Kolektivizace venkova očima pamětníků

Jakub Veselý

Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha-Suchdol
Faculty of Economics and Management, CULS Prague, Czech Rep.

Collectivization of the countryside through the eyes of witnesses

Author: Jakub Veselý
Language: Czech
Issue: 2/2014
Page Range: 3-17
No. of Pages: 15
Keywords: Czechoslovakia; daily life; rural collectivisation; collective memory; oral history
Summary/Abstract: The submitted article is a case study of a particular village and focuses on the period of forced collectivisation in rural Czechoslovakia. The primary aim of the work is to determine what images of collectivisation are still present in the minds of the local residents, and how this process affected the daily lives of their past. The practical section is based on original empirical research, which was conducted in the form of narrative interviews with selected survivors that were the primary witnesses of the collectivisation period. In addition to the accounts of the survivors of the period, studies of archival materials were also utilised. Data acquired through these methods will aid in acquiring a better and more comprehensive depiction of the period in question.


Násilná kolektivizace zemědělství a venkova v socialistickém Československu, jež započala brzy po převzetí moci komunistickou stranou, předurčila na dlouho dobu podobu tehdejší společnosti, a to především té na venkově. Svým průběhem ovlivnila osudy mnoha jednotlivců a výrazně tak zasáhla do jejich životů.

Lidé byli nuceni vzdát se svých usedlostí ve prospěch společného hospodaření a v některých případech jim nezbývalo nic jiného, než vstupovat do vytvářených jednotných zemědělských družstev (JZD), vzhledem k neúměrně vysokým dodávkám, které jim byly zadávány a jež nebyli schopni sami plnit. Výjimkou nebylo ani nedobrovolné vystěhování soukromých sedláků z jejich usedlostí v rámci tzv. akce „Kulak“.

Vystěhování se zpravidla týkalo všech členů rodiny, kterým bylo přiřazeno nové bydliště často v nehostinných a nelidských podmínkách. Nezřídka docházelo k uvěznění osob, které byly podle KSČ „nepřáteli“ kolektivizace a bylo zapotřebí jejich potrestání a odstranění. Tato otevřená forma perzekuce byla vhodným nástrojem, kterým tehdejší komunistický režim zastrašoval ty soukromníky a odpůrce kolektivizace, jež odmítali do JZD vstoupit. Kolektivizace zemědělství a venkova ve svém důsledku zapříčinila úpadky nejen demografické a ekonomické, ale také negativně zapůsobila na mentalitu lidí, nejvíce pak těch, kteří v důsledku tohoto aktu přišli téměř o všechno.

Tato práce se v obecné rovině zaměřila na období kolektivizace venkova v Československu. Zpracována byla formou případové studie obce Kounice a jejím hlavním cílem bylo zjistit, jaký obraz kolektivizace je přítomen v paměti zdejších obyvatel a jakým způsobem tento proces zasáhl do jejich každodenních minulých životů. Naplnění daného cíle bylo dosaženo narativními rozhovory se sedmi oslovenými pamětníky, kteří jsou přímými svědky násilné kolektivizace. Dále bylo využito archivního materiálu obce. Kombinací těchto dvou technik byl umožněn kvalitnější a ucelenější pohled na sledované období.

Přestože jsou životní příběhy jednotlivých pamětníků zcela pochopitelně odlišné, lze v nich nalézt jeden signifikantní znak, který je pro všechny oslovené společný. Tímto znakem je proces násilné kolektivizace venkova, který zasáhl do každodenních životů nejen rodičů, ale také samotných pamětníků, kteří bezdůvodně dopláceli na svůj rodinný původ. Značný diskursivní prostor narátoři ve svých výpovědích věnovali např. období svého dětství, vzdělání a následnému výběru zaměstnání. Dětství pamětníci rozdělili na dobu před a po kolektivizaci, respektive před a po odebrání rodinného majetku. Více prostoru při tom věnovali období před, které shodně reflektují jako spokojenější. Na období po odebrání hospodářství hodnotili informátoři pozitivně především snahu rodičů izolovat je od „starostí“ spojených s kolektivizací.

Významně zastoupeným tématem byly ve výpovědích narátorů rovněž osudy rodičů. Podobně jako osudy samotných pamětníků, byly také příběhy rodičů v mnoha ohledech podobné. Výměry hospodářství jednotlivých rodin byly sice různé, od deseti do padesáti hektarů, pro všechny však představovala formu obživy, což mimo jiné dokazuje fakt, že na nich do jejich konfiskace pracovali oba rodiče. Okolnosti, za kterých o svá hospodářství přicházeli, byly různé, přesto je zde další společný znak. Všichni rodiče oslovených pamětníků se totiž svých majetků museli vzdát nedobrovolně. Pamětníci se ve svých vyprávěních jednoznačně shodli na většinovém nesouhlasu občanů s kolektivizací. Zároveň však dodávali, že v obci panoval všeobecně přítomný faktor strachu, což znemožňovalo jakýkoli veřejný projev odporu.

Samotný proces kolektivizace zemědělství hodnotí pamětníci vesměs negativně. Nejvíce je podle nich zasaženo současné zemědělství, které se nachází v ubohém stavu a také stávající vztahy k půdě, které se s kolektivizací zcela zpřetrhaly. Špatné zkušenosti mají pamětníci rovněž s navrácením majetku. Ten byl sice rodinám všech narátorů po roce 1989 vrácen v rámci restitucí, jeho stav byl však velmi žalostný. Nezbylo jim tak nic jiného, než znovu nabytý majetek prodat, případně rekonstruovat pro jiné účely, než pro které byl původně využíván.

Každý z oslovených pamětníků se s osudem svým a své rodiny vypořádával různě. Dodnes si však v sobě každý z nich nese dojem určitého bezpráví, kterého se na jejich rodinách dopustili ostatní. Rodičům narátorů byla odebrána hospodářství, aby následně museli vstoupit do JZD nebo byli uvězněni, vystěhováni s celou rodinou, případně posláni pracovat do hutí. Oslovení pamětníci byli připraveni o část svého bezstarostného dětství, byla jim upřena možnost vystudovat vysněné školy a obory a s určitou formou nátlaku se setkávali ještě při výběru svého zaměstnání. Ačkoli někteří s odstupem času již nepociťují křivdu tak intenzivně jako dříve, nemohou se přesto zbavit pocitu nepotrestání „pachatelů“ tohoto traumatu.

Celý příspěvek / Full Text Paper: Kolektivizace venkova

Bibliografie

DRDA, A. Konec vesnických upírů. O kolektivizaci, kulacích a likvidaci venkova. A také o panu Stýblovi, posledním obyvateli Rajdlova statku. In: Kolektivizace venkova v Československu 1948-1960 a středoevropské souvislosti. 1. vyd. Editor Petr Blažek, Michal Kubálek. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2008, 359 s. Bod (Dokořán). ISBN 978-80-7363-226-7.

ROKOSOVÁ, Š. Administrativní opatření – jedna z forem perzekuce sedláků komunistickým režimem. In: TÁBORSKÝ, J., (eds.). Securitas Imperii 10. Sborník k problematice vztahů čs. komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“. 1. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2003, 351 s. ISBN 80-866-2101-4.

Kolektivizace zemědělství – přesvědčovací metody [online] TOTALITA.CZ. ©1999–2014 Tomáš Vlček. [cit. 19. 3. 2014]. Dostupné z: <http://totalita.cz/sektor/zem_metody.php>.

Zdroj fotografie: zszi2.kh-net.cz