Otroctví v Perském zálivu

otroctvi

Helena Hanzlíčková
Ústav etnologie Filosofické fakulty UK v Praze, Celetná 20, 110 00 Praha
Email: hhanzlickova@gmail.com

Slavery in the Gulf region
DOI: http://dx.doi.org/10.7160/ks.2017.080101
Author: Helena Hanzlíčková
Language: Czech
Issue: 1/2017
Page Range: 3-30
No. of Pages: 28
Keywords: Slavery; Arab slave trade; Persian Gulf; Islam; manumission of slaves; pearl diving
Summary/Abstract: Despite the long history of slavery in Arab and Muslim lands, little has been written about this human tragedy. To many Arabs, the issue of slavery is a source of discomfort. It is estimated that eleven million Africans have been deported from eastern Africa to serve in Arab households, harems, armies, agriculture and industry. Abolition of slavery in the Arab world was a consequence of internal political and economic forces- pressure from Western powers and the realization (in enlightened Muslim circles) that maintaining slavery would forever bar Arab nations from economic progress. Slavery was sanctioned by the Islamic law and was an integral part of the Arab society. Zanzibar was one of the main channels through which slaves from Africa were transferred to supply the markets of eastern Arabia, Iraq, Persia and even parts of India. Some slaves remained in Zanzibar (famous for its clove plantations) while others were transferred to Oman. Through Omani ports (Muscat, Batinah, Sur) many slaves were kept for domestic use if they were not resold or shipped elsewhere. African slaves assimilated into the Arab Gulf societies as they lived intimately within the tribes. Slaves played a significant role in the pearl diving industry. Owning slaves increased one’s social status. Slaves married each other and bore children who were enslaved by the same families. British policy in the Trucial states was to grant freedom papers (manumission certificates) to any slaves who presented themselves at their mission. Except in Bahrain where slavery was abolished in 1937, it continued to exist in Saudi Arabia, Oman, Qatar, Kuwait and Trucial coast (UAE). Slavery was abolished in Kuwait in 1949, and three years later its legal status was outlawed in Qatar; in Saudi Arabia in 1962. Slavery in the UAE as an institution it was banned in 1963. The coup de grace was administered to slavery in Arabia in 1970 when Qabus ibn Saʿíd became ruler of Oman. Thousands of former slaves are still alive. They took citizenship of the Gulf States and bear some of the most prestigious names in the country.


Zotročování etnických menšin i celých národů je staré jako lidstvo samo. O otrocích ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě toho bylo napsáno mnoho. Transatlantický obchod s otroky ze západní Afriky a otrokářství v Americe svým rozsahem a krutostí dodnes vzbuzuje diskuze a je předmětem mnoha studií i filmových námětů. Ovšem otroctví v arabském světě a dalších muslimských zemích není příliš známou a odkrytou kapitolou dějin, přestože bylo několik století pevně integrováno v arabské společnosti.
Téma je tabuizováno a vzbuzuje rozpaky zejména v zemích Perského zálivu, kde dodnes žijí tisíce bývalých otroků nebo jejich potomků, nejčastěji afrického původu. Arabové zcela výhradně operovali v regionu zaměřeném na uspokojení poptávky po otrocích v muslimských zemích, přesto není termín arabský obchod s otroky zcela správný. Nebyl totiž praktikován pouze ze strany Arabů, ale také Berberů v Severní Africe a někdy na něm participovali i Evropané. Jeho počátky se kladou do doby dávno před tím, než začali Evropané vyvážet otroky ze západního pobřeží Afriky i do doby před rokem 622 , který je považován za počátek muslimského kalendáře. Jména lokalit zahrnutých do obchodní sítě napříč Indickým oceánem a Saharou jsou většinou neznámá a „exotická“ – Tripolis, Fezzán, Súr, Kilwa, Zanzibar. Domorodí Afričané byli přepravováni po Nilu do Egypta a přes Saharu putovali ze západní a střední Afriky do zemí Maghrebu. Většina informací o povaze tohoto obchodu pochází z pera arabských geografů a bývají záměrně zkreslené. Jelikož obchod býval ilegální, nemáme záznamy ani o afrických prostřednících a ještě méně důkazů máme od zajatých otroků a jejich strastiplné cestě přes Saharu, kterou velké množství z nich nepřežilo.

