Percepce domova u potomků vietnamských imigrantů

Kristýna Sataryová

Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha-Suchdol
Faculty of Economics and Management, CULS Prague, Czech Rep.
tynasat@gmail.com

Perception of home in the offspring of Vietnamese immigrants

Author: Kristýna Sataryová
Language: Czech
Issue: 1/2014
Page Range: 80-100
No. of Pages: 21
Keywords: Narrative; Vietnam; biographical research; ethnic identity; territorial identity; home; Vietnamese descendants; Vietnamese immigrants; minority; generation
Summary/Abstract: The thesis elaborates the topic of territorial identity on the descendants of Vietnamese immigrants´ example in the Czech Republic. The goal is to find out what teenage generation of Vietnamese considers their home and is to understand the process having led to it. The issue is connected with the term of identity with focus on the ethnic and territorial extent. Also social constructivism paradigm has here been outlined where principles of working with identity base from. The thesis reaches from the history of Vietnamese arrival into the Czech Republic till present day and the second generation. These are in fact Vietnamese students at the age of 21 – 29, who have spent most of their lives here. Either they have arrived with their parents as children or were already born in the Czech Republic. Narrative interviews were carried out as part of a biographical research with representatives of given generation, during which the question about relation of an individual to ethnicity and home was monitored. The conclusion summarizes essential findings of research analysis and field data interpretation underneath.


Historie vietnamské komunity v České republice má již více než padesát let, a přesto život a kultura této skupiny není široké veřejnosti dostatečně známa. Povětšinou je vietnamské obyvatelstvo spojováno se stereotypním obrazem obchodníka s nekvalitním zbožím, v průběhu času se rozšířil na majitele večerky či nehtového studia. Ani média k lepšímu poznání vietnamských sousedů nepřispívají. Ve většině případů se jednostranně soustředí na nelegální činnost některých z nich.

Vietnamští občané se do tehdejšího Československa dostávali již v době socialismu díky československo-vietnamským mezistátním smlouvám, které vytvářely podmínky pro jejich řízenou migraci do země za účelem získání odborného vzdělání a praxe zejména v technických oborech. To vše se dělo v duchu socialistické solidarity k válkou zpustošené a ideologicky spřátelené zemi. Pro pochopení současné situace mladých Vietnamců je důležité se alespoň rámcově seznámit s historií vietnamské migrace do ČR.

Nejdůležitějším mezníkem v migraci z Vietnamu do Československa a následně do České republiky je bezesporu rok 1989, neboť do migrace již nezasahoval stát, ale migranti se rozhodovali podle svého. Významné postavení nabyli ti, co měli s Československem předrevoluční zkušenost a ovládali český jazyk. Za nimi pak přicházeli příbuzní a známí, kteří také chtěli zlepšit svou finanční situaci. Smysl svých ekonomických aktivit vidí Vietnamci žijící v ČR v tom, že jim umožňují finančně zabezpečit své děti a postarat se o rodiče, kteří zůstali ve Vietnamu.

Českou republiku si Vietnamci vybírají kvůli mýtům udržovaným v povědomí lidí. Venkovské oblasti Vietnamu sužované bídou pak rekrutují jedince, kteří jsou ochotní vycestovat do zahraniční a zabezpečit tak rodinu. Mýtus o bohatství a luxusním životě v zahraničí a tedy i ČR živí jak stát, který má zájem o vývoz svých občanů kvůli přelidnění a sociálním problémům, tak i samotní Vietnamci, kteří se ze zahraničí vrací na návštěvy a přivážejí okázalé dárky. Tito lidé o svých problémech a stinných stránkách života v zahraničí raději pomlčí, aby si zachovali „image“ a nemuseli přiznat, že peníze vydělávají pomalu a těžce. Místo toho hovoří spíše o dobrých zkušenostech.

V předložené studii byla zkoumána teritoriální identita příslušníků vietnamského etnika, kteří patří do druhé generace. Pocit příslušnosti k určitému místu, lze považovat za důležitou komponentu identity etnické. Z rozhovorů se daly identifikovat dvě hlavní polohy „domova“: Česká republika a Vietnam (pouze doplňkově menší region jako je město). Z dat vyplynulo, že pro vzorek informátorů je při definování „domova“ důležitější než samotné teritoriálně vymezené místo spíše sociální rozměr tohoto pojmu. Česká republika se tedy pro ně stala domovem jejich každodenního života, kde mají rodinu, přátele, školu a ve většině případů pravděpodobně i budoucnost. Zatímco Vietnam je místem vzpomínek z dětství a z jeho návštěv. Z Vietnamu se tedy postupně stává domov symbolický, kam se již většina informátorů nechce vrátit a přenést tam tak svou každodennost.

