Malajsie, země tří náboženství

Ještě než do Malajsie přijedete, určitě vás v průvodci zaujme, že je to muslimská země. To však má své velké ALE. Muslimů je tu sice většina, ale jen velmi málo přes třetinu populace. Realita je taková, že je tu třetina Malajců (muslimů), třetina Indů (křesťanů) a třetina Číňanů (buddhistů). Hotový mišmaš. Všichni žijí spolu a vedle sebe bez větších problémů. Neuvěřitelné je, jak všichni v klidu slaví svátky těch druhých. Aby taky ne, když mají volno na všechny muslimské, křesťanské i buddhistické svátky. Asi jenom tady se vám stane, že na vánoce dostanete k večeři od usměvavého Inda kokos jen proto, že vám chce udělat radost. A kde jinde na světě vám budou muslimští stevardi 25. prosince v letadle zpívat malajské vánoční hity?

I když v zemi panuje relativní náboženský mír, je pozoruhodné, jak náboženství (v tomto případě i národnost) ovlivňují rozdělení společnosti. Přátelské vztahy většina malajské populace udržuje pouze mezi „svými“. Tyto vzájemné vazby mají dalekosáhlé konsekvence. Například, většina lidí v managementu a vrcholových pozicích jsou Číňané. Ostatní se jen velmi těžko prosazují, neboť pro čínský byznys je příznačné, že velmi záleží na osobních vazbách. Mají pro to dokonce speciální slovo – Quanxi.

Naopak Indové tvoří skupinu řadových pracovníků a původní Malajci se většinou věnují zemědělství a patří k nejchudší skupině v zemi. V 70. letech 20. století tato situace dokonce zašla tak daleko, že původní obyvatelé nevlastnili ani desetinu půdy a bohatství své země. Vláda proto přišla s plánem privatizace státních podniků se zvýhodněním pro „místní“ obyvatele, Malajci dostali půjčky na téměř nulový úrok a rozjel se velký plán jak do dvaceti let přelít bohatství z vlastnictví Číňanů a Indů zpátky k Malajcům. Díky tomu se třetina bohatství země měla podle plánu dostat zpět Malajcům. Nakonec se Malajcům podařilo získat asi pouhou desetinu bohatství země, dopad na vzájemné vztahy však byl nevyčíslitelný.

Fotografie: http://www.kwintessential.co.uk/