Changes in child rearing in Korea

DOI: http://dx.doi.org/10.7160/KS.2020.140105

Author: Kateřina Kolářová
Address: Chungnam National University, Yuseong, Daejeon, 305-764, Korea
E-mail: kolarkaca@gmail.com
Language: Czech
Issue: 1/2020
Page Range: 90–111
No. of Pages: 22
Keywords: adolescence, birth rate, childbirth, children and youth, family, gender, parenting, Republic of Korea
Abstract: This paper discusses child rearing in the Republic of Korea. Koreans believe that parenting begins in the prenatal period, when the foetus is first exposed to the influences that shape it. The Korean education system is a vital part of the lives of children and youths, as well as adults, because through educational attainment people can access dream jobs and acquire social status. At the same time, there has been a shift in the perception of rituals related to education and family life in the context of societal changes and the effects of multiculturalism. The paper also explores the current low birth rate in Korea. Readers are presented with an overview of the history of Korean families along with rituals related to development from the prenatal period to adolescence. Narrators retrospectively describe their childhood experiences and reflect on raising their own children.

Celý příspěvek / Full Text Paper: PDF [CS]

  English version: Changes in child rearing in Korea – HTML

Úvod

Rodina je jednou z nejdůležitějších institucí v životě jedince. Rodina nás seznamuje s pravidly světa, jak se v něm máme pohybovat a co od něj čekat. Ovlivňuje naše myšlení a vtahuje nás do tajů kultury a kulturních vzorců. Rodinná výchova je tím pádem jedna z formujících sil, která vytváří člověka.

Jiné kultury se od sebe v mnohém liší a tím se liší i jejich pojetí rodiny. Už jenom samotný pojem rodina, a koho za rodinu považujeme, je rozdílný v každém kulturním prostředí. Jinak to není ani s výchovou, která je také ovlivňována kulturou, náboženstvím, morálními hodnotami nebo multikulturalismem.

Práce se zabývá výchovou dětí a mládeže u konkrétní etnické skupiny. A jaká výchova by mohla být zajímavější než výchova v zemi s nejnižší hodnotou plodnosti na světě. Korejská republika prošla za svoji historii neuvěřitelnou transformací. Zničená Korejská republika po válce v padesátých letech 20. století nabrala neuvěřitelného obratu (o kterém se dokonce referuje jako o „zázraku na řece Han“), a se svojí ekonomikou nyní světového významu se dokázala vyšplhat mezi asijské tygry.

Korejská výchova

Na území Korejského poloostrova se praktikovalo mnoho obřadů a tradic, a některé jsou v různých formách vykonávané doteď. Korejci jsou velmi pověrčiví, obzvlášť v případech týkajících se dětí. Účelem tradic bývá ochrana dítěte, protože v minulosti byla velmi vysoká dětská úmrtnost, ale i zajištění toho, aby dítě dobře vyrostlo a bylo v životě úspěšné, dobře vzdělané a bohaté.

Těhotenství

Korejská výchova začíná již v těhotenství. Těhotenství nastávající maminka tradičně nejprve oznámí tchýni, manželovi a pak až vlastní matce. V Koreji je spojení mezi maminkou a jejím dítětem velmi důležité. Mluví se o tzv. tchägjo (태교). První slabika v tomto slově znamená plod a druhá značí vzdělávání. Učení tchägjo je jakási sbírka prenatálních praktik, které by měly maminku i dítě ochránit od všeho špatného během těhotenství a porodu. Dokonce se věří, že jednání budoucí maminky v těhotenství ovlivní i celý život dítěte.[1]

Tchägjo. Tchägjo se dostalo do Koreje z Číny během dynastie Korjo, ale svoji největší popularitu si získalo až v dynastii Čoson. S učením Tchägjo přichází mnoho pravidel. Některá pravidla jsou v západní kultuře většinou brána jako samozřejmost, naopak jiná jsou pro náš „západní svět“ velmi zvláštní. Samozřejmě by těhotná žena neměla kouřit a pít alkohol. Tato pravidla ale i říkají, že ženu ovlivňuje její prostředí, co cítí, jaké jídlo jí a na jaké věci se dívá.[2]

Těhotná žena měla být v příjemném a klidném prostředí. Tradičně by se neměla dívat na ošklivé a mrtvé věci, ale pouze jenom na ty krásné, protože všechno, co cítí nebo vidí, se může odrazit na její ještě nenarozené dítě. Špatné zprávy jí dokonce rodina mohla tajit, aby žena nebyla vystavena stresu. Rodina by se samozřejmě měla o maminku dobře starat. Maminky by měly plodům zpívat, vyprávět příběhy nebo číst pohádky. Po přečtení pohádky by se rodina měla sejít a o pohádce si dále povídat.[3]

V dnešní době trvají na striktní dodržování tchägjo hlavně starší generace. Ženě, často víc než vlastní matka, radí tchýně. Prenatální výuka je ale populární i u mladých. Ženy se snaží být v klidném a krásném prostředí. Dívají se na krásné předměty, aby jejich dítě bylo krásné. Poslouchají vážnou hudbu a zvuky přírody. Zpívají a čtou příběhy a pohádky, při nichž by se měly zdůrazňovat emoce.[4]

U tchägjo došlo i k zajímavému propojení s křesťanstvím. Matky v dnešní době často vyprávějí plodu příběhy z Bible a někdy i zpívají chvalozpěvy. Velmi populárním cvičením se stala jóga, která se doporučuje cvičit od pátého měsíce těhotenství. Další moderní novinkou jsou i kurzy, které čekající maminky mohou navštěvovat.[5]

Oblíbenou praxí je dávání přezdívky/jména ještě nenarozenému dítěti neboli tchämjong (태명). Jména jako Štístko nebo jména spojovaná se zdravím jsou velmi častá. Lidé věří, že přezdívka přinese nenarozenému dítě štěstí a porod proběhne v pořádku. Objevují se ale i přezdívky, které souvisí s místem početí nebo oblíbeným zvířetem. Dítě počaté v Evropě může mít prenatální přezdívku např. Euro.

Korejské počítání věku. S vírou v důležitost prenatálního vývoje souvisí i korejské měření věku. Korejci automaticky započítávají do věku i prenatální období, jelikož plod v břiše je už zárodkem lidské bytosti.

S věkem se u Korejců objevuje i další zvláštnost. Korejci si nepřičítají další rok v den narozenin, ale na Nový lunární rok. Tento systém pochází původně z Číny a později se rozšířil např. do Koreje a Japonska. Může se tak stát, že miminku narozenému na konci kalendářního roku jsou po dvou měsících života 2 roky. Proto při setkání s Korejci nebývá pokládána otázka „Kolik ti je let?“, ale „Kdy jsi se narodil?“. Při první otázce by totiž mohlo dojít mezi Korejcem a cizincem k nedorozumění.[6]

Neznamená to ovšem, že by Korejci neslavili narozeniny. V den narození se koná oslava, ale 1 rok bývá přičítán až Novým lunárním rokem.

Stravování v těhotenství. Nastávající maminka nesměla jíst kachnu, protože by se dítě mohlo narodit s blánami mezi prsty, a nebo tofu, protože tofu je moc křehké a pro přežití dítěte je důležité, aby dítě bylo co nejsilnější. Stejně, jako že požitím kachního masa se mohou objevit u dětí kachní blány mezi prsty, se věřilo, že častým požitím vajec se dítě narodí bez páteře nebo s vřídky, po požití králičího masa by se dítě narodilo s červenýma očima a pokud by maminka snědla oliheň, tak by se její dítě narodilo bez kostí.[7]

Porod. Během porodu se ženám dávala žínka, do které se mohly zakousnout. V porodní místnosti byly ze stropu připevněné provazy, kterých se měla rodička chytit, aby ji to porod usnadnilo. Žena by během porodu měla být potichu, aby se soustředila na předávání energie.[8]

Maminka s dítětem se držela v ústraní až 100 dní, to opět souvisí s dřívější vysokou mortalitou kojenců. To dnes již není pravidlem. Co je ale stále zvykem, je polévka z mořských řas, kterou rodičky konzumují, aby získaly sílu, zotavily se z porodu a zbavily se lochie (tekutiny vytékající z dělohy po porodu) a zvýšily tvorbu mateřského mléka. V extrémních případech tuto polévku jedí i třikrát denně po dobu 4 měsíců.[9]

Polévka z mořských řas může být později použita jako ekvivalent českého „žiješ pod mojí střechou“, kdy korejské maminky říkají „kvůli tobě jsem jedla polévku z mořských řas, tak mě budeš poslouchat“.

První narozeniny. V minulosti byly první narozeniny spojované nejen se samotnou oslavou narozenin, ale také s oslavou toho, že dítě přežilo rizikový první rok od narození.

Kojenecká úmrtnost bývala velmi vysoká a kromě ročních narozenin se slavil i 100. den – pägil (doslova 100. den). Na oslavu 100. dne připravila rodina speciální hostinu. Hostina byla věnovaná jedné z bohyň korejského šamanismu – babičce Samsin, která v korejské mytologii je bohyní porodu a osudu[10].[11]

Pokud je dítě v dobu 100. dne nemocné, oslava se nekoná. V současnosti se zlepšením zdravotnické péče a nižší kojeneckou úmrtností se lidé zaměřují spíše na oslavy tol, prvních narozenin.[12]

Tol může být i generické označení pro jakékoliv narozeniny, stačí před tol připojit danou číslovku.

Tol jako oslava prvních narozenin má tradičně 4 různé části:

• Modlení a poděkování
• Nošení tradičního oblečení
• Sváteční stůl a tolžabi
• Sváteční hostina

Lidé se v první fázi modlí k bohům Sansin a Samsin halmoni.[13] První fáze je záležitostí žen, jelikož ženy připravují slavnostní stůl. Na stole nesmí chybět rýže, polévka z mořských řas a čistá voda. Poté se buď matka, nebo babička dítěte modlí spojením dlaní a opakovanými úklonami.[14]

Druhá fáze spočívá v obléknutí se do tradičního oblečení hanbok. Hanbok se obecně nazývá korejské pestrobarevné tradiční oblečení. Oblečení na narozeninovou oslavu se nazývá tolbok. Tolboky jsou velmi barevné a skládají se z několika částí. Tyto části se liší podle pohlaví, ale každý chlapec i dívka mají pásek, který je kolem dítěte dvakrát obmotán a malou peněženku. Pásek pro dlouhý život a peněženka pro štěstí. Dívenky dostávají dlouhé sukýnky a chlapci kalhoty.[15]

V třetí fázi rodina připraví sváteční stůl, na kterém jsou rýžové koláčky, polévka z mořských řas a různé druhy ovoce. Rýžových koláčků a ovoce se může připravit mnoho druhů – záleží na ročním období a podmínkách, ve kterých dítě narozeniny slaví. Rodina připravuje i „duhové rýžové koláčky“ mudžigä ttŏk (무지개떡), barevné koláčky, které jsou na stole vyskládány jako duha. Mají symbolizovat vyváženost osobnosti dítěte a harmonii všech prvků, které jsou: oheň, voda, vzduch, kov a země.[16]

I při oslavě prvních narozenin se projevuje silná korejská víra v symbolismus. Stůl mohou zdobit květiny, nikdy však nesmějí být řezané, protože by uříznutí a zkrácení květiny znamenalo zkrácení života oslavovaného dítěte. Jídlo by mělo být podávané v bronzových nádobách představujících zářivou budoucnost.

Dítě je následně usazeno za stůl na matraci nebo polštáře, aby na dítě rodina dobře viděla a mohlo se začít s rituálem tolžabi (돌잡이). Tento rituál má za úkol určit budoucnost dítěte. Při tolžabi se před dítě předloží mísa s několika předměty. Tyto předměty symbolizují jednotlivé životní úspěchy. Věci v miskách jsou variabilní a liší se obřad od obřadu. Většinou se ale týkají stejných oblastí: peníze, studium, úspěchy ve sportu nebo v kariéře. Lze určit mnoho takových příkladů, ale mezi nejčastější patří: mince, rýže – peníze, šíp nebo luk – sport, tužka, kniha, štětec na kaligrafii – studium, kladívko – úředník na vysoké pozici, nudle – dlouhý život nebo rýžový koláček – zdraví. V dnešní době se může objevit i mikrofon, který předpovídá dítěti, že se stane celebritou, stetoskop, že se stane lékařem nebo golfový míček, který nahrazuje luk a šíp, předpovídající úspěchy ve sportu. Sportovní úspěchy jsou ale také poměrně novou záležitostí. V minulosti luk nebo šíp znamenal, že se dítě stane významným bojovníkem.[17]

Obrázek 13. Oslava prvních narozenin

Převzato z: https://www.flickr.com/…3/

Po skončení rituálu tolžabi je čas na slavnostní hostinu pro celou rodinu a přátele. Je zvykem, že všichni přejí dítěti všechno nejlepší a obdarují ho dárkem jako třeba hračkou nebo zlatým prstenem. Zlatý prsten nebývá pro dítě na nošení, ale aby ho v budoucnu rodiče mohli prodat a dovolit si nákladné vzdělávání.

V současnosti je celé slavení prvních narozenin a tolžabi hlavně příležitost pro rodiče udělat svému potomkovi krásné fotky v tradičním oblečení. Rodiny chodí do předpřipravených salónků, které se na obřad specializují. Firmy nabízejí rodičům pro jejich potomky hned několik kostýmů včetně dětských kostýmů krále, generála, ženicha nebo nevěsty.

Forma slavení prvních narozenin se též změnila. Kromě ateliérů, kde mohou rodiče nechat nafotit svoje děti, vypadá následná oslava více západně. Pronajímají se restaurace, kde se sejde rodina se svými blízkými, objedná se dort se svíčkami a po sfouknutí svíček přichází čas na tolžabi.[18]

Výsledek ceremoniálu tolžabi může být připomínán i během života jedince. Mohou se objevovat výčitky rodičů připomínající dítěti to, co si při ceremoniálu vybral. Proč je syn tak špatný ve sportu, když si vybral luk nebo je jasné, že si při obřadu vybral tužku, protože mu to jde dobře ve škole a má vynikající výsledky.

Dětství

Výchova chlapců a dívek byla dříve odlišná. V 6 letech bývali chlapci a dívky striktně rozděleni. Dívky byly vychovávány, aby byly poslušné a pomáhaly doma. Ženy rodily, dokud byly plodné. Dívenky tak musely pomáhat s dětmi a získávaly tak zkušenosti, které mohly zužitkovat u svých budoucích potomků.[19]

Chlapci se dříve učili číst a psát korejské a někdy i čínské písmo. Dívky se neučily psát, pravděpodobně kvůli tomu, že v dospělosti po svatbě odcházely do domu manžela a pro rodiče to mohla být zbytečná investice. I kvůli tomuto důvodu (že dívky odcházely po svatbě do domu manžela) měly dcery v rodině nižší pozici než synové.

Tlak na děti v oblasti vzdělání je v Koreji obrovský a začíná často ještě před započetím školní docházky. Pro maminky předškoláků jsou k zakoupení přípravné sešitky, díky nimž mohou svá dítka učit všemožným dovednostem (motorika, tahy písma, angličtina).[20]

Pravidla v domácnosti. V dřívější společnosti, kdy muž trávil čas mimo domov za účelem vydělání peněz, nezbývalo na matku nic jiného, než se starat o celou domácnost. Chlapci se učili, jak být silnějšími a dívky zase domácím pracím a pomáhaly s výchovou dětí. Rodinná pravidla nebo pravidla domácnosti byla tedy striktně dána. To se samozřejmě v moderní společnosti mění, i když si můžeme všimnout stávajícího vlivu konfucianismu. Kromě stereotypizace korejských otců (která bude popsána níže) se nejvíce jedná o postavení dcer v rodině. Dalo by se předpokládat, že v ekonomicky vyspělých zemích bude otázka genderové nevyváženosti přežitá (zvlášť v takové sociální skupině jako je rodina), ale v Koreji je to bohužel stále přetrvávající problém. Dcery musí v domácnosti dodržovat jiná, přísnější pravidla než jejich bratři.[21]

Asi největším překvapením při druhé návštěvě Korejské republiky bylo neformální večerní setkání se skupinkou studentů z místní univerzity. Kolem 22. hodiny se dívka okolo 25 let zvedla a odešla domů, protože měla od rodičů nakázanou večerku. Tato praxe je běžnější, než by se mohlo zdát. Ze studentů, se kterými byl provedený rozhovor, neměl večerku na vysoké škole už nikdo, ale zmiňovali své přátele a v případě chlapců svoje sestry, kteří stále v tomto věku večerku měli nebo mají.

Role otce. Podle konfucianismu bylo pět hlavních vztahů: mezi vládcem a ministrem, manželem a manželkou, mladšími a staršími bratry, přáteli a mezi otcem a synem. Konfucianismus měl velký vliv na vnímání rolí mužů a žen v běžném životě. V konfucianismu byla kladena důležitost na autoritativní a vážené extrovertní muže a milující submisivní manželky.[22]

Konfuciánské metody vyústily ve vybudování psychických i fyzických hranic mezi pohlavími. Ve více pozitivním světle někteří autoři označují dřívější korejské ženy jako asertivní, vysoce ceněné finanční manažery rodiny a ty, které v rodině o všem rozhodují.

V minulosti byla v rámci výchovy nejdůležitější matka, otec přinášel do domácnosti peníze. Na ženu tedy zbylo starání se o domácnost, utrácení rodinného rozpočtu a výchova dětí. Muž představoval vnější sféru rodiny, naopak žena tu vnitřní. Muž byl velmi silně vnímán jako chlebodárce, který tráví čas prací nebo odpočinkem mezi ní. To ve společnosti vyústilo v nedostatečné zapojení otce do výchovy dětí i nedostatečné zapojení do zbytku domácnosti. Tato situace se v současné době mění, ženy už nechtějí být celý život v domácnosti a chodí do práce. Tím se dávné role ženy a muže v rodině proměňují.[23]

Měnící se společností a proměnami ve společenských rolích otců a matek se zabývá mnoho výzkumů. V Koreji se údajně měnící se rodinné role mužů a žen nejvíce podepisují na mužích, kterým je momentálně 30–40 let. Tito muži ještě zažili generaci silně autoritativních otců a jejich submisivních žen, ale současná společnost na ně tlačí, aby se v takovém chování svých rodičů nevzhlíželi. Vyrostli v době, kdy muži výměnou za vydělané peníze získávali ústupky ve formě možnosti neúčastnit se výchovy svých dětí. Nyní ale žijí ve společnosti, která se začíná soustředit na muže nikoliv jako vůdce rodiny, ale jako člena fungujícího celku.[24]

Školní docházka

To, že je vzdělání důležité, není překvapením. V Koreji hraje vzdělávání navíc silnou společenskou roli. Započetím první třídy ve škole se začíná projevovat soutěživost korejského edukačního systému, napětí se ale ještě mnohonásobně zvýší na střední škole – jako příprava na absolvování přijímacích zkoušek na vysokou školu a na vysoké škole zase na chvilku poleví.[25]

Již na základních školách mají děti mnoho kroužků. K nejčastějším patří: sport, angličtina a lekce klavíru. Právě na základních školách kvůli menšímu tlaku, mají děti čas věnovat se aktivitám, kterých se později na středních školách musejí vzdát. Na základní škole tráví děti výukou asi 5-6 hodin, následně na 2. stupni (middle school) děti tráví ve škole asi 7 hodin. Výuka začíná mezi půl devátou až devátou hodinou.

Rodiče na své děti tlačí, aby se učily a je velmi časté, že studenti po škole chodí do studoven, odkud odcházejí domů až ve večerních hodinách.

Rodiče platí svým potomkům studium v tzv. hagwǒnu (학원). Jedná se o privátní vzdělávací instituce, do kterých po skončení výuky ve škole mohou děti již od školky docházet za účelem dalšího studia a prohloubení poznatků. Studenti obecně hagwǒny preferují, protože se v nich naučí více než ve školách a jsou při učení více efektivní. Hagwǒny jsou placené a tomu odpovídají i jejich služby, které jsou orientované na zákazníka. To studenti oceňují, učitelé v nich bývají více oddaní své práci, jsou na výuku lépe připraveni a více respektují názory svých žáků.

Hagwǒny se svojí formou liší v závislosti na poplatcích, které musí rodiče za tyto soukromé lekce platit. Nejbohatší rodiny platí svým potomkům soukromé lekce, kde je dítě samo se svým lektorem, ale ostatní děti mívají lekce ve větším počtu studentů. I ty nejchudší rodiny obětují své těžce vydělané peníze do dalšího vzdělání svých dětí, protože věří, že vzdělání je základ a jeden z nejdůležitějších kroků šťastného života jejich dětí. Faktem ale zůstává, že bez soukromých lekcí a hodin učení se po škole navíc nemají děti šanci uspět.[26]

Přijímací zkoušky na vysokou školu. Největší tlak zažívají studenti středních škol během období přijímacích zkoušek na vysokou školu. Této zkoušce někdy přezdívané jako „korejské SAT“ se v Koreji říká Tähaksuhaknǔngnjǒk sihŏm (대학수학능력시험) zkráceně Sunǔng (수능). Také se používá anglický překlad celým názvem College Scholastic Ability Test zkráceně CSAT.

Den zkoušek je den, kdy se celá země zastaví. Je to nejdůležitější den v životě studenta, právě kvůli tomuto dni děti celý život studují a obětují studiu veškerý svůj volný čas. Proto rodiče platí hrozivé částky za soukromé lekce a děti se učí do půlnoci.

Sunǔng není jediný způsob, jak se dostat na vysokou školu, ostatní způsoby zahrnují celkové hodnocení za studium na střední škole, dobrovolnické aktivity nebo aktivity v rámci školy nebo esej. Zkouška sunǔng se pořádá každý rok v listopadu a trvá přibližně 8 hodin. Skládá se z několika testů z různých okruhů. Okruhy jsou: korejština, matematika, angličtina, korejská historie, sociální vědy nebo odborné předměty a druhý jazyk.  Podle výsledků zkoušky mají studenti možnost přihlásit se na různé vysoké školy, na elitní univerzity se mohou přihlásit jen ti s nejlepším výsledkem. Mezi 3 nejprestižnější univerzity patří: Sŏulská Národní Univerzita, Univerzita Korjǒ a Univerzita Jǒnse[27]. Důvodem, proč lidé chtějí tak moc právě na SKY univerzity, je kromě sociální pozice i vidina dobré práce. Promoce na těchto univerzitách zvyšuje možnost získat práci v jedné z tzv. čebol společností.[28] Velkých společností, které hýbají korejskou ekonomikou, je mnoho, mezi nejznámější patří např. LG, Hyundai, Lotte nebo Samsung. Pravdou ale je, že místa v těchto firmách jsou limitována a ani SKY univerzity pracovní místo nemohou zaručit.

Dalo by se říct, že v současné době v České republice existuje soutěživost mezi některými vysokými školami, ale tato situace je naprosto nesrovnatelná s elitářstvím vysokých škol v Koreji. Studenti mohou být ve společnosti přehlíženi za to, že studují na vysoké škole, která je v žebříčku vysokých škol umístěná nízko, ale toto shlížení na studenty shora kvůli neelitní vysoké škole může pokračovat i v práci nebo při hledání milostných vztahů. Neúspěchem na vysoké škole podle Miriam Löwensteinové trpí i rodiče. V momentě, kdy dítě nenastoupí na univerzitu, je celá rodina zahanbena a neúspěchem dítěte může trpět i kariéra otce. Ti, co neuspějí nebo nejsou spokojeni se svým výsledkem, mohou ale po roce zkoušku opakovat. Až 20 % zkoušku opakuje, někteří hned několikrát, aby dosáhli požadovaných výsledků.[29]

Během průběhu zkoušky čekají někteří rodiče v kostele nebo v buddhistickém chrámu a modlí se za úspěch svých potomků nebo čekají před branami školy. Některé firmy posunují začátky pracovní doby, aby se snížil provoz na silnicích, studenty, kteří jedou na zkoušku pozdě, může s houkačkou odvézt i policejní hlídka a během poslechové části zkoušky z angličtiny nelétají žádná letadla.

Obrázek 14. Studenti při zkoušce sunǔng

Převzato z: https://www.flickr.com/…m/

Ostatní studenti, kterých se zatím zkouška netýká, stojí před branami škol, pokřikují různá hesla, drží v rukou plakáty a bannery a rozdávají studentům skládajícím zkoušku karamelky jŏt (엿). Jŏt je tradiční cukroví nejčastěji připravované z rýže, kukuřice nebo sladkých brambor. Má hodně lepivou konzistenci a v přeneseném významu se říká, že se pozřením karamelky jŏt na člověka přilepí štěstí nebo se studentům budou v hlavě lépe držet vědomosti. Někteří studenti tyto karamelky před zkouškou konzumují i doma a naopak se vyhýbají tradiční polévce z mořských řas. Řasy jsou konzistencí kluzké a znalosti by tak mohly z hlavy vyklouznout. Jedná se o další případ sympatetického pozitivního rituálu v Koreji. Věří se, že působením stejného na stejné (lepkavého koláčku na přilepení štěstí) vyvoláme nějaký efekt.[30]

Někteří studenti uvádějí, že jejich učitelé museli ten den přijít do školy v teniskách, aby zvuk klapajících podpatků nemohl studenty rušit při skládání zkoušky.

Vysoká škola

Po nastoupení na vysokou školu pociťuje většina studentů velkou úlevu. V prvních ročnících se tlak uvolňuje a studenti se nemusí tolik stresovat. I přes množství zadaných úkolů a povinné četby je tlak pořád menší než na středních školách. Na vysoké škole už nemusí docházet do hodin v uniformách, studenti si mohou barvit vlasy a tím, že se za vysokou školou často stěhují do jiných měst, nebývají pod tak velkým dohledem rodičů.[31]

Korejské kampusy bývají obrovské. To, že vysoké školy mají vlastní koleje, menzy, tělocvičny a knihovny není překvapením, korejské kampusy ale mívají i svoje vlastní restaurace, obchody, fontány a parky. Korejské kampusy bývají tak velké, že na některých v době semestru funguje autobusová doprava, která převáží studenty z jednoho konce kampusu na druhý.

V blízkém okolí se nachází studentská městečka s velkým množstvím obchodů, barů, restaurací a karaoke barů, kde studenti mohou trávit volný čas. Karaoke bary v korejštině norebang[32] (노래방, nore – zpěv, bang – místnost) jsou populární večerní zábavou.

Na rozdíl od České republiky jsou studentské koleje v Koreji genderově rozdělené. Pro vstup do kolejních budov se využívají pokročilé bezpečností prvky jako otisk prstu nebo kůstek na ruce ve spojení s osobním kódem. Klíče od jednotlivých pokojů jsou též passé. Korejské domy i pokoje na kolejích nebo v hotelu mívají na dveřích krabičku pro zadání kódu.

Kromě kolejí bydlí vysokoškoláci i v hasukdžib (하숙집). Jsou to byty pro studenty nebo pracující se sdílenou koupelnou a kuchyní s domovnicí adžuma (아줌마)[33]. Adžuma bydlí ve stejné budově jako nájemce nebo v její blízkosti. Byt spravuje, připravuje svým nájemcům dvakrát denně jídlo a někdy jim i pere. Největší nevýhodou hasukdžibu je hlavně to, že domovnice bývají starší ženy a nezveřejňují své nabídky na internetu.

Ještě levnější možností ubytování jsou gosiwŏny (고시원), ty jsou velmi podobné hasukdžibu. Také se jedná o soukromé pokoje převážně se sdílenou koupelnou a kuchyní, ale v závislosti na ceně nájmu existují gosiwŏny i se soukromou koupelnou a kuchyní. Rozdílem je domovnice adžuma, která je v hasukdžibu, ale v gosiwŏnu nikoliv. Gosiwŏny ale poskytují zdarma rýži, kimči[34], řasy a někdy i instantní nudle.

Korejci nejčastěji ukončují studium bakalářským titulem. Pokud touží po dalším vzdělání, volí možnosti získání certifikátů nebo absolvování kurzů, které jim později nejvíce pomohou při hledání zaměstnání. Velmi důležitou zkouškou na vysoké škole je zkouška z angličtiny, i během léta zůstávají někteří studenti v areálu kampusu a dochází na letní jazykové kurzy. Magisterské obory se týkají těch, kteří se věnují akademické činnosti, medicíně nebo právu. [35]

Mladí dospělí

Předmanželské vztahy. Popis předmanželských vztahů nelze samozřejmě generalizovat, ale průměrně získávají Korejci v tomto ohledu první zkušenost okolo střední školy. Školy bývají rozdělené na chlapecké a dívčí, také tím děti a dospívající nezískávají zkušenosti v komunikaci s opačným pohlavím a mohou při ní být velice stydliví. Z toho důvodu jsou v Koreji velmi rozšířené skupinové schůzky. Populární jsou i schůzky naslepo, které mohou domluvit rodiče, ale i kamarádi.[36]

V čem se Korejci velmi vyžívají, jsou projevy náklonnosti. Tyto projevy nemají ale se sexuálními projevy nic společného, stále platí to, že i přes modernizaci současné Koreje, je korejská společnost velmi konzervativní a fyzické dotyky by se měly na veřejnosti omezit na minimum. Dokonce se můžeme při letní návštěvě Korejské republiky setkat se zlými pohledy starší generace za obnažená ramena v tílku.

Posedlost svátky zamilovaných. Mezi oblíbené projevy náklonnosti současných korejských párů patří časté slavení různých mezníků společně stráveného života nebo pořizování si stejného oblečení či doplňků. Korejské páry nejenom že slaví každý společně strávený rok, ale i např. 100., 200. nebo 1000. den chození. Studenti středních škol s oblibou slaví i 22. den, jeho důležitost vysvětlují tím, že datum obsahuje dvakrát číslici 2, což v přeneseném významu znamená, že už nejsou jednotlivci, ale stali se dvojicí. V realitě ale bývá důvodem to, že vztahy studentů střední školy bývají velmi krátké a vytváří si taková „výročí“, které by mohli se svým krátkodobým partnerem před rozchodem stihnout.[37]

Na oblibu korejských párů oslavovat svoji lásku zareagoval i komerční sektor a dal vzniknout např. Rose Day, Wine Day nebo Kiss day. Data těchto dnů jsou odvozována od slavení dne sv. Valentýna, který zamilovaní slaví 14. února, všechny ostatní zmíněné svátky zamilovaných jsou rovněž 14. den v daných měsících. Tyto dny jsou: Diary Day (leden), Valentýn (únor), White Day (březen), Black Day (duben), Rose Day (květen), Kiss Day (červen), Silver Day (červenec), Green Day (srpen), Photo Day (září), Wine Day (říjen), Movie Day (listopad), Hug Day (prosinec).

Asi nejpopulárnějším po 14. únoru je 14. březen, kdy se slaví White day. Na sv. Valentýna dávají korejské ženy svým milovaným čokoládu, na White day očekávají něco na oplátku od svých mužských protějšků. V podstatě se ale jedná o velmi komerční svátek, který iniciovaly japonské společnosti ke zvýšení prodeje marshmallows a později bílé čokolády.[38]

Svátek zamilovaných s datem, které není 14. den v měsíci, je Pepero Day. Společně se sv. Valentýnem a White Day uzavírá pomyslnou trojici nejčastěji slavených svátků zamilovaných v Koreji. Datum Pepero Day připadá na 11. listopadu. Pepero je sušenka ve formě tyčinky, která je namočená do čokolády. Jedná se v podstatě o kopii japonských Pocky, které se na trhu objevily skoro o 20 let dříve než korejská verze. Pepero i Pocky jsou původně namočené do mléčné čokolády, ale rozvojem trhu se objevují různé ovocné příchutě, ale i poleva s příměsí jiných sušenek nebo poleva ze zeleného čaje matcha. Proč tedy datum 11. listopadu? Je to právě tvar sušenek, jelikož datum 11.11. má symbolizovat 4 sušenky Pepero. Žádný potvrzený počátek tohoto svátku není, ale říká se, že ho započaly dívky v městě Pusan. Dívky si vyměňovaly Pepero, aby vypadaly stejně hubeně jako úzké tyčinky Pepera sušenek. Pro nejlepší efekt je třeba tyčinku sníst 11. 11. v 11:11. Údajně si firma vyrábějící Pepero Lotte všimla zvýšeného prodeje v Pusanu kolem 11. listopadu a začala ho marketingově propagovat. Po roce 1996 byl Pepero Day všeobecně známý.[39]

Obrázek 15. Pepero Day.

Manželství

Aranžovaná manželství bez souhlasu budoucích manželů byla dříve běžnou praxí. Rodiče vyhledávali pro své děti ty partnery, které sami považovali za nejlepší. Dohodnutá manželství byla traumatická zejména pro ženy, jelikož tradičně by se žena měla přestěhovat do domu svého manžela a tam se starat o jeho stárnoucí rodiče.[40]

Manželky se snažily potěšit své manžely, ale hlavně se musely zalíbit svojí tchyni. Tchyně určovala, jakou práci bude nová žena v domě zastávat a mohla ji i vyhodit z domu a poslat zpět k ženiným rodičům, když žena svou tchyni neuposlechla. Toto vyhoštění se považovalo za velkou hanbu. Korejské přísloví říká, že korejská novomanželka by měla být tři roky hloupá, tři roky slepá a tři roky hluchá. Měla by být klidná, když jí tchyně uráží a dělat, že je hluchá. Nesmí říct něco, čeho by později mohla litovat a dělat, že je hloupá a neměla by urazit nic, co je v domě, takže by měla dělat, že nic nevidí. Své místo v nové rodině si novomanželka zajistila až přivedením dalšího syna do domu. Teprve tak si zajistila respekt.[41]

Současní Korejci se chtějí vymanit z těchto starých zvyků a žít více samostatný život s rovností manžela i manželky.

Krize natality. V současné době bývá nejen Jižní Korea spojována s velmi nízkou natalitou a odmítáním hledání si partnera. Čím dál více Korejců si nechce najít partnera a dobrovolně zůstávají single a neplánuje děti. Této generaci vyhýbající se randění, manželství a dětem se přezdívá „sampo“ generace nebo „generace vzdávání se tří“ sampo sedä (삼포세대). Ještě extrémnější je „opo“ generace, opo sedä (오포세대) neboli „generace vzdávání se pěti“, kde kromě opuštění od tří výše zmíněných aspektů života přibývají ještě vzdávání se představy zaměstnání a vlastnění nemovitosti. Problém nejnižší natality na celém světě se může zdát jednoduchý, ale jedná se o komplexní problematiku.

Vládní program na snížení porodnosti. Začátky tohoto problému se datují vládním programem ze 70. let. Po skončení korejské války, která na Korejském poloostrově probíhala mezi roky 1950 a 1953 byla společnost Jižní Koreje zaměřená na zemědělství. Natalita v té době dosahovala až 6 dětí na jednu ženu (trend klesající plodnosti můžeme ale sledovat za posledních 70 let celosvětově, pro srovnání v roce 1950 v České republice bylo 2,77 dětí na ženu, v roce 2018 1,7).[42]

Korejský poloostrov byl válkou vyčerpán nejen emocionálně, ale také finančně. Korejská republika se proto rozhodla posílit svoji ekonomiku a přesvědčovala své občany, aby svůj život více věnovali práci. Vláda proto zahájila program, který přesvědčoval ženy, aby neměly více než 2 děti. Veřejnost reagovala pozitivně, myšlenka menší, ale prosperující rodiny se brzo uchytila a už v 70. letech klesla fertilita na 4,5 dětí na jednu ženu.

V Koreji se začaly objevovat plakáty s hesly jako „Synové nebo dcery. Mějme jen dvě děti a dobře je vychovejme!“. Tyto plakáty se pozměnily v 80. letech, kdy vláda vyžadovala ještě vyšší oddanost práci svých občanů a prosazovala politiku jednoho dítěte. Na ulicích se začaly objevovat plakáty s heslem: „I dvě děti jsou moc pro naší přelidněnou zemi.“ I tato hesla slavila velký úspěch a už v roce 1984 byl index fertility 1,74 dítěte na jednu ženu.[43]

Tyto státní programy sice zlepšily korejskou ekonomiku, která raketově vzrostla, ale dalo by se říct, že programy pro snížení porodnosti fungovaly až příliš razantně, a v současné době čelí Jižní Korea opačnému problému a vláda se naopak snaží rodinu prosazovat.

Obrázek 16 – Plakáty podněcující k menším rodinám.[44]

Studium. Podle některých problém s klesající fertilitou začíná už právě vysokou soutěživostí a velkým stresem ze studia. Oba problémy byly již zmíněné výše. Korejci jsou vystaveni velkému tlaku při studiu na přijímací zkoušky na vysokou školu. Podle některých ale na vysoké škole společenský tlak zcela nemizí, jelikož přichází čas se začít stresovat hledáním si práce, docházet do akademií pro získání certifikátu.

Po ukončení vysoké školy stres z hledání si práce ještě roste. Otázka, zda si člověk našel práci, je velmi častá, protože i svojí pracovní pozicí se Korejci umisťují do pomyslného sociálního žebříčku. Korejci se cítí silně zavázáni svým rodičům, soukromé lekce jsou velmi drahé a mají pocit, že při selhání nezklamou jenom sebe, ale hlavně své rodiče, kteří se často zadluží, aby mohli poskytnout svým dětem dobré vzdělání.

Právě kvůli problému soutěživosti na korejských školách a přemíře kroužků, akademií a doučování, které rodiče musí svým dětem platit, aby uspěli, je tento finanční aspekt další příčinou toho, proč nyní mladí Korejci nechtějí mít děti. Uvědomují si, kolik do nich rodiče investovali peněz a obávají se, že stejný luxus nebudou moci svým budoucím dětem poskytnout.

Neschopnost si najít práci jenom přispívá k nechuti najít si partnera, mladí Korejci tvrdí, že na chození nemají čas, peníze ani mentální a emocionální kapacitu. Mnoho mladých považuje za nezbytně důležité disponovat peněžními prostředky, aby si mohli najít partnera. Objevují se i takové pojmy jako „nemít dostatek financí na chození na schůzky“ nebo „investice do partnera“.

Feminismus. Dalším důvodem nízké natality v Koreji jsou stále rostoucí feministická hnutí. Podle výzkumů bývá velký rozdíl mezi počtem dětí, které by žena chtěla mít a počtem dětí, které žena opravdu má. Důvodem může být to, že si žena chce užívat co nejvíc nezávazně svého života, to, že nemá partnera, nedostatek financí nebo kariéra. V Koreji je přímá korelace mezi pracovním životem a rodinou. Ženy cítí, že je velký rozdíl mezi tím, co v pracovním životě dokážou, když mají děti a když je nemají. Korejské ženy věří, že děti a kariéra se navzájem vylučují. Některé členky feministického hnutí říkají, že korejské ženy jsou otroky společnosti a svých mužů.[45]

Mnoho korejských firem se vyhýbá zaměstnávat ženy s dětmi. Zpochybňují jejich loajalitu vůči zaměstnavateli a také se obávají, že nebudou pracovat přesčasy, které jsou v Koreji běžnou praxí. V případě, že žena projeví zájem odejít v nejbližší době na mateřskou, se mohou objevit i případy šikany přímo na pracovišti, kterou chtějí zaměstnavatelé přinutit své zaměstnankyně, aby daly výpověď.[46]

Preference chlapců. Dalším aspektem nízké porodnosti je preference chlapců. Ta znovu souvisí s konfuciánskou tradicí. Již výše bylo zmíněno, že již od dávných dob je korejská společnost čistě patrilineární a patriarchální. Po linii mužů se dědí jméno a majetek, muži jsou ti, kdo nosí do domu peníze a jsou to manželky mužů, které se tradičně měly po svatbě přestěhovat do příbytku jeho rodičů a starat se o ně. Historicky preference chlapců souvisí i s tehdejší zemědělskou společností, která preferovala silné syny, kteří mohli pomáhat rodině s těžkou prací na farmách. Bylo časté, že se rodina styděla za ženu, která nedokázala porodit svému manželovi syna, nedokázala tím naplnit účel manželky a manžel se s ní mohl rozvést.[47]

Snaha zachovat linii synů byla tak velká, že v případě, že žena neporodila žádného syna a manžel se s ní nechtěl rozvést, mohla rodina adoptovat chlapce z jiné rodiny. Nejčastěji synovce, aby mohl pokračovat v rodinném jméně. Ve výjimečných případech to byl manžel dcery, který se musel vzdát jména své rodiny. Autor Jiří Janoš adoptování chlapců z jiných rodin považuje čistě za japonskou záležitost a je takřka nemožné, aby se Korejec vzdal svého jména. Považuje adopci v Koreji za možnou pouze v případě, že se jedná o synovce nebo bratrance.[48]

Kvůli výše zmíněným důvodům se stávalo, že v momentě, kdy se očekávající rodiče dozvěděli, že čekají holčičku, šli na potrat. Lidé měli pocit, že dcery, které se provdají a odejdou do domu rodičů manžela, už nejsou součástí rodiny, do které se narodily. Navíc potomci dcer nenesou jméno své ženiny rodiny, ale jméno rodiny manžela, a tudíž nemá kdo pokračovat v rodinné linii.

To vedlo ke změně demografické křivky. Vláda na to reagovala hesly jako: „jedna dcera se rovná deseti chlapcům“ a také uvedením v platnost zákon z roku 1988, kdy bylo lékařům zakázáno říct pohlaví dítěte nastávajícím rodičům. Situace se obrací k lepšímu a podle výzkumu z roku 2006 agenturou KIHSA (Korean Institute for Health and Social Affairs) jenom 10 % žen věřilo, že je nutností porodit syna, což se dá považovat za velký úspěch, jelikož 15 let předtím v roce 1995 těchto žen bylo 40 %.[49]

Závěr

Cílem práce bylo ukázat, jak se změnila korejská výchova, tedy jak se změnil přístup Korejců ke svým dětem. Co chtějí rodiče svým potomkům předat, k čemu je motivují, jaké nastavují v domácnosti pravidla, jak moc zasahují do života svých dětí a nakolik je nechávají se svobodně rozhodovat o své budoucnosti.

Korejská společnost zcela jistě vychází z konfucianismu, ale od dob minulých století došlo k výrazným změnám. K nejvýznamnějším pilířům korejské výchovy patří stále důraz na vzdělávání a úcta ke starším.

S rozvojem feministického hnutí v Koreji, ale i díky globálním vlivům a multikulturalismu získávají ženy stále lepší místo ve společnosti. Dalším důvodem, proč korejské ženy mají nyní lepší sociální postavení než v minulosti, je vzdělávání, které taktéž mají nyní na starost ženy. Matky hrají hlavní roli ve vybírání škol, ale hlavně sehrávají důležitou roli ve vzdělávání dětí, které začíná již v těhotenství. I přes to všechno nejde ale říci, že by korejští muži a ženy byli sobě rovni. Ženy se stále mohou setkávat s diskriminací na pracovištích kvůli možnému odchodu na mateřskou dovolenou.

I v rodinách se ale můžeme stále setkat s nerovným zacházením mužů a žen, kromě tradiční role manželky, kdy žena je podřízena svému manželovi je nejčastější forma stávající nerovnosti přístup k dcerám a synům. Dcery na rozdíl od synů bývají více kontrolovány svými rodiči a není ani výjimkou, aby i na vysokých školách měli rodiči určenou hodinu, ve kterou musí být dívky doma.

Faktor, který v dnešní době ovlivňuje korejské rodiny nejvíce, je velmi nízká porodnost. Korejci mluví o nízké finanční podpoře pro rodiny a děti ze strany státu, nedostatku práce, která se odráží na sociální stratifikaci při hledání si partnera nebo o pracovní diskriminaci žen při odchodu na mateřskou. Korejské ženy dokonce mluví o obětování svého ženství rodině a dětem.

Velký vliv na nízkou porodnost a plodnost měla samotná vláda Korejské republiky po skončení korejské války v 50. letech 19. století, kdy stát podporoval ideu menších rodin. Vláda chtěla docílit toho, aby obyvatelstvo začalo být více zaměřené na práci a vyrukovala s hesly jako „mějme jen dvě děti“. Tato politika se stala více než úspěšnou a hodnota plodnosti ze skoro za 70 let snížila o přibližně pět dětí na jednu ženu.

Pro Korejce je současný školský systém zdrojem velkého stresu. Bohužel se ale i náročnost vzdělávání podepisuje na nízké porodnosti, jelikož většina korejských studentů musí docházet kromě školy do dalších vzdělávacích institucí a tam se učit do pozdních hodin. Tyto vzdělávací instituce jsou finančně náročné a mladí Korejci si to uvědomují. Při výzkumu mnoho z nich uvedlo, že obava z nedostatečného vzdělání svých potomků je odrazuje mít více dětí.

Seznam použitých zdrojů

Birthday Celebrations. [online] ASIANINFO: Your complete Resource on Asia, 2000 [cit. 10. 3. 2020] Dostupné z: http://www.asianinfo.org/…m

BRODIE-HALL, Greer. The Sampo Generation: Why We Are Seeing the Lowest Fertility Rate of All Time? [online] The Observer, 23 August, 2018 [cit. 12. 3. 2020], Dostupné z: https://www.theobserver-qiaa.org/the-sampo-generation-why-we-are-seeing-the-lowest-fertility-rate-of-all-time/

Fertility rate, total (births per woman). [online] World Bank, 2020. [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://data.worldbank.org/…IN

HAUB, Carl. Did South Korea’s population policy work too well? [online] Population Reference Bureau, 2010. [cit. 12. 3. 2020, Dostupné z: https://www.prb.org/koreafertility/

HOSSEIN, Shariff. Suneung: The day silence falls over South Korea. [online] BBC News, 2018. [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://www.bbc.com/…0

Child’s First Birthday (Tol). [online] Life in Korea, 2001. [cit. 10. 3. 2020] Dostupné z: http://www.lifeinkorea.com/…

JANG, S. Korean Couple Culture: How Korean couples date. [online] Hanyang University, 2017 [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: http://www.hanyang.ac.kr/…

JANOŠ, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Academia, 2007.

Jung, KyungJoo, 2015. 2015.01 YK 돌. In: Flickr [online]. Korea [cit. 24. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.flickr.com/…

KIM, Young Hee. Factors associated with the practice of traditional prenatal education (Taegyo) among pregnant Korean women. Korean Journal of Women Health Nursing, 2011, 17.5: 491–498. DOI:10.4069/kjwhn.2011.17.5.491

LADNER, M. 10 Superstitions that Koreans Still Believe Today. [online] Culture Trip, 2018 [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://theculturetrip.com/asia/south-korea/articles/10-superstitions-that-koreans-still-believe-today/

LEE, J. Pepero Day: Eight things you should know: 빼빼로 데이 ‚짚고 넘어갈만한 8가지 팩트‘. [online] The Korea Times, 11. 11. 2014 [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://www.koreatimes.co.kr…

LEE, Yuna; LEE, Jiyoung; TULO, N. Korean Traditional Taegyo Prenatal Education based on Sajudang Lee’s ‘Taegyo singi’. International Journal of Childbirth Education, 2016, 31.2: 34–39.

LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. V Koreji se Korejcům nevyhneme. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-010-4.

LÖWENSTEINOVÁ, Miriam; POPA, Markéta. Made in Korea. Praha: Nová vlna, 2019. ISBN 978-80-85845-85-3.

NEWMAN, Barbara M.; NEWMAN, Philip R. Development through life: A psychosocial approach. Cengage Learning, 2017.

‚No place for a mother‘: South Korea battles to raise birth rate. [online] The Strait Times, 2018. [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://www.straitstimes.com/asia/east-asia/no-place-for-a-mother-south-korea-battles-to-raise-birth-rate

RENSHAW, Jean R. Korean women managers and corporate culture: Challenging tradition, choosing empowerment, creating change. New York: Routledge, 2012.

RIPLEY, Amanda. The smartest kids in the world: And how they got that way. New York: Simon and Schuster, 2013.

ROWDEN, D. A magazine helping to change the role of fathers in South Korea. [online] Coverage, 2018 [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://subsail.com/blog/a-magazine-helping-to-change-the-role-of-fathers-in-south-korea/

SANCHEZ, Jordi. Pepero Day in Buy the way. [online] Flickr [cit. 24. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.flickr.com/…

SELINE, Helaine (ed.) STONE, Pamela Kendall (co-ed.). Childbirth across cultures: Ideas and practices of pregnancy, childbirth and the postpartum. New York: Springer, 2009.

SIMPSON, K. R.; CREEHAN, P. A. Perinatal nursing (3rd edition). Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins (LWW), 2008.

SORENSON, Clark W. The value and meaning of the Korean family. Asia Society, 1986.

WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta; LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-265-1.

[1] LEE, Yuna; LEE, Jiyoung; TULO, N. Korean Traditional Taegyo Prenatal Education based on Sajudang Lee’s ‘Taegyo singi’. International Journal of Childbirth Education, 2016, 31.2: 34–39.

[2] NEWMAN, Barbara M.; NEWMAN, Philip R. Development through life: A psychosocial approach. Cengage Learning, 2017.

[3] KIM, Young Hee. Factors associated with the practice of traditional prenatal education (Taegyo) among pregnant Korean women. Korean Journal of Women Health Nursing, 2011, 17.5: 491–498.

[4] SIMPSON, K. R.; CREEHAN, P. A. Perinatal nursing (3rd edition). Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins (LWW), 2008.

[5] SELINE, Helaine (ed.) STONE, Pamela Kendall (co-ed.). Childbirth across cultures: Ideas and practices of pregnancy, childbirth and the postpartum. New York: Springer, 2009.

[6] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam; POPA, Markéta. Made in Korea. Praha: Nová vlna, 2019. ISBN 978-80-85845-85-3.

[7] SIMPSON, K. R.; CREEHAN, P. A. Perinatal nursing (3rd edition). Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins (LWW), 2008.

[8] SELINE, Helaine (ed.) STONE, Pamela Kendall (co-ed.). c. d.

[9] SIMPSON, K. R.; CREEHAN, P. A. c. d.

[10] Samsin halmoni (삼신 할모니) se skládá ze tří slov: sam – tři, sin – božstvo a halmoni – babička. Říká se, že Samsin byla mladá dívka, kterou svedl mnich, dívka otěhotněla a její bratři ji za trest uvěznili. Naštěstí ji ale osvobodila její matka a dívka porodila trojčata – tři syny. Kvůli tomu se stala ochránkyní těhotných žen a novorozenců. (Selin, 2009)

[11] SELINE, Helaine (ed.) STONE, Pamela Kendall (co-ed.). c. d.

[12] Birthday Celebrations. [online] ASIANINFO: Your complete Resource on Asia, 2000 [cit. 10. 3. 2020] Dostupné z: http://www.asianinfo.org/…

[13] Sansin (산신) je bůh hor (san znamená hora), bývá zobrazován jako starý muž s tygrem po svém boku. (Löwensteinová & Winkelhöferová, Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje, 2006)

[14] Child’s First Birthday (Tol). [online] Life in Korea, 2001. [cit. 10. 3. 2020] Dostupné z: http://www.lifeinkorea.com/…

[15] Child’s First Birthday (Tol). c. d.

[16] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam; POPA, Markéta. Made in Korea. Praha: Nová vlna, 2019. ISBN 978-80-85845-85-3.

[17] Child’s First Birthday (Tol). [online] Life in Korea, 2001. [cit. 10. 3. 2020] Dostupné z: http://www.lifeinkorea.com/…

[18] Child’s First Birthday (Tol). c. d.

[19] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. V Koreji se Korejcům nevyhneme. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-010-4.

[20] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. V Koreji se Korejcům nevyhneme. c. d.

[21] JANOŠ, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Academia, 2007.

[22] JANOŠ, Jiří. c. d.

[23] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam; POPA, Markéta. Made in Korea. Praha: Nová vlna, 2019. ISBN 978-80-85845-85-3.

[24] ROWDEN, D. A magazine helping to change the role of fathers in South Korea. [online] Coverage, 2018 [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://subsail.com/blog/a-magazine-helping-to-change-the-role-of-fathers-in-south-korea/

[25] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam; POPA, Markéta. c. d.

[26] RIPLEY, Amanda. The smartest kids in the world: And how they got that way. New York: Simon and Schuster, 2013.

[27] Pro tyto univerzity se používá zkratka SKY.

[28] Jedná se průmyslový konglomerát řízený určitou rodinou.

[29] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. V Koreji se Korejcům nevyhneme. c. d.

[30] LADNER, M. 10 Superstitions that Koreans Still Believe Today. [online] Culture Trip, 2018 [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://theculturetrip.com/asia/south-korea/articles/10-superstitions-that-koreans-still-believe-today/

[31] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam; POPA, Markéta. c. d.

[32] Jedná se o prostor s několika místnostmi s televizí, obrovským šanonem s nabízenými písničkami, několika mikrofony a nejčastěji tamburínou pro zpestření představení. Objevují se ve dvou formách, klasická s recepcí, kde se se zaměstnancem skupina zpívajících domluví na ceně a následně zaplatí a druhá automatizovaná, kde pro vstup do dané místnosti musí člověk vhodit danou částku peněz do automatu. Norebang je jednou z forem jednodušší zábavy, kdy Korejci mohou vypustit svůj stres. (Löwensteinová a kol., 2019)

[33] Slovo adžuma je v Koreji hojně používané slovo referující o vdané ženě či ženě věku, kdy předpokládáme, že je žena vdaná. Obecně se tak nazývají tedy starší dámy. Slovo bývá překládáno jako teta, ale v tomto případě se nejedná o příbuzenský vztah.

[34] Kimči je asi nejtypičtější korejský pokrm. Jedná se o pikantní kvašené zelí a Korejci ho podávají téměř ke každému jídlu včetně snídaně.

[35] LÖWENSTEINOVÁ, Miriam; POPA, Markéta. c. d.

[36] JANOŠ, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Academia, 2007.

[37] JANG, S. Korean Couple Culture: How Korean couples date. [online] Hanyang University, 2017 [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: http://www.hanyang.ac.kr/…

[38] JANG, S. c. d.

[39] LEE, J. Pepero Day: Eight things you should know: 빼빼로 데이 ‚짚고 넘어갈만한 8가지 팩트‘. [online] The Korea Times, 11. 11. 2014 [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://www.koreatimes.co.kr/…

[40] JANOŠ, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Academia, 2007.

[41] SORENSON, Clark W. The value and meaning of the Korean family. Asia Society, 1986.

[42] Fertility rate, total (births per woman). [online] World Bank, 2020. [cit. 12. 3. 2020]. Dostupné z: https://data.worldbank.org/…

[43] HAUB, Carl. Did South Korea’s population policy work too well? [online] Population Reference Bureau, 2010. [cit. 12. 3. 2020, Dostupné z: https://www.prb.org/koreafertility/

[44] HAUB, Carl. Did South Korea’s population policy work too well? [online] Population Reference Bureau, 2010. [cit. 12. 3. 2020, Dostupné z: https://www.prb.org/koreafertility/

[45] BRODIE-HALL, Greer. The Sampo Generation: Why We Are Seeing the Lowest Fertility Rate of All Time? [online] The Observer, 23 August, 2018 [cit. 12. 3. 2020], Dostupné z: https://www.theobserver-qiaa.org/the-sampo-generation-why-we-are-seeing-the-lowest-fertility-rate-of-all-time/

[46] ‚No place for a mother‘: South Korea battles to raise birth rate. [online] The Strait Times, 2018. [cit. 12. 3. 2020] Dostupné z: https://www.straitstimes.com/asia/east-asia/no-place-for-a-mother-south-korea-battles-to-raise-birth-rate

[47] RENSHAW, Jean R. Korean women managers and corporate culture: Challenging tradition, choosing empowerment, creating change. New York: Routledge, 2012.

[48] JANOŠ, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Academia, 2007.

[49] RENSHAW, Jean R. Korean women managers and corporate culture: Challenging tradition, choosing empowerment, creating change. New York: Routledge, 2012.