Andrea Štolfová
Vy z vás, kteří jste měli možnost být oslněni profesorem Opatrným a doktorkou Kostičovou na předmětu Antropologie areálů Latinské Ameriky, vytáhněte své zápisky a vydejte se do Střední Ameriky na vlastní kůži poznat to, co jste si vždy na přednáškách jen představovali. Vy, kteří jste Antropologií areálů v rámci oboru Hospodářská a kulturní studia neprošli, nezoufejte a nastavte techniku pozorování na největší výkon, protože v Belize, Guatemale a Mexiku je opravdu co vidět!
Místní obyvatelé
Jaké jazyky vlastně natrénovat? Překvapením může být takové Belize. Doma procvičujete španělštinu a ejhle, ono je bývalou britskou kolonií. Od vyhlášení samostatnosti již uteklo nějakých čtyřicet let, ale stopy Britů velmi rychle poznáte. Na bankovkách je vyobrazena královna Alžběta II. a úřední řeč zastává angličtina. Nicméně v běžné mluvě narazíte na belizskou kreolštinu (mix angličtiny s jazyky západní Afriky), které neporozumíte ani zbla. Jak jazyk napovídá, Belize se oproti sousednímu Mexiku a Guatemale liší co do složení obyvatel, kterými jsou potomci afrických otroků. Povaha místních by se dala popsat jako „vyklidněná, nic není problém, bro“, po ulicích hraje reagee a setkáte se s mnoha rastafariány.
Belize nám udělalo lehce díru v peněžence, jelikož je tam celkem draho (víc než u nás) a ceny rozhodně neodpovídají poskytnutým službám. Místní ceny jsou prý dány vysokými daněmi i cenami pohonných hmot. I bystrému pozorovateli ovšem uniká, kam peníze z daní běží (mimo kapsy politiků). Infrastrukturu je možné ohodnotit jako podprůměrnou a všechny služby (zdravotnictví, školství…) si obyvatelé platí sami. Zajímavostí je, že školství není zřizováno státem. Již od první třídy jej poskytují pouze církve (cca 350$/rok/1 dítě). Místní mají široký výběr – římští katolíci, adventisté sedmého dne, anglikáni, menonité, baptisti, metodisti a velké množství dalších.
Pokud procvičíte španělštinu, neváhejte navštívit Guatemalu. Nejchudší z námi navštívených zemí (HDP cca 8 tisíc $/ob.), zároveň hojně navštěvovaná turisty. Výsledkem rovnice je kombinace, která nahrává na silně zištný turismus. Na jednu stranu bylo příjemné se k památkám a mayské kultuře relativně snadno dostat díky rozvinutým turistickým službám. Na druhou stranu neustálé dohadování se o finální cenu bývá velmi vyčerpávající, zejména když místní hrají na strunu vašeho bezpečí. V Guatemale je silně oživená mayská kultura, jako suvenýr si můžete přivést od šatů až po tkané koberce. Kde nakoupit? Na trhu! Ale vyvarujte se těm „tradičním“! Dostanete se jako my do pasti pokřikujících stánkařů „good price“, probíráte se tunou na chlup stejného zboží, o kterém velmi brzy zapochybujete, že se jedná o ruční výrobu a že koupí podpoříte místní rodinu. Při nákupu více kusů se stává cena samozřejmě ještě více „good“… jenže vy nepotřebujete všechno desetkrát. Sebelepší španělštinář nadbytečnost nevysvětlí, natož rostoucí trend recyklace všeho druhu v bohatých státech.
V guatemalských městech jsme měli možnost trochu poznat život místních. Ti trávili volný čas sezením v parku, nebo stáli nekonečné fronty do předražených fast foodů. Zaznamenali jsme studenty ve stejnokrojích, ale bylo na nich něco zvláštního… Po chvíli řádného pozorování jsme rozklíčovali, že spolu studenti hovořili a nekoukali do chytrých telefonů, tato vymoženost je zatím nad rámec místních příjmů.
Po návštěvě místního comedoru (jídelna, kterou si mohou dovolit i nižší vrstvy) jsme byli nuceni zavítat do místní lékárny kvůli nelepšícím se střevním potížím. Kvalitní služby a vysoká profesionalita lékárníků nás zaskočila. Ovšem léky na tři dny vyšly na sumu, za kterou jsou schopni vyžít dva nenároční turisté celkem 24 hodin včetně ubytování. Porovnání částky za léky s příjmy místních ve vás vyvolává lehké mrazení po zádech.
Mexiko byla námi poslední navštívená země. Zpětně to hodnotím jako nejlepší řešení, protože poměr cena kvalita služeb byly v tom nejlepším kurzu! Má to ovšem jeden háček, některé služby vůbec nepoptáváte a jsou vám nedobrovolně přiděleny. To vystihuje autorčino deníkové shrnutí: Mexiko, země propinas (spropitného)! Že nechcete doprovodit do hotelu k pokoji, který je na konci chodby? To nikoho vůbec nezajímá, stejně vám přidělí místního člověka, který vás k pokoji doprovodí, a pak si řekne o propinu!
Města
Guatemalská Antigua byla hlavním městem španělských kolonizátorů, na jejichž odkazy v podobě kostelů narazíte na každém rohu.
Důsledkem zemětřesení jsou kostely uchovávány jako udržované ruiny, což vykresluje malebnost a kouzlo místa.
Historické centrum je zapsáno pod ochranu UNESCO, všechny domy jsou opravené vkusnými fasádami včetně nenápadných cedulí fastfoodových řetězců. K návštěvě láká spousta útulných kaváren s vyhlášenou antiguiskou kávou, která se pěstuje na nedalekých lávových polích a dodává ji nezapomenutelnou chuť. Na rozdíl od ostatních míst se v Antigue cítíte bezpečně i v nočních hodinách. Jako možné vysvětlení se nabízí to, že město je oblíbené a vyhledávané zejména americkými studenty, kteří sem jezdí na kurzy španělštiny. A nejen jimi, na své si přijdou i tzv. digitálními nomády, kteří nalézají zázemí nejen v kavárnách, ale i v místním HUBu. Významným nebezpečím jsou dvě ze tří aktivních sopek, které obklopují město ze všech stran.
Obrázek 15. Kostel v Antigua, Guatemala. Zdroj: archiv autorky
Sopkami je také ohraničeno uhrančivé guatemalské jezero Atitlan, kolem kterého je rozprostřeno několik menších měst. Ta lze jednoduše navštívit během jednoho dne pomocí pravidelného lodního spojení.
Obrázek 16. Jezero Atitlan, Guatemala. Zdroj: archiv autorky
Situace, která zasáhne téměř každého studenta HKS, se stala během naší návštěvy v San Juanu. V zapadlém obchodě s Coca Colou a brambůrkami jsme se dotázali mladého prodavače, kde najdeme kostel, on opáčil: „A jaké církve myslíte?“… Taková odpověď vám naprosto vezme vítr z plachet a podlomí obě kolena. Dokážete si představit podobnou situaci u nás na vesnici. Odvětila by prodavačka v Coopu, jestli hledáte ten římsko-katolický, nebo ten evangelický kostel?!
Kdo nevyhledává práci, kurzy ani kostely a má se jen chuť nechat ostříhat, Guatemala je to pravé místo! I v tom nejmenším místě, ve kterém nenaleznete ani jeden comedor, jsou čerstvě otevřené stylové barbershopy.
Obrázek 17. Barbershop Santiago de Atitlan, Guatemala. Zdroj: archiv autorky
Dále si přijdou na své ti, kteří jsou nešťastni nesourodými a nevkusnými cedulemi v Čechách. V Guatemale jsou veškeré nápisy na domech malované ručně s velmi kvalitní typografií.
Obrázek 18. Malovaný nápis včetně prohlížečů, které můžete v PC očekávat, Guatemala. Zdroj: archiv autorky
Mayské památky
Mayskými památkami se Střední Amerika jen hemží. Archeologické práce nepřetržitě pokračují. Archeologů je jak šafránu, který se střídá v Belize, Guatemale a Mexiku. Jsou objevovány nové a nové mayské stavby. Opakované návštěvy areálů jsou tedy vždy unikátní.
Pokud se vydáte do Belize, strategickým místem pro návštěvu tří mayských areálů je celkem ospalé město San Ignacio. Nejznámější areál se nazývá Caracol, který nabízí jedno prvenství – pyramidu, která je stále nejvyšší belizskou stavbou.
Obrázek 19. Caracolské pyramidy, Belize, zdroj: archiv autorky
Samotná cesta do Caracolu se stává adrenalinovou, jelikož turisté jsou posledních 35 km před areálem doprovázeni vojenskou ozbrojenou eskortou z důvodu dřívějších násilných přepadení. Stává se, že je v areálu početná převaha hlídajících po zuby ozbrojených vojáků nad návštěvníky. Pro nás to byl velmi zvláštní pocit, obdivovat dávnou historii zhmotněnou do pyramid a mít za zády dýchající kalašnikov.
