Kristýna Sataryová
Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha-Suchdol
Faculty of Economics and Management, CULS Prague, Czech Rep.
tynasat@gmail.com
Perceptions of home among the offspring of Vietnamese immigrants
Author: Kristýna Sataryová
Language: Czech
Issue: 1/2014
Page Range: 80-100
No. of Pages: 21
Keywords: Narrative; Vietnam; biographical research; ethnic identity; territorial identity; home; Vietnamese descendants; Vietnamese immigrants; minority; generation
Summary/Abstract:
The paper focuses on the topic of territorial identity among the descendants of Vietnamese immigrants in the Czech Republic. The goal was to establish what the teenage generation of Vietnamese consider their home and to understand the process that led to this belief. This issue is connected with the ethnic and territorial extent of identity. The paper also outlines the social constructivism paradigm upon which principles of working with identity are based. The thesis covers the arrival of the Vietnamese into the Czech Republic until the present day and the birth of the second generation. The latter are represented by Vietnamese students aged 21–29, who have spent most of their lives here. They either arrived with their parents as children or were born in the Czech Republic. Narrative interviews were conducted with representatives of the given generation as part of a biographical research project to address the relationship between an individual and their ethnicity and home. To achieve this, the essential findings of the analysis and interpretations of field data are presented.
Historie vietnamské komunity v České republice má již více než padesát let, a přesto život a kultura této skupiny není široké veřejnosti dostatečně známa. Povětšinou je vietnamské obyvatelstvo spojováno se stereotypním obrazem obchodníka s nekvalitním zbožím, v průběhu času se rozšířil na majitele večerky či nehtového studia. Ani média k lepšímu poznání vietnamských sousedů nepřispívají. Ve většině případů se jednostranně soustředí na nelegální činnost některých z nich.
Vietnamští občané se do tehdejšího Československa dostávali již v době socialismu díky československo-vietnamským mezistátním smlouvám, které vytvářely podmínky pro jejich řízenou migraci do země za účelem získání odborného vzdělání a praxe zejména v technických oborech. To vše se dělo v duchu socialistické solidarity k válkou zpustošené a ideologicky spřátelené zemi. Pro pochopení současné situace mladých Vietnamců je důležité se alespoň rámcově seznámit s historií vietnamské migrace do ČR.
Nejdůležitějším mezníkem v migraci z Vietnamu do Československa a následně do České republiky je bezesporu rok 1989, neboť do migrace již nezasahoval stát, ale migranti se rozhodovali podle svého. Významné postavení nabyli ti, co měli s Československem předrevoluční zkušenost a ovládali český jazyk. Za nimi pak přicházeli příbuzní a známí, kteří také chtěli zlepšit svou finanční situaci. Smysl svých ekonomických aktivit vidí Vietnamci žijící v ČR v tom, že jim umožňují finančně zabezpečit své děti a postarat se o rodiče, kteří zůstali ve Vietnamu.
Českou republiku si Vietnamci vybírají kvůli mýtům udržovaným v povědomí lidí. Venkovské oblasti Vietnamu sužované bídou pak rekrutují jedince, kteří jsou ochotní vycestovat do zahraniční a zabezpečit tak rodinu. Mýtus o bohatství a luxusním životě v zahraničí a tedy i ČR živí jak stát, který má zájem o vývoz svých občanů kvůli přelidnění a sociálním problémům, tak i samotní Vietnamci, kteří se ze zahraničí vrací na návštěvy a přivážejí okázalé dárky. Tito lidé o svých problémech a stinných stránkách života v zahraničí raději pomlčí, aby si zachovali „image“ a nemuseli přiznat, že peníze vydělávají pomalu a těžce. Místo toho hovoří spíše o dobrých zkušenostech.
V předložené studii byla zkoumána teritoriální identita příslušníků vietnamského etnika, kteří patří do druhé generace. Pocit příslušnosti k určitému místu, lze považovat za důležitou komponentu identity etnické. Z rozhovorů se daly identifikovat dvě hlavní polohy „domova“: Česká republika a Vietnam (pouze doplňkově menší region jako je město). Z dat vyplynulo, že pro vzorek informátorů je při definování „domova“ důležitější než samotné teritoriálně vymezené místo spíše sociální rozměr tohoto pojmu. Česká republika se tedy pro ně stala domovem jejich každodenního života, kde mají rodinu, přátele, školu a ve většině případů pravděpodobně i budoucnost. Zatímco Vietnam je místem vzpomínek z dětství a z jeho návštěv. Z Vietnamu se tedy postupně stává domov symbolický, kam se již většina informátorů nechce vrátit a přenést tam tak svou každodennost.
