Jiří Hlaváček
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., Vlašská 355/9, 118 00 Praha
Email: hlavacek@usd.cas.cz
Leoš Šatava patří mezi přední české etnology zabývající se otázkami vztahu mezi etnicitou a jazykem a etnickými minoritami v Evropě. Dlouhodobě se věnuje především etnické a jazykové identitě Lužických Srbů, které věnoval i svou nejnovější monografii. Knihu lze považovat za souhrn Šatavova celoživotního díla a odborného zájmu o toto slovanské etnikum žijící v historické oblasti Lužice v dnešním Německu. Jedná se o antologii textů, které autor od roku 1983 publikoval v různých vědeckých nebo popularizačních periodicích či denících. Převažují zde texty faktografického a popisného charakteru, součástí jsou nejen odborné studie, ale také popularizační články a literární recenze. Nejedná se tedy o odbornou monografii v pravém slova smyslu, jak autor sám v úvodu knihy upozorňuje.
Vybrané texty po potřeby recenzovaného díla Šatava revidoval, aktualizoval a následně rozdělil do čtyř úseků, které se tematicky prolínají. Po kapitolách, které se přehledově a částečně též heslovitě věnují základním informacím o historii a současnosti lužickosrbského obyvatelstva, autor pokračuje oddílem, jenž se zaměřuje na historii etnika detailněji. Sleduje zde vývoj skupiny od nejstarších dějin, emancipačních aktivit 19. století, které byly ovlivněny etnickým a jazykovým nacionalismem (včetně inspirace českým národním obrozením), až po neúspěšné snahy o připojení k nově vzniklému československému státu a odolávání germanizačnímu tlaku, který se nejcitelněji projevil v době po nástupu nacismu. Ambivalentně hodnotí Šatava osud lužickosrbské populace v rámci Německé demokratické republiky, na jedné straně lze hovořit o éře kulturního rozvoje etnika, na straně druhé se prohlubuje asimilace skupiny, ke které přispěla i intenzivní industrializace oblasti a její devastace v důsledku těžby hnědého uhlí. Ani 90. léta neznamenala „renesanci“ lužickosrbského etnického vědomí, spíše se nastartoval trend kulturního pluralismu a občanského pojetí národa, navíc skupinu oslabuje ekonomická migrace mladší části obyvatel do západní části Německa. Pro Lužické Srby je tak v současné době signifikantní vysoký stupeň asimilace, který se projevuje i v rovině jazykové identity. Právě jazykové situaci skupiny se věnuje předposlední část knihy. Z perspektivy sociolingvistiky je analyzována otázka jazykové transmise a jazykové politiky a plánování v různých obdobích až po současnost, pro kterou je příznačný stav mezi jazykovou asimilací a revitalizačními snahami lužické srbštiny. S jazykem je propojena i poslední oblast textů, které se věnují lužickosrbské literatuře a písemnictví.
Recenzovanou publikaci pro svůj široký záběr a různorodý charakter jednotlivých textů ocení nejen odborníci, ale také běžní čtenáři z řad laické veřejnosti. K tomu navíc přispívá i srozumitelný jazyk autora a bohatá obrazová příloha. Vzhledem k tomu, že se jedná o soubor dříve publikovaných textů, je slabinou práce na mnoha místech časté opakování informací, proto lze potenciálním čtenářům doporučit číst texty spíše výběrově než jako celek.