Specifika sovětské kolektivizace se zaměřením na Střední Asii

Petr Kokaisl *)

Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha-Suchdol
Faculty of Economics and Management, CULS Prague, Czech Rep.
kokaisl@pef.czu.cz

Specifics of Soviet collectivization, with a focus on Central Asia

Author: Petr Kokaisl
Language: Czech
Issue: 2/2015
Page Range: 23-48
No. of Pages: 26
Keywords: Collectivization; Stalinism; USSR; Central Asia; Kazakhstan; transformation
Summary/Abstract: The main objective of the paper is to show relatively little known process of collectivizationin Soviet Central Asia. The aim is to show the specifics of the collectivization of Soviet agriculture on the example of Kazakhstan. The peasants were first given some land only to betaken it away in several years during the process of collectivization. The poor farmers, especially those who lacked good civil morals saw a chance to decide the future conception ofthe countryside. It seems that most of them did not see or were not able to see the sense of allthese changes in the social structure of the village, and especially the real intentions the communists had. Any ideological influence on the countryside is very harmful in its effect, and the consequences are difficult to remove even after a long period of time.

Cílem předkládaného příspěvku je přiblížit poměrně málo známý proces kolektivizace v sovětské Střední Asii a především na příkladu Kazachstánu ukázat na specifika této části sovětské zemědělské kolektivizace.
Při získávání výsledků byly použity metody kvantitativní i kvalitativní. Kvantitativní údaje týkající se statistických údajů kolektivizace v Sovětském svazu jsou přebírány z publikací, které již hodnotí prováděnou kolektivizaci kriticky a nejsou významně zatíženy zkreslováním a idealizací kolektivizačních procesů (což je typické pro mnoho dobových publikací). Část statistických údajů týkajících se Střední Asie je použita z roku 1930 – tyto údaje dokladují profesní a vzdělanostní strukturu vedoucích pracovníků v kolchozech.
Kvalitativní údaje jsou použity jak ve formě sekundárních (převzatých) údajů z publikací dokumentujících autobiografické vyprávění přímo zainteresovaných osob, tak i primárních údajů, při jejichž získávání byl rovněž kladen důraz na osobní příběhy vztahující se k dané problematice. Primární údaje pocházejí z terénních výzkumů ve Střední Asii v období let 2003–2010 (Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán).

Při socialistické transformaci v SSSR dostali rolníci nejprve příděly půdy, aby za několik let o tuto půdu v průběhu kolektivizace přišli. Všichni chudší zemědělci, zejména ti, kteří na tom nebyli s občanskou morálkou nejlépe, vycítili svou šanci rozhodovat o příštím
obraze venkova. Zdá se, že většina z nich nedomyslila, nebo nedokázala domyslet smysl všech těch změn ve společenské skladbě vesnice a hlavně skutečné záměry sledované komunisty. Nedomýšleli zřejmě to, na co se ptají vždy právníci, mají-li posoudit nějakou záležitost: „cui bonum“, čili „pro koho je to dobré?“

Zostřený třídní boj programově vedený z nejvyšších míst ve státě, v jehož rámci proběhla i násilná kolektivizace zemědělství, měl za následek i likvidací politické opozice (v některých případech i potenciální). Na venkově byli k těmto cílům zneužiti chudí bezzemci, a malí zemědělci, vlastníci nevýznamných výměr zemědělské půdy, která postačila jen těžko k jejich obživě. Mnohde přispívalo k nenávistným postojům chudších vesnických vrstev i nadřazené chování bohatých hospodářů vůči vesnické chudině. Své učinila i lidská závist, posilovaná nouzí.

Dalším rysem sovětské kolektivizace byla uspěchanost a nesmyslnost v plánovitosti zakládání družstev a také (pod záminkou třídního boje) likvidace nejvyšších stranických a státních představitelů, kteří ohrožovali, nebo by mohli ohrozit vládnoucí skupinu. Hlavním problémem byl naprostý nedostatek vzdělaných kádrů, které by byly schopné vést nově vzniklá velká hospodářství. Bylo zřejmé, že si kolektivizátoři vzali příliš velké sousto, které bylo jednoznačně nad jejich síly. Z této fáze kolektivizace vyšla nejméně bolestně nejchudší sociální skupina, která však byla zároveň nejméně kvalifikovaná – například při zakládání kolchozů v Chorezmské oblasti v sovětském Uzbekistánu bylo ve vedení kolchozů pouze 21,8 % gramotných pracovníků. Skupiny, které utrpěly bolestnou majetkovou újmu, ztratily většinou motivaci k dalším transformačním krokům a i z ideologických důvodů bývalo jejich zapojování do řízení vznikajících kolchozů odmítáno. Kolchozy jednoduše nemohl vést nikdo z bývalých
vykořisťovatelů, ale pouze ti, kteří projevovali od počátku dobrý vztah k novým pořádkům.

