Jezídové, Jezídi, někdy nazýváni pouze jako Kurdové, představují nábožensko-etnickou komunitu, pocházející z oblasti Blízkého východu. Tuto definici nám nejčastěji podávají média v souvislosti s událostmi posledních dnů z Iráku a Sýrie, které se staly místem války mezi teroristickou organizací Islámský stát a jezídy. Především oblast severního Iráku je jejich domovem, neboť se zde nachází posvátná hora Sindžár. Jezídové žijí také v Turecku, Íránu, Rusku, Gruzii či právě v Arménii a její oblasti Geghamských hor.
Byla to rovněž Arménie, která poskytla jezídům vhodné podmínky pro jejich přežití a zároveň umožnila zachování tradice života nomádů, kteří přes léto pasou svá stáda ovcí a krav vysoko v horách, aby si tak zajistili obživu na období zimy, kdy se stahují zpět do civilizovanějšího podhůří.
Mezi ně patří i rodina pana Surika, která se snaží pokračovat v tradici kočovného způsobu života tím, že brzy z jara opouští oblast pod bájnou horou Ararat, aby poté překročila hranice mezi Tureckem a Arménií, a na období od jara do podzimu se usadila vysoko v Geghamských horách. Zde se snaží získat co nejvíce z přírody, která je zde civilizací převážně nedotčená, a je tak vhodným místem pro pastvu jeho malého stáda krav.
Majetek pana Surika, který až na pár drobností stěhuje celý s sebou, není nijak objemný. Ve výšce dvou tisíc metrů nadmořské výšky umístí svoji osadu, která se skládá ze dvou plátěných vojenských stanů. V jednom žije se svojí ženou v ložnici, která je zároveň i kuchyní. Druhý stan obývají jeho dcera a syn. O pár metrů dále se pak nachází ohrada s malým stádem krav a úvaziště pro koně.
Neodmyslitelnou součástí každé osady jezídů je také hlídací pes, kterému bývají zpravidla uřezávány uši ihned po narození, aby měl lepší sluch, a dokázal tak uchránit před vlky nejenom jezídy samotné, ale také zvířata. Jak říká sám pan Surik: Na člověka si vlci tolik netroufají, protože vědí, že nejsou úplně snadnou kořistí. Horší je to se zvířaty, přijít o krávu je vždycky neštěstí. Kromě chovu krav, které jsou hlavním zdrojem mléka, se tato rodina věnuje také pěstování zeleniny, nejčastěji rajčat, salátu a okurek. Tyto suroviny pak spolu s nekynutým chlebem z bílé mouky zvaným lavaš tvoří základ tradiční arménské kuchyně.
Rodina pana Surika není jediná žijící vysoko v pláních Geghamských hor. Necelý kilometr od nich, se nachází další osada, ve které žije rodina bratra pana Surika. Vzdálenost to sice není nijak daleká, ale pěšky jezídové chodí na větší vzdálenosti pouze, když pasou svá stáda v horách. Jako dopravní prostředek nejvíce využívají koně, na kterých umí jezdit i nejmenší děti, častokrát bez použití sedla. Další vzdálenější osady jsou pak ty, stávající z jiných rodin, přičemž platí, že čím nížeji a blížeji k civilizaci se osady nacházejí, tím je patrnější vliv města a modernity na jejich majetku.
V životě jezídů hraje jednu z nejdůležitějších rolí náboženství, které se jednoduše nazývá jezídísmus. Hlavní charakteristikou tohoto náboženství je jeho čerpání učení z jiných náboženství, jako jsou židovství, křesťanství či islám. Praxi jezídismu popisuje pan Surik tak, že se modlí směrem ke Slunci, protože v něm spatřují odraz Boha, kterého jezídové chápou jako stvořitele všeho živého. Třetí nejdůležitější postavou jezídismu je Anděl Páv – Melek Táús, vyvolený ze sedmi andělů, který pomáhal Bohu při vytváření přírody na zemi[1].
Tradiční způsob života Jezídů v poslední době postupně začínají ovlivňovat nejen moderní technologie, ale také rostoucí turismus, jež láká turisty to těchto nedotčených oblastí.
[1] NICOLAUS, P. The Yezidi Religion. Iran & The Caucasus, 18/3, 2014, pp. 315-324, Academic Search Complete, EBSCOhost.
Celý příspěvek ve Studentské sekci: Studentská sekce