V Caracolu jsou postavené domky jednak pro archeology, jednak pro západní turisty, kteří sem přijeli strávit konec světa podle mayského kalendáře. Pronájem domků se za 300$/noc místní ekonomice vyplatil. Ptali jsme se průvodce, jestli věřil na konec světa, s nenápadným úsměvem podotkl: Nevěřili jsme, ale jak jsem najelo tolik západních turistů, znejistěli jsme…
Obrázek 20. Příbytky nejen pro archeology, ale i pro turistiku konce světa, Belize, zdroj: archiv autorky.
Pokud se budete pohybovat po Guatemale, neopomeňte mayský Tikal, ve kterém našel inspiraci i samotný Mel Gibson pro svůj filmový počin Apocalypto. Pokud vstoupíte do areálu hned po šesté hodině ranní, budete mít možnost zaslechnout mezi pyramidami tisíce včel opylujících trávu. Jejich bzučení společně s rozbřeskem dodává místu neuvěřitelnou magickou sílu.
Obrázek 21. Tikal, Guatemala. Zdroj: archiv autorky
Rozhodně nebuďte pohodlní a vylezte na přístupné vrcholy pyramid. Prožijete nepřekonatelný rozhled do džungle s vykukujícími vršky ostatních staveb a zažijete jinou perspektivu mayských komplexů.
Obrázek 22. Pohled z pyramidy na pyramidy, Tikal, Guatemala. Zdroj: archiv autorky
Mayská reprezentace v Mexiku se nachází na pobřeží města Tulum a v místě zvaném Chichen Itzá. Tulum je od brzkého rána přeplněn návštěvníky, na památky nelze vylézt, jelikož by se pod množstvím turistů dávno rozpadly na prach. Chichen Itzá představuje jeden z novodobých divů světa, který byl vybrán hlasy obyvatel (pozn. autorky: Mexičanů je početně více než Guatemalců, jinak by se stal divem jistě Tikal).
Obrázek 23. Chichen Itzá, Mexiko. Zdroj: archiv autorky
Návštěvníků je od rána také velké množství. Přibližně půl hodiny po otvírací době byla v areálu aspoň tisícovka turistů, nicméně další desítky tisíc areál teprve očekával. Areál je rozlehlý a návštěvníci se tak mají možnost rozptýlit. Do okrajových částí areálu dojde málokdo. Jednak kvůli úmornému slunci, jednak díky polapení stánkařů. Veškeré cesty mezi památkami čítající kilometry jsou jimi lemovány. Prodejci neúnavně nabízí to samé zboží (klíčenky, lebky, zástěry, šperky) s pokřikem „vše za 1$!“. Po chvíli pokřik přestanete vnímat a máte alespoň jistotu, že se v areálu neztratíte, cesta, která není roubena stánky, nikam nevede. Areál neživí jen stánkaře, ale i značné množství průvodců a zaměstnanců (jen čárový kód na lístku vám při vstupu do automatické brány označí 2 lidé a další 2 jej pro jistotu proděraví kleštičkami).
Příroda
Pokud jste spíše přírodní typy a máte rádi turistiku, Střední Amerika nabízí spoustu možností, ovšem za cenu času a peněz. Většina treků je několikadenních a potřebujete místního certifikovaného průvodce (aneb bez průvodce ani ránu, nejde o to, že se ztratíte, ale spíše vás někdo přepadne). Výletovat můžete na sopky, či do pralesů. Na fyzičce před vycházkami zapracujte, přeci jen nadmořská výška, horko a mnohaprocentní vlhkost jsou znát.
Bezpečnost
I na první pohled poklidnou atmosféru není vhodné podcenit. Např. guatemalská ochranka s nabitou brokovnicí u téměř všech obchodů vypovídá o bezpečnostní situaci celkem jasně. Dodám, že zde nenarazíte na kapsáře, tady vás přepadnou rovnou se střelnou zbraní (prý). Až na místě jsme si uvědomili, jak se od drog odvíjí samotný systém řízení státu až po 24h denně zamřížované obchody typu papírnictví. Obchod s drogami tak postihuje všechny vrstvy obyvatel.
Obrázek 24. Papírnictví má otevřeno, nenechte se zmýlit mřížemi, Guatemala. Zdroj: archiv autorky
Kromě drog se místní musí vypořádávat ještě s počasím. Belizský průvodce se nás ptal, jaké máme u nás doma katastrofy, jestli máme také hurikány, zemětřesní či sesuvy půdy (pozn. autorky, měsíc po naší návštěvě zažila Střední Amerika hurikán i zemětřesení). Musím přiznat, že nás to probralo z toho našeho českého stěžovatelského rybníku.