V Sovětském svazu byly zkušenosti s kolektivním hospodařením minimální a poměry rolníků před kolektivizací byly v mnoha ohledech feudální.
K nápravě křivd způsobených sovětskou kolektivizací začalo docházet téměř bezprostředně po Stalinově smrti. Během tří let bylo v Sovětském svazu propuštěno asi deset tisíc politických vězňů, po XX. sjezdu KSSS se otevřely dveře k relativní svobodě a rehabilitaci pro několik milionů dalších, přesto si někteří nespravedlivě odsouzení museli na plnou rehabilitaci počkat až do 80. nebo 90. let 20. století. Trvalo několik desítek let, než došlo k přetvoření družstev v prosperující podniky vedené plně kvalifikovanými lidmi. S odstupem času je možné konstatovat, že zemědělská velkovýroba má podstatně vyšší konkurenceschopnost oproti malým rozdrobeným hospodářstvím. Tento fakt uznávali i ti, kteří byli nucenou kolektivizací osobně postiženi. Zakládání družstev by bylo jednoznačně přínosné, pokud by bylo na základě dobrovolnosti a skutečných potřeb hospodařících rolníků.

Za používané špatné metody při zakládání socialistických družstev bylo nutné zaplatit obrovskou daň – transformační šok spojený s obrovským poklesem produkce, rozbitím mnoha rodin, sociálním vykořenění. Těmto negativním jevům bylo možné se vyhnout při použití citlivějšího počátečního postupu. Zemědělství ovšem na začátku 90. let prošlo další – postsocialistickou transformací. Opět se zde volil značně necitlivý postup a při privatizaci docházelo velmi často spíše než ke transformaci k rozbití fungujícího systému, opět doprovázeném prudkým poklesem produkce
i množstvím chovaných zvířat. Na jedné straně byla v postsovětských republikách patrná nevyhnutelnost privatizace v zemědělském sektoru, protože docházelo k transformaci celé národní ekonomiky a jejímu přechodu k ekonomice tržní. Tyto celospolečenské změny se dotýkaly celého systému, tedy i zemědělství. Na druhé straně se pod hesly přechodu od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice volného trhu privatizovaly zemědělské podniky zcela paušálně, bez ohledu na to, jaké byly jejich ekonomické výsledky, i bez ohledu na zájmy jejich zaměstnanců či vedení těchto podniků.

Ukazuje se, že jakékoli násilné a překotné provádění reforem je v důsledku velmi škodlivé a tyto následky se nedaří odstranit ani po dlouhé době – mnohdy je to záležitost i více generací.

*) Author affiliations and addresses:
Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze
Faculty of Economics and Management, CULS Prague

Celý příspěvek / Full Text Paper: Specifika sovětské kolektivizace se zaměřením na Střední Asii

