Praha ráj turistů

Představa, že jsme sledováni na každém kroku? Nebo že nás pomalu začínají ovládat počítače a čipy? Pro některé z nás je to opravdová noční můra, ale některým lidem tato myšlenka nevadí. Mezi ty, kterým to nevadí, se v Praze budou řadit právě turisté. A proč? To za chvíli pochopíte sami…

V našem stověžatém městě byl před časem zaveden čip pro každého. To bylo všude slávy. Jediné štěstí je, že ho zatím nemáme pod kůží či přímo v mozku. Je tu pouze jako plastová kartička, na které bychom časem měli mít snad úplně všechny naše údaje. Pro našince je tato kartička doslova každodenní průvodce, chce-li cokoliv udělat, neobejde se bez ní. Vypovím vám tedy nyní příběh z naší metropole.

Byl krásný březnový den, škoda jen, že všichni museli do prací, do škol a nemohli si užívat sněhu. Takový den jsem měl i já. Ráno vstát, jet do práce, tam stále někdo něco chce a tak není divu, že když přijdu domů, jsem rád, že si na chvíli sednu. Dnes mi ovšem neměl být dopřán klid. Všechno to začalo, když jsem doma našel lísteček se vzkazem od mé ženy. Na lístečku stálo: Večeři máš v kuchařce na straně 35. Šla jsem s kamarádkami na kafe. Péťa. To mne opravdu vyděsilo, protože když jsem naposledy vařil, skončilo to výjezdem šesti hasičských jednotek. Proto jsem se rozhodl, že si objednám nějaké jídlo s donáškou domů. Po chvíli bloudění internetem jsem zjistil, že objednal-li bych si jiné jídlo než pizzu, asi bych usnul dříve, než by mi bylo dovezeno. Vzal jsem tedy telefon a vytáčím telefonní číslo servisu „Pizza přímo do domu“. Rozhovor vypadal zhruba takto:

Pizza (P): Dobrý den, Pizza přímo do domu. V případě, že máte trvalý pobyt v Praze, zmáčkněte jedničku. Máte li trvalý pobyt mimo Prahu, zmáčkněte dvojku.

Nevěda co mne čeká, zmáčkl jsem tedy jedničku.

P: Pro přepojení na operátora prosím zadejte číslo vaší OC.

Hledám tedy mou novou plastovou kartičku a poctivě vyťukávám 6793863503188 do telefonu.

P: Dobrý den, oddělení pro Prosek a Letňany, přejete si, pane Vopička?

Já (J): Dobrý den, chtěl bych si objednat velkou pizzu s žampiony a šunkou.

P: Jste si jistý, že chcete pro jednu osobu velkou pizzu?

J: Jak víte, že ji chci pouze pro sebe?

P: Vaše žena totiž před pěti minutami parkovala na druhém konci města a žádné děti nemáte.

J: Jak to můžete vědět?

P: Mám zde otevřen váš OC účet.

J: I přesto bych prosil jednu velkou pizzu se sýrem a šunkou.

P: Dobrá, dáme vám na ni místo šunky sóju, máte příliš vysoký krevní tlak…

J: Ne, udělejte mi prosím standardní se šunkou!

P: To nám ale vaše zdravotní pojišťovna nedovolí. Zadávám tedy pizza 84632-S. Přejete si pizzu dodat až domů? Cena této služby je 50 Kč.

J: Jsem už silně naštvaný. Tak to si pro to zajedu sám, vyjde mě to levněji.

P: Ehm, tím si nejsem jistý, jelikož auto má vaše žena, budete muset jet MHD, na které nemáte již od 22. ledna legitimaci. Stálo by vás to tedy dvakrát 27Kč.

J: ∑₧Ωھ€₤≈‼

P: Nechte toho! Za nadávání na veřejnosti jste byl již jednou trestán.

J: Pochopil jsem, že říct cokoli je naprosto zbytečné. Dodejte mi tedy tu vaši z… žampionovou pizzu, ale rychle.

P: Děkujeme za objednávku a přejeme vám příjemný večer. Aa, počkejte chvíli: objevuje se tu zpráva od vaší ženy.

J: Jakže?

P: Vaše žena vám vzkazuje, že za hodinu bude doma. Brzy tuto zprávu dostanete i na mobil.

Tak to bylo tedy mé strastiplné objednávání jídla. Potom vše dopadlo naštěstí dobře. Pizza dorazila (byla i celkem dobrá) a moje žena skutečně přijela zhruba po hodině. Když jsem jí vyprávěl svůj příběh, tak se mi smála. Říkala, ať příště zmáčknu na začátku rozhovoru dvojku a předstírám turistu.

A skutečně, když jsem zhruba týden na to objednával jídlo a předstíral turistu, stačilo říct, co chci a kam si to přeji dovést. Po dodání jsem dokonce dostal malý dárek. Žít v Praze je tedy úplně šílené, ale pro turisty to je ráj…