Jako první v regionu zrušil otroctví Bahrajn v roce 1937. V Kuvajtu bylo otroctví definitivně zrušeno v roce 1949, v Kataru o tři roky později. Otroctví v Dubaji jako instituce bylo zakázáno v roce 1963 a s vytvořením Spojených arabských emirátů v roce 1971 získali bývalí otroci stejná privilegia jako ostatní občané Emirátů a často převzali i jména významných rodin. Bývalým otrokům se po roce 1963 přestalo říkat ʿabíd, ale vžilo se označení chádim – pomocník nebo sluha. Zeptat se dnes Emiráťanů tmavé pleti, zda jsou potomky Afričanů, je považováno za hrubost. V roce 1952, kdy vládnoucí šejk ʿAlí bin Abdulláh at-Thání postavil mimo zákon otroctví v Kataru, vlastnila většina zdejších rodin jednoho až dva otroky. Katarský zákon z roku 1961 udělil občanství všem, kdo v Kataru žili od roku 1930. Vlastníci otroků byli odškodněni z peněz plynoucích Britům z těžby ropy.
Téma otroctví je v Zálivu dodnes velmi ožehavé. Řada místních historiků existenci otroctví popírala nebo bylo charakterizováno jako humánní, protože bylo ovlivněno islámskými principy. „Potomci otroků jsou stále sociálně a do určité míry i finančně napojeni na vládce v Zálivu.“ Velkým krokem bylo otevření Muzea otroctví v Dauhá v loňském roce. Muzeum sídlí v domě, který do poloviny 20. století patřil zdejšímu prominentnímu obchodníkovi s otroky, jemuž sousedé přezdívali žalmúd – skála, pro jeho krutost. V Saúdské Arábii bylo otroctví zrušeno v roce 1962. Konec otroctví v regionu přineslo jeho zrušení v Ománu v roce 1970. Prázdné místo po otrocích začala pomalu zaplňovat levná, mnohdy vykořisťovaná pracovní síla z Asie. Historie se opakuje…

Celý příspěvek / Full Text Paper: Otroctví v Perském zálivu

Bibliografie

• BURKE, Edmund, III.(ed.) Struggle and Survival in the Modern Middle East. Berkeley, Los Angeles: University of California Press, 1993. ISBN 0-520-07988-4
• GOMBÁR, Eduard. Kmeny a klany v arabské politice. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0895-2
• GORDON, Murray. Slavery in the Arab World. Paris: New Amsterdam Books: 1992. ISBN 1-4616-3625-6
• HOURANI, Albert. A History of the Arab Peoples. London: Faber and Faber, 2005. ISBN 0-571-22664-7
• HUTSON, Alaine S. Enslavement and Manumission in Saudi Arabia, 1926–38, Critique: Critical Middle Eastern Studies, 11 (1) (Spring 2002), s. 49–70. DOI: https://doi.org/10.1080/10669920120122243
• KHALIFA BILKHAIR, Aisha. African influence on culture and music in Dubai. UNESCO, Blackwell Publishing Ltd., 2006, s. 227–235. DOI: https://doi.org/10.1111/j.1468-2451.2006.00614.x
Korán v překladu Ivana Hrbka. Praha: Academia, 1972.
• KRANE, Jim. City of Gold: Dubai and the Dream of Capitalism. New York: Picador: 2010. ISBN 978-0-312-65543-3.
• LEWIS, Bernard. Race and Slavery in the Middle East: An Historical Enquiry. Oxford University Press: 1992. ISBN 1-4616-3625-6, 978-0-19-505326-5.
Muzeum otroctví v Dauhá, Katar (muzejní expozice).
• SHERIFF, Abdul. Dhow Cultures of the Indian Ocean: Cosmopolitanism, Commerce and Islam. New York: Columbia University Press: 2010. ISBN 978-0-231-70139-6.
• SUZUKI, Hideaki. Baluchi Experiences Under Slavery and the Slave Trade of the Gulf of Oman and the Persian Gulf, 1921–1950, Journal of the Middle East and Africa, 4:205–223, 2013. DOI: https://doi.org/10.1080/21520844.2013.830995
• THESIGER, Wilfred. Arabian Sands. London: Penguin Classics, 2007. ISBN 978-0-141-44207-5.
• THESIGER, Wilfred. The Marsh Arabs. London: Penguin Classics, 2007. ISBN 978-0-141-44208-2.
• THILMANS, Guy. Facts About Slavery. Éditions du Musée Historique du Sénégal (Gorée), IFAN Ch. A. Diop: 2010.
• TRABELSI, Salah. Memory and slavery: the issues of historiography, International Social Science Journal, Vol. 58, Issue 188, (June 2006), s. 237–243. DOI: http://dx.doi.org/10.1111/j.1468-2451.2006.00615.x
• ZDANOWSKI, Jerzy. Slavery and Manumission: British policy in the Red Sea and the Persian Gulf in the first half of the 20th century. Garnet Publishing (UK) Ltd.: 2012 ISBN 978-0-86372-440-4.
• ZDANOWSKI, Jerzy. The Manumission Movement in the Gulf in the First Half of the Twentieth Century, Middle Eastern Studies, 47:6, Nov. 2011, s. 863–883. DOI: http://dx.doi.org/10.1080/00263206.2010.527121