Když jsem poprvé potkala Lumíra, působil na mě spíš než jako bezdomovec jako starší pán, který potřeboval sdílet své dojmy z posezení s přáteli v hospodě, odkud právě šel. Opak byl téměř pravdou, Lumír nešel ani z hospody a ani nešel domů. Z našeho původně krátkého potkání se nakonec stala hodinová diskuze, ve které jsme stačili probrat světovou ekonomiku, zdravotnictví, bezdomovectví a v neposlední řadě také poslední výsledky zápasu FC Baník.
Lumír se narodil v Ostravě, kde vychodil základní a střední školu, poté odešel studovat do Prahy na Vysokou školu chemicko-technickou. Po absolvování VŠCHT se pokoušel věnovat svému oboru, nicméně celkem brzy zjistil, že práce tohoto směru ho dostatečně neuspokojuje, a tak otočil o sto osmdesát stupňů a pomalu začal podnikat v oboru stavebnictví. Díky tomu se mu na jedné straně splnil částečný sen o návratu do svého rodného kraje, na druhou stranu podnikání se mu stalo později osudným, a tak již třetí rok tráví bez domova na ulici v Praze.
Toho večera, kdy mi vyprávěl svůj příběh, by mě ani ve snu nenapadlo, že se krátce na to potkáme znovu. Když se v druhém ročníku Hospodářských a kulturních studií naskytla příležitost skrze projekt, který jsme měli vypracovat na téma předsudků, ihned jsem si vzpomněla na Lumíra.
Domluvili jsme se, že naše další setkání se uskuteční v Domě misionářek v Libni, kde je poskytována pomoc v nouzi lidem bez střechy nad hlavou. Když tam náš amatérský tříčlenný štáb dorazil, uvítala nás řádová sestra do společenské místnosti, která zároveň sloužila jako jídelna a místnost, kde probíhaly přípravy jídla před vařením v kuchyni. Lumírova cesta do tohoto zařízení byla poměrně jednoduchá. Poté, co se mu s blížící se zimou zhoršil zdravotní stav, byl téměř hospitalizován v jedné z nemocnic v Praze. Jeho návštěva zde však skončila dříve, než mohla vůbec začít, když byl odvezen od turniketů pro platbu nemocničního poplatku zpět před brány nemocnice. Při dalším pokusu o ošetření v nemocnici byl Lumír úspěšnější, dostalo se mu potřebného vyšetření a zdravotní sestry následně zavolaly Lumírovi sanitku, která ho odvezla už rovnou do Libně.
Rozhovorem s Lumírem jsme chtěli poukázat na často přehlížené téma života lidí bez domova. Spousta lidí si neuvědomuje, že situace, kdy se člověk ocitne na ulici, se může stát každému z nás a tak rychle, aniž by sám dotyčný věděl jak. Náš krátký film si můžete pustit zde: https://vimeo.com/162359522.