Bibliografie

• ABYLCHOŽIN, Ž. B., KOZYBAJEV, M. K., TATIMOV, M. B. Kazachstanskaja tragedija. Voprosy istorii, 1989, No. 7.
• ABYLCHOŽIN, Ž. B. Očerki sociaľno-ekonomičeskoj istorii Kazachstana. Almaty, 1997, s. 202–214.
• ABDAKIMOV, A. Istorija Kazachstana. Astana, 2002, s. 233.
• ALEXEJENKO, A. N., MASANOV, N. E. Migracionnyje i etnodemografičeskije procesy v sovětskij period. In: MASANOV, N. E a kol. Istorija Kazachstana. Narody i kuľtury. Almaty, 2001, s. 376.
• ALIJEVA, Š. A. Razvitije kolchoznogo prava v Uzbekistane. Taškent, 1973.
• IVNICKIJ, N. A. Repressivnaja politika Sovetskoj vlasti v derevne (1928–1933). Moskva: Institut ros. istorii RAN, 2000
• IVNICKIJ, N. A. Suďba raskulačennych v SSSR. Moskva, 2003, s. 14.
• KAMENŠČIK, A. Cifry – chorošaja vešč‘. Gazeta Duel‘. № 13 (301), 1. 4. 2003.
• KOKAISL, Petr, PARGAČ, Jan a kol. Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán. Střípky kulturních proměn Střední Asie. 1. vyd. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2007.
• KISLJANSKIJ, S. S. Komu vygodna komuna i kto jejo boitsja. Moskva, 1921.
• MAL’CEVA, N. A. Očerki istorii kollektivizacii na Stavropol’e. Sankt Peterburg: Nestor, 2000.
Mazurina Matrena Timofejevna: Istoričeskie istočniki [online] HRONOS – vsemirnaja istorija v internete 2000-2010 [cit. 2. 9. 2010] Dostupný z: http://www.hrono.ru/dokum/1929kol/kol032.html
• NIKITINA, O. A. Kollektivizacija i raskulačivanie v Karelii, 1929–1932 gg. Petrozavodsk, 1997.
• OLIMOV, M. Ob etnopolitičeskoj i konfessionaľnoj situacii v Tadžikistaně i verojatnosti mežetničeskich konfliktov (Об этнополитической и конфессиональной ситуации в Таджикистане и вероятности межэтнических конфликтов). Vostok. 1994, № 2.
• OSOROV, Z. Myths and Survivals of Nomadic Past. Kyrgyzstan Times, September 28, 2000.
Tragedija sovetskoj derevni: Kollektivizacija i raskulačivanije. 1927–1939. Tom I. [s. l.], 2004.
• SELUNSKAJA V. M. Bor’ba KPSS za socialističeskoe preobrazovanie sel’skogo chozjaj-stva (oktjabr‘ 1917-1934). Moskva, 1961.
• STALIN, I. V. Klassovaja bor’ba. Ahali Droeba (Novoe Vremja) № 1, 14 nojabrja 1906 g. Další dostupnost: STALIN, I. V. Sočinenija v 16 tomah. Tom 1. BIBLIOTEKA HRONOSA [online] HRONOS – vsemirnaja istorija v internete 2000-2010 [cit. 2. 9. 2010] Dostupný z: http://www.hrono.ru/libris/stalin/vol-1.php a http://stalinism.ru/Tom-I/Klassovaya-borba.html (archiv).
• STALIN, I. V. Agrarnyj vopros. Jelva (Molnija/Blesk) № 5, 9 i 10, 17, 22 i 23 marta 1906 g. [online] © 2010 Stalin: vremja, ljudi, Imperija [cit. 2. 9. 2010] Dostupný z: http://stalinism.ru/Tom-I/Agrarnyiy-vopros.html
Tragedija sovetskoj derevni: Kollektivizacija i raskulačivanije. 1927–1939. Tom I. [s. l.], 2004, s. 53.
Tragedija sredneazijskogo kišlaka: kolektivizacija, raskulačivanije, ssylka. Tom II, Taškent, 2006, s. 20.
Tragedija sredneazijskogo kišlaka: kolektivizacija, raskulačivanije, ssylka. Tom II, Taškent, 2006, s. 61.
• STALIN, I. V. O zadačach chozjajstvennikov. Reč‘ na pervoj Vsesojuznoj konferencii rabotnikov socialističeskoj promyšlennosti 4 fevralja 1931 g. Pravda, № 35, 5 fevralja 1931 g.
• TAUKENOV, A. S. Antisovětskije vooružennyje vystuplenija v Centraľnom Kazachstaně (1930−1931 gg.). Meždunarodnyj istoričeskij žurnal. 2002, №. 17. Dostupný z: http://history.machaon.ru/all/number_17/pervajmo/taukenov/index.html (archiv).
• TATIMOV, M. B. Sociaľnaja obuslovlennosť demografičeskich prosessov. Alma-Ata, 1929, s. 129.
• TATIMOV, M. B. Letopis v cifrach. Alma-Ata, 1969, s. 79–80.
• TRAPEZNIKOV S. P. Istoričeskij opyt KPSS v socialistič. preobrazovanii sel’skogo chozjajstva. Moskva, 1959.
• ZEMSKOV, V. N. Specposelency v SSSR. 1930–1960. Moskva, 2003, s. 280.
Tragedija sredneazijskogo kišlaka: kolektivizacija, raskulačivanije, ssylka. Tom II, Taškent, 2006, s. 6.