Jako další významné faktory pro adaptaci na Českou republiku a jejího vnímání coby domova se ukázaly následující kategorie: čas strávený ve Vietnamu, touha někam patřit, jazyková kompetence v českém jazyce, fenomén českých babiček a tet, převažující české okolí a vlastní fyzický vzhled. Informátoři, kteří strávili kratší čas ve Vietnamu, mají silnější vztah k České republice a „češství“. Touha někam patřit, jež se velmi silně vyskytuje zejména v době dospívání, figuruje také jako faktor k příklonu k české identitě, protože dítě trávící většinu času v české třídě mezi českými vrstevníky mezi ně chce zapadat a být bráno jako člen kolektivu. Důležitým faktorem je rovněž úroveň češtiny, která značně ovlivňuje schopnost zapadnout do české společnosti, neboť Češi chápou znalost jazyka jako jeden z předních atributů své etnické identity. Toto se úzce prolíná s kategoriemi českých babiček a etnickým zařazením přátel, protože díky době strávené s českou paní na hlídání a českým přátelům se mladý Vietnamec češtinu naučí relativně rychle a na vysoké úrovni. Trvalou připomínkou etnických a kulturních kořenů rodiny, z které jedinec pochází, je vzhled, který také figuruje jako bariéra pro plné přijetí české identity.

Vnímání domova u potomků vietnamských imigrantů do ČR je tak ovlivněno celou řadou faktorů, které u vzorku informátorů vedly ke smíšené etnické identitě a vnímání dvou kvalitativně odlišných domovů, kdy častěji již byla upřednostněna Česká republika, neboť v ní dotazovaní prožívají svou každodennost. Každý jedinec pak představuje jedinečný mix a záleží na konfiguraci výše zmíněných vlivů a jeho vlastní osobnosti, ke které etnické a teritoriální identitě se přiklání více. Z literatury i z badatelského výzkumu vyplynulo, že identita je dynamický proces, který se během života neustále redefinuje a proměňuje, proto jedině čas ukáže, kam se bude ubírat etnická a současně teritoriální identita vietnamských
obyvatel v ČR dál.

Celý příspěvek / Full Text Paper: Percepce domova u potomků vietnamských imigrantů

Bibliografie

ASSMANN, J. Kultura a paměť: Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku. 1.vydání. Praha: Prostor, 2001. 317 s. ISBN 80-7260-051-6.

ATKINSON, R. The life story interview. Thousand Oaks, Calif: Sage Publication, 1998, 97 s. ISBN 0-7619-0428-x.

BITTNEROVÁ a MORAVCOVÁ, M. (ed.) Etnické komunity: v kulturní a sociální různosti. 1. vydání. Praha: FHS UK, 2010. 314 s. ISBN 978-80-87398-08-1.

BROUČEK, S. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. [online] Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003. [cit. 15. 9. 2013] 119 s. (PDF) Dostupné z: http://www.cizinci.cz/files/clanky/107/vietnamska_etnika.pdf

BROUČEK, S. Český pohled na Vietnamce: mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003. 478 s. ISBN 80-85010-46-1.

CARTER, Robert T., ed. Handbook of racial-cultural psychology and counseling: theory and research. Hoboken: Wiley, 2005. 2 sv. (xxviii, 448, xxx, 567 s.). ISBN 0-471-65625-9.

ČERNÍK, J., IČO, J., KOCOUREK, J. S vietnamskými dětmi na českých školách. Jiří Kocourek, Eva Pechová. 1. vydání. Nakladatelství H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006, dotisk 2007. 222 s. ISBN 80-7319-055-9.

HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. 277 s. ISBN 80-246-0030-7.

KLUSÁKOVÁ, L., ed. a ELLIS, Steven G., ed. Frontiers and identities: exploring the research area. Pisa: Edizioni Plus – Pisa University Press, 2006. xv, 214 s. ISBN 88-8492 405-7.

MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 1. vydání. 2010. 48 s. ISBN 978-80-85394-72-6.

NOŽINA, M. a KRAUS, F. Kriminální sítě ve vietnamské diaspoře: případ České republiky. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2009. 124 s. ISBN 978-80-86506-82-1.

NOHEJL, M. Lebenswelt a každodennost v sociologii Alfreda Schütze: pojednání o východiscích fenomenologické sociologie. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 117 s. ISBN 80-86429-02-4.

PECHOVÁ, E. Migrace z Vietnamu do České republiky v kontextu problematiky obchodu s lidmi a vykořisťování. [online] Praha: La Strada Česká republika, o. p. s., 2007. [cit. 12.11. 2013] 64 s. (PDF) Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/Zprava_migrace_Vietnam.pdf

RIESSMAN, Kohler C. Narrative analysis. Newbury Park: Sage Publications, 1993, 79 s. ISBN 0-8039-4754-2.

ROUBAL, O. Teorie pro všechny: Když se řekne identita… regionální identita. (III. část). In: SOCIOweb – sociologický webzin. [on-line] Praha: Sociologický ústav AV ČR, v. v. i. [cit. 25. 9. 2013] Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=138&lst=103

SCHÜTZE, F. Narativní interview ve studiích interakčního pole. Biograf (20): 36 odst. 1999.

STRAUSS, Anselm L. a CORBIN, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1. vydání. Brno: Sdružení Podané ruce, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X.

SVOBODA, M. Biografická metoda v antropologii. AntropoWebzin. [on-line] 2007, 2-3. [cit. 11. 10. 2013] ISSN 1801-8807. Dostupné z: http://antropologie.zcu.cz/biografickametoda-v-antropologii.

SZALÓ, C. Transnacionální migrace: proměny identit, hranic a vědění o nich. 1. vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. 175 s. ISBN 978-80-7325-136-9.

Zdroj fotografie: ČT24