Jako další významné faktory pro adaptaci na Českou republiku a jejího vnímání coby domova se ukázaly následující kategorie: čas strávený ve Vietnamu, touha někam patřit, jazyková kompetence v českém jazyce, fenomén českých babiček a tet, převažující české okolí a vlastní fyzický vzhled. Informátoři, kteří strávili kratší čas ve Vietnamu, mají silnější vztah k České republice a „češství“. Touha někam patřit, jež se velmi silně vyskytuje zejména v době dospívání, figuruje také jako faktor k příklonu k české identitě, protože dítě trávící většinu času v české třídě mezi českými vrstevníky mezi ně chce zapadat a být bráno jako člen kolektivu. Důležitým faktorem je rovněž úroveň češtiny, která značně ovlivňuje schopnost zapadnout do české společnosti, neboť Češi chápou znalost jazyka jako jeden z předních atributů své etnické identity. Toto se úzce prolíná s kategoriemi českých babiček a etnickým zařazením přátel, protože díky době strávené s českou paní na hlídání a českým přátelům se mladý Vietnamec češtinu naučí relativně rychle a na vysoké úrovni. Trvalou připomínkou etnických a kulturních kořenů rodiny, z které jedinec pochází, je vzhled, který také figuruje jako bariéra pro plné přijetí české identity.
Vnímání domova u potomků vietnamských imigrantů do ČR je tak ovlivněno celou řadou faktorů, které u vzorku informátorů vedly ke smíšené etnické identitě a vnímání dvou kvalitativně odlišných domovů, kdy častěji již byla upřednostněna Česká republika, neboť v ní dotazovaní prožívají svou každodennost. Každý jedinec pak představuje jedinečný mix a záleží na konfiguraci výše zmíněných vlivů a jeho vlastní osobnosti, ke které etnické a teritoriální identitě se přiklání více. Z literatury i z badatelského výzkumu vyplynulo, že identita je dynamický proces, který se během života neustále redefinuje a proměňuje, proto jedině čas ukáže, kam se bude ubírat etnická a současně teritoriální identita vietnamských
obyvatel v ČR dál.
Celý příspěvek / Full Text Paper: Percepce domova u potomků vietnamských imigrantů
Bibliografie
ASSMANN, J. Kultura a paměť: Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starověku. 1.vydání. Praha: Prostor, 2001. 317 s. ISBN 80-7260-051-6.
ATKINSON, R. The life story interview. Thousand Oaks, Calif: Sage Publication, 1998, 97 s. ISBN 0-7619-0428-x.
BITTNEROVÁ a MORAVCOVÁ, M. (ed.) Etnické komunity: v kulturní a sociální různosti. 1. vydání. Praha: FHS UK, 2010. 314 s. ISBN 978-80-87398-08-1.
BROUČEK, S. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. [online] Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003. [cit. 15. 9. 2013] 119 s. (PDF) Dostupné z: http://www.cizinci.cz/-/vietnamska_etnika.pdf
BROUČEK, S. Český pohled na Vietnamce: mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003. 478 s. ISBN 80-85010-46-1.
CARTER, Robert T., ed. Handbook of racial-cultural psychology and counseling: theory and research. Hoboken: Wiley, 2005. 2 sv. (xxviii, 448, xxx, 567 s.). ISBN 0-471-65625-9.
ČERNÍK, J., IČO, J., KOCOUREK, J. S vietnamskými dětmi na českých školách. Jiří Kocourek, Eva Pechová. 1. vydání. Nakladatelství H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006, dotisk 2007. 222 s. ISBN 80-7319-055-9.
HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. 277 s. ISBN 80-246-0030-7.
KLUSÁKOVÁ, L., ed. a ELLIS, Steven G., ed. Frontiers and identities: exploring the research area. Pisa: Edizioni Plus – Pisa University Press, 2006. xv, 214 s. ISBN 88-8492 405-7.
MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 1. vydání. 2010. 48 s. ISBN 978-80-85394-72-6.
NOŽINA, M. a KRAUS, F. Kriminální sítě ve vietnamské diaspoře: případ České republiky. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2009. 124 s. ISBN 978-80-86506-82-1.
NOHEJL, M. Lebenswelt a každodennost v sociologii Alfreda Schütze: pojednání o východiscích fenomenologické sociologie. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 117 s. ISBN 80-86429-02-4.
PECHOVÁ, E. Migrace z Vietnamu do České republiky v kontextu problematiky obchodu s lidmi a vykořisťování. [online] Praha: La Strada Česká republika, o. p. s., 2007. [cit. 12.11. 2013] 64 s. (PDF) Dostupné z: http://aa.ecn.cz/…pdf
RIESSMAN, Kohler C. Narrative analysis. Newbury Park: Sage Publications, 1993, 79 s. ISBN 0-8039-4754-2.
ROUBAL, O. Teorie pro všechny: Když se řekne identita… regionální identita. (III. část). In: SOCIOweb – sociologický webzin. [on-line] Praha: Sociologický ústav AV ČR, v. v. i. [cit. 25. 9. 2013] Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=138&lst=103
SCHÜTZE, F. Narativní interview ve studiích interakčního pole. Biograf (20): 36 odst. 1999.
STRAUSS, Anselm L. a CORBIN, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1. vydání. Brno: Sdružení Podané ruce, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X.
SVOBODA, M. Biografická metoda v antropologii. AntropoWebzin. [on-line] 2007, 2-3. [cit. 11. 10. 2013] ISSN 1801-8807. Dostupné z: http://antropologie.zcu.cz/biografickametoda-v-antropologii.
SZALÓ, C. Transnacionální migrace: proměny identit, hranic a vědění o nich. 1. vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. 175 s. ISBN 978-80-7325-136-9.
Zdroj fotografie: ČT24