Kateřina Kolářová
Po dokončení střední školy jsem pročítala studijní plány vysokých škol a hledala studijní směr, který by mě mohl bavit a vybrala si obor Hospodářská a kulturní studia, jejž jsem dokončila v roce 2020. Škola mě podpořila ve studiu jazyků (mohla jsem si vyzkoušet čínštinu) i výjezdech do zahraničí (dvakrát jsem se zúčastnila letní školy v Jižní Koreji).
V současné době pracuji jako finanční koordinátorka pro Člověka v tísni a mám na starost projekty na Ukrajině a Balkánu. V ČvT jsem začala svoji profesní kariéru již při studiu na VŠ jako finanční stážistka pro Afriku.
Často se setkávám s otázkou: „A co vlastně děláte v té Tísni?“. Někteří lidé si ČvT představují jako dobrovolnickou organizaci, ve které první den v práci dostaneme do ruky kladívko, spacák a jednosměrnou letenku do místa pomoci. Opak je ale pravdou, neziskové organizace spadají kvůli nutné transparentnosti do velmi administrativně náročné sféry, takže „neziskovky“ potřebují někoho, kdo pomůže s auditem, odevzdá finanční zprávu a zkontroluje účtenky.
Dalším opakujícím se omylem je, že na místě pracují jen Češi. Na Ukrajině jako jedné z největších misí máme okolo 130 místních pracovníků a 5 cizinců, v Bosně a Hercegovině osm místních a dalších pět zaměstnanců pracuje ze Srbska a Kosova. Já jezdím do zemí, které mám na starosti, asi dvakrát za rok.
Občas si říkám, že moje pozice je ta, pro kterou byl tento obor stvořen, jelikož denně využívám poznatky z antropologických a ekonomických předmětů. A také si občas nadávám, že jsem na některých předmětech nedávala větší pozor. Spousta věcí prostě teď dává větší smysl. To, že někteří kolegové nepracují v pátek, protože pracují dle arabského týdne, jak moc důležité je neopomenout celý název země a zmínit jak Bosnu, tak Hercegovinu, nebo že je nutné plánovat rozvrh úkolů tak, aby to vyhovovalo katolickým i pravoslavným svátkům. Určitě jsem velmi ráda, že můžu ve svém pracovním životě použít poznatky ze školy.
Někdy bych si ale raději nějaké věci z našich předmětů nepamatovala. Při návštěvě Sarajeva jsem nemohla vynechat galerii věnující se masakru v Srebrenici a možná i díky poznatkům získaným ve škole, jsem každým dnem napjatější, jestli se opravdu bude opakovat rok 2014 a Rusko zaútočí na Ukrajinu.
(Článek byl napsán 10. 2. 2022)
S kolegyněmi na Ukrajině.