Soužití tureckého a tatarského etnika v Rumunsku

Turecké mužské kroje

Martin Procházka, Michaela Drozdová
Rumunsko je jednou z mnoha evropských zemí, kde existuje turecká minorita. Většina zde žijících Turků má předky již od dob, kdy jihovýchodní část Rumunska (Severní Dobrudža) patřila k Osmanské říši. Dnes turecká menšina tvoří 0,14 % celkové populace Rumunska (asi 28 000 osob).
Není to ale pouze turecká minorita, která obývá rumunskou oblast Dobrudži. V 60. letech 19. století sem pod záštitou turecké (osmanské) vlády, která podporovala rozšíření islámu, zavítalo více než 30 tisíc Tatarů z poloostrova Krym, kteří se zde také usadili. Dnes jich v Dobrudže žije asi 22 000, což tvoří 0,12 % celkové rumunské populace.
Obě zmíněná etnika ovšem mimo Dobrudžu skoro nenajdeme, obývají totiž zejména východní (a jediné) pobřeží Rumunska, omývané Černým mořem. Od sebe je můžeme rozeznat zejména vzhledem. Tataři mají totiž „asijštější“ vzezření než Turci, kteří jsou ale velmi podobní samotným Rumunům. Dále se dají samozřejmě rozeznat i jazykem, kterým mluví.
Jazyk je pro obě etnika velmi důležitou složkou jejich identity. Tatarština a turečtina se od sebe sice v mnoha ohledech liší, stále jsou si tyto jazyky ale velmi podobné a zástupci obou etnik si navzájem dokážou s menšími překážkami rozumět. Rumunská vláda je výuce těchto jazyků na školách naprosto otevřena, a proto mají jak turecké, tak tatarské děti mezi povinnými předměty zařazen i původní jazyk svého etnika. Doma s rodiči ovšem v současnosti mluví nejčastěji rumunsky. Jejich prarodiče naopak rumunsky neumí skoro vůbec.
Státní podpora zahrnuje i výuku náboženství. Hodiny islámu pro muslimy, stejně jako hodiny křesťanství pro křesťany jsou zde naprostou samozřejmostí. U Turků a Tatarů nejčastěji náboženství vyučuje tatáž osoba, která učí i jazyk svého etnika.
Po celé Severní Dobrudži můžeme najít mešity, a to nedaleko místních kostelů. Křesťané a muslimové zde vycházejí bez problémů. Jejich vztah posílil v druhé polovině 20. století po nástupu komunismu, kdy bylo nemožné provozovat náboženské obřady oficiálně a na veřejnosti. Proto si zdejší muslimové i křesťané domlouvali pro své modlitby a obřady společná tajná místa.
Rumunští Turci i Tataři jsou zároveň velice hrdí na svůj původ, a proto si zejména v menších městech a vesnicích udržují malá muzea s tradičními nástroji, oblečením a dalšími předměty. Turecké muzeum se nachází například ve vesnici Cobadin a tatarské v Constanțe, největším městě rumunské Dobrudže.
Jako zástupce Turků a Tatarů v Rumunsku existovala společná Turko-tatarsko-muslimská unie (Democratic Union of Tatar, Turkish Muslims from Romania), která se rozpadla na Tureckou unii (Uniunea Democrată Turcă din România) a Tatarskou unii (která stále nese jméno původní společné unie). Obě unie vydávají vlastní časopis, který je v rumunštině a turečtině nebo tatarštině (podle příslušeného etnika). Existuje i jejich společné rádio „Radio T“, které střídá své vysílání v turečtině, tatarštině a rumunštině. V oblastní televizi pro rumunskou Dobrudžu je dokonce vyhrazena jedna hodina vysílacího času lekci tatarštiny.
Obě etnika se zároveň společně setkávají na společných oslavách a svátcích, týkající se islámu. Jsou tím buď svatby, pohřby nebo události jako „sunnet“ (oslava obřízky malých chlapců mezi třetím a čtvrtým rokem života), dále potom tradičnější islámské svátky jako je například oslava konce postního měsíce Ramadánu.

Celý příspěvek ve Studentské sekci: Studentská sekce