V březnu se v DOXu, Centru pro současné umění, konala konference s názvem BARCAMP: Jací jsme?, kterou pořádala iniciativa HATE FREE. Ve třech sekcích se zde vystřídalo více než 50 speakerů, které spojuje přítomnost jejich jména na seznamu nepřátel neonacistického webu White Media. Tento seznam v mnohém naráží na samou hranici absurdity – neonacisté si vedou „seznamy“ svých nepřátel, které následně zařadí do jedné ze tří sekcí – Xenofilové, Neomarxisté či Hnusáci a Úchyláci. V těchto sekcích jsou umístěny medailonky, ve kterých neonacisté někdy více, někdy méně, kreativně o svých odpůrcích píší, a vy si nejste jisti, zda se smát nebo brečet. Na tomto místě je vhodné připomenout skvělou kampaň „Najdi si svého nácka“ zde: https://www.youtube.com/watch?v=Kt46Gl0U4P4.
Konference představila tolik zajímavých osobností, že je velmi těžké vybrat ty nejlepší. Zaujala mě dokumentaristka Apolena Rychlíková, která píše pro zpravodajský portál A2larm a zabývá se pražským prostorem Klinika, o kterém natočila skvělý dokument, ke zhlédnutí zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/215562248420002-klinika-mesta/.
Pokud někdy jezdíte podél Vltavy, jistě Vám neunikla ARTwall gallery, která je umístěna na zdi Letenských sadů. Provoz této galerie byl inspirován americkou umělkyní Barbarou Benish, která na konci 90. let přišla s nápadem využívat tento prostor k prezentaci současného umění. Zeď, která původně sloužila propagandě komunistického režimu, tak v roce 2000 znovu ožila, a přes komplikace týkající nedostatku finančních prostředků a sporů s městem, je již šestým rokem využívána jako prostor, kde umělci svými díly veřejně reflektují problémy minulosti i současnosti. Jak kurátorka, tak i spousta umělců, kteří svou tvorbou na zeď přispívají, si vysloužili místo v sekci „Hnusáci a úchyláci“.
Dalším zajímavým speakerem, který mne zaujal, byl Jožo Rabara, který prezentoval rychlý průřez svojí tvorbou od projektů pro Mezipatra nebo Prague Pride k jeho alteregu a skupině Mušnula (více zde: http://www.musnula.com/). Skvělý byl i Lukáš Houdek, který se do obecného povědomí dostal zejména díky svému projektu „Umění zabíjet“ (více zde: http://www.houdeklukas.com/#!killing/c1l75), ve kterém konfrontoval českou společnost s činy, které byly prováděny během odsunů německého obyvatelstva po 2. světové válce. Na konferenci představil svůj nový projekt „Refurental service“ (http://www.refurental.com/), prostřednictvím jehož fiktivní firma nabízí „pronájem“ uprchlíků. Tento projekt vzbudil na internetu vlnu pobouření, protože byl považován za skutečnou, nikoliv pouze uměleckou aplikaci.
Poslední dvě hodiny konference byly věnovány diskuzi, která svým formátem připomínala speed dating, čímž u většiny posluchačů odpadla prvotní nervozita a strach a každý se do ní aktivně zapojil. Po dobu celé konferenci jsem si přála se rozkrájet, abych si mohla vyslechnout prezentace ve všech sekcích najednou a smekám před všemi, kteří ten den v DOXu vystoupili. Bylo to perfektní, poučné, vtipné a nadhled, kterým všichni protknuli své prezentace, mne velice ovlivnil.