazitelné a toto je následně reflektováno mediální diskursivní analýzou v kontextu cenzury a zároveň limity erotična a pornografie v zobrazované nahotě v prostředí soudobé České republiky.

Fotografie ženských aktů jsou záměrně vybrány jako umělecká díla, na tomto základě je k nim z analytického hlediska přistupováno a jsou i takto interpretovány, neboť kupříkladu reportážní fotografie jsou ustanoveny jiným diskurzem, funkcí a interpretačním přístupem. K estetické funkci aktu je zde přistupováno z Mukařovského pojetí uměleckého díla jako znaku a zároveň je v této práci reflektována sociální funkce fotografie z pohledu Bourdieuho v kontextu ustanovování identity ve společnosti. Hodnota času primárně vychází z teorií Barthese a de Duveho a uvedené přístupy taktéž doplňuje technická stránka fotografie – především z Flusserova pojetí fotografie jako technických obrazů.

Diskurzivní analýza, jež je reflexí zkoumaného fenoménu ženských aktů ve vybraném českém tisku z období od devadesátých do roku 2017, přináší pohled na problematiku v širším kontextu, jelikož se zabývá tím, jakým způsobem je prostřednictvím médií psáno o fotografii aktů ve zpravodajství, o jejich vystavování a taktéž v rozhovorech s autory, fotografy, a zároveň naráží na limity zobrazované nahoty ve veřejném prostoru.

Umělecká fotografie upozadila význam malby v případě portrétování z důvodu své dostupnosti a schopnosti zachytit reálný obraz portrétovaného. Technický obraz fotografického portrétu je otiskem identity jednotlivce, skupiny, čímž zachycuje sociální realitu a její interpretace vychází z vnímání kulturního a společenského rámce, ale taktéž je reflexí sebe sama, metaforou bytí objektu na fotografii zachycená v čase fotografie a tento čas fotografie je ze své podstaty jedinečný, originální, znova nezopakovatelný, tudíž oplývající svou aurou. Aurou, ve které se mísí čas, prostor, technické možnosti aparátu (fotografického přístroje), autorský záměr (kompozice, tonalita, způsob dívání se) a momentka pózy fotografovaného objektu. Tato jedinečnost a originalita se ztrácí v okamžik manipulace s obrazem (v jeho variabilitě – retuše, ořez, kolorování apod.) a reprodukce v nekonečnosti možností zhotovení kopií snímků.

Akt jako umělecká fotografie je žánrem, který si žádá autorský rukopis fotografa z důvodu nevyhnutelnosti autorské intence a pak také pro fotografa samotného – nechání se portrétovat známým fotografem/slavným umělcem je rituálem, v analogii na Bourdieho rituálnost v kulturně-společenském kontextu. Dílo je plochou, jenž nabývá svého významu právě vymezením v rámu, nikdy není možné nahlížet na fotografii jinde. Objekt fotografie konotuje své další významy ve funkcích, v případě aktu se jedná především o estetickou a erotickou funkci, nedílnou součástí je rovněž balancování na hranici erotična a pornografie. Tuto hranici určuje diskurz, z hlediska své moci jazyka a dodávání kontextu, bez něhož přichází o svou sdělovací hodnotu. Tím, že není fotografie vázána přímo na jazyk ve své podobě, ale je vizuálním obrazem, proměňuje se význam jejího sdělení s dobou, normami a diskurzem, kdy je interpretována, což naopak z části znepřístupňuje její dešifrování.

Umění vzniká v určitém prostředí, samo o sobě vzniká v limitech možností své doby, společensko-kulturního kontextu, politické ideologii či diskurzu, v případě cenzury je nuceno ji respektovat nebo vznikat už v jejích limitech, neboť jej jinak odsouzeno stání se zakázaným obrazem. Umění, v tomto případě umělecká fotografie, působí na své pozorovatele nejen individuálně, ale v souvislosti s výstavní činností působí takové dílo na masu, na společnost. U zobrazování nahoty se jedná o spor trvající staletí, tabuizovaný křesťanskými morálními hodnotami. Kdy erotismus byl z přirozenosti vyhnán do oblasti zákazů pod nadvládou diskurzu ze strany politiky, náboženství a morálky. V křesťanské tradici došlo k převrácení, transgenezi, zákazu na kult přirozenosti v zahalení oděvem. Zde vyvstává problém limitů na hranici erotična a pornografie, tato hranice je tenkým ledem, který pramení u aktů v záměrném skrývání a odkrývání nahoty v naturalistické tělesnosti. Ženské tělo je zobrazováno ve své božské podobě, antické kráse v obraze dokonstruovaného dalšími prvky, které jsou esteticky vnímatelné (tvary, linie, …).

První akty v českém prostředí vznikaly koncem 19. století, o emancipaci ženského aktu na mezinárodní úrovni se zasloužil František Drtikol, v téže generaci Karel Novák, v následné generaci Funke, Rösler, Sudek, pozdější ikony české fotografické scény jako Taras Kuščynský a Jan Saudek. V devadesátých letech 20. století dochází ke zrušení oficiální cenzury řízené státní politikou a orgány, což je doprovázeno rozmachem laciné pornografie. Akt je vesměs přijatelným uměleckým artefaktem, vytlačeným ze soukromých bytových galerií na veřejné prostranství oficiálních výstav v celorepublikovém měřítku. Doba se stává „stoletím aktu“, bez cenzury, dohledu vrcholícím výstavou Akt v české fotografii na Pražském hradě za podpory dalších institucí. Poté pokračuje v letech 2001–2014 svobodné období – deklarující demokratické principy, ustálení fotografické scény, její otevřenost a demokratičnost i v porovnání s USA, kde ještě fungovala jistá forma cenzury.

Obrat nastává s rokem 2010, cenzurováním některých fotografií českých autorek v berlínské galerii Kleisthaus, tyto fotografie byly provozovatelem shledány jako morálně nepřípustné z důvodu, že se jedná o dětskou pornografii, což byla neoprávněná rétorika, přesto musely obrazy z galerie. V roce 2014 se tendence cenzury přesouvají do českého prostředí s výstavou polské umělkyně Natalie LL v krajské galerii ve Zlíně, která byla zrušena též pro svou pornografičnost, ale přímo ze strany krajských politických špiček, dále výstava Karla Richtra Woman: Scenes in the Library. Ta byla vykázána z půdy Knihovny AV ČR na základě rozhodnutí genderové komise, přestože se jednalo o decentní akty. Aktuálně, tj. roku 2017, poslední cenzurovanou výstavou se staly akty Lucie Anny Přerovské v Havířově ve výstavním prostoru Maryčka v Kulturním domě Petra Bezruče na základě rozhodnutí ředitelky, že obrazy mohou pohoršovat děti chodící kolem výstavní síně, navzdory veřejnému odsouzení a kritiky i ze strany rodičů, nebylo umožněno akty vystavit, i když v minulosti Přerovská s galerií spolupracovala.
Soudobé tendence cenzurování nahoty jsou také zjevné v případě sociálních sítí, kdy dochází k cenzuře nejen fotografií lidského těla v plošném měřítku, tudíž včetně fotografické tvorby umělců, ale i jiných výtvarných děl, ať už se jedná o sochy nebo obrazy. V rámci Facebooku v České republice bojuje s cenzurou uměleckých aktů například fotografka Tereza z Davle. Z důvodu, že v rámci zpracování tématu vyplulo na povrch více problémů v oblasti limitů zobrazování lidského těla obecně, stojí za zvážení rozšíření tohoto článku do autorské monografie.

Celý příspěvek / Full Text Paper: Limity fotografie: ženský akt

Bibliografie

• Akt není jen fotografie nahého těla. Slovo. Kultura. s. 8. z 23. 3. 1998
• ANDĚL, J. Myšlení o fotografii: průvodce modernitou v antologii textů. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2012. ISBN 978-80-7331-235-0.
• BARTHES, R. Světlá komora. Praha: Fa, 2005. ISBN: 80-86603-28-8
• BATTAILE, G. Erotismus. Praha: Herrmann & synové, 2001.
• BEČÁK, L. Havířov: bitva o akty. Novojičínský deník. Zprávy/Z regionu. s. 2. z: 7. 4. 2017
• BENJAMIN, W. Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti. (elektronická verze textu v PDF)
• BOURDIEU, P. Photography A Middle-brow Art. Cambridge: Polity Press, 1998. ISBN: 0-7456-0523-0
Cenzura ve Zlíně? Kraj dal uzavřít výstavu. Prý kvůli pornografii. [online]. in Echo24, z 16. 8. 2014, dostupné z: echo24.cz
• de DUVE, T. Póza a momentka, neboli Fotografický paradox. In: CÍSAŘ, Karel. Co je to fotografie? Praha: Herrmann, 2004. s. 273-293
• DIDI-HUBERMAN, G. Invention of Histeria. Charcot and the Photographic Iconography of the Salpêtrière. London: MIT Press, 2003. ISBN: 0-262-04215-0
• DOSTÁLEK, M. Provoz v nové galerii zahájili výstavou fotografických aktů. Orlické noviny. s. 1 z 18. 5. 1998
• FLUSSER, V. Za filosofií fotografie. Praha: Fa. 2013. ISBN: 978-80-86603-79-7
• FRAJEROVÁ, B. Svým ženám vykám. Zemské noviny. Náš domov – čtení na víkend. s. 1 z 28. 8. 1998
• GREGOR, M. Šikanované umění. Reflex. Sonda. s. 58. z 3. 12. 2015
• HELLER, J., KRISTIÁN, P. a kol. Encyklopedie grafika a fotografie. AKT. Brno: Zoner Press, 2008. ISBN: 978-80-86815-68-8
• JANATA, Michal. Vědět viděním. Fotografie jako rozhodnutí. Zlín: Archa, 2015. ISBN: 978-80-87545-39-3
• Kraj nařídil zavřít provokativní výstavu uznávané umělkyně. MF Dnes. Z domova. s. 4. z 15. 8. 2014
• MOUCHA, J. Obrazy z dějin české fotografie. Eseje o umění a klasicitě. Praha: Moucha, 2011. ISBN: 978-80-905026-0-4
• MUKAŘOVSKÝ, J. Umělecké dílo jako znak: z univerzitních přednášek 1936-1939. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2008. Theoretica & historica. ISBN 978-80-85778-62-9.
• NĚMCOVÁ, Veronika. Prolínání subkultur: příklad burlesky. (BP)
O čem nám vypráví fotografie. Když dokáže umocnit vnímání. In: Českobudějovické listy s. 00 z 14. 10. 1996
• PLAVEC, M. Poslední Saudkova výstava určitě nešokuje. Hradecké noviny. s. 18 z 22. 7. 1998
• POLÁČEK, D. V Německu nařkli dvě uznávané české fotografky z pornografie a donutili je stáhnout část z jejich vystavených fotografií. [online]. In: fotografovani.cz. z 26. 4. 2010
• RHODE, S. F. Nudity and Censorship. Salem Press Encyclopedia, January 2015. Dostupné z databáze: EBSCO, Research Starters
• RICHTR, Karel. Zakázaná výstava Karla Richtra [online]. ifotovideo.cz, © Copyright 2003–2013 ATEMI, s.r.o., 6. 11. 2015 [cit. 17. 11. 2015]. ISSN: 1801-4356. Dostupné z: http://old.ifotovideo.cz/rubriky/co-se-deje/vystavy/zakazana-vystava-karla-richtra_7081.html
• ŘEHÁKOVÁ, H. VESELÝ, D. Zakázané dějiny ve fotografiích ČTK. Praha: X-Egem, s. r. o., 1999. ISBN: 80-7199-035-3.
• SEDLÁKOVÁ, R. Výzkum médií: nejužívanější metody a techniky. Praha: Grada Publishing, 2014. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3568-9.
• STEJSKALOVÁ, T. Průhledné šaty a v klíně jablko. A2. Výtvarné umění. s. 10. z 6. 11. 2013
• SUCHAN, V. Skandál kvůli třem ňadrům a půlce holého zadku? Nedělní Blesk. Téma. s. 26 z: 15. 11. 2015
• ŠÍDA. J. Krása zakletá v kolodiovém procesu. [online]. In: novinky.cz. z: 25. 11. 2015. taktéž Právo. Kultura. s. 17. z: 25. 11. 2015
• Třikrát Tono Stano. Týden. Kultura – Výtvarné umění. s. 55. z 29. 6. 1998
• V muzeu končí výstava aktů. MF Dnes. Kultura – Jižní Čechy. s. 5 z 2. 9. 2000
• VOLEK, E. Znak – funkce – hodnota: estetika a sémiotika umění Jana Mukařovského v proudech současného umění. Praha – Litomyšl: Paseka, 2004. Scholares. ISBN 80-7185-593-8.
• VOLF, P. Století aktu. REFLEX. Fenomén. s. 38. z 30. 11. 2000
• WOJNAR, P. Galerie odmítla kvůli dětem akty. Mnohá reklama je horší, podepisují lidé. [online] In: ostrava.iDNES.cz. z: 6. 4. 2017