Miloš Jodas
Albánie je od České republiky vzdálena něco přes tisíc kilometrů. Od Itálie ji dělí pouhých sedmdesát kilometrů. V dnešním světě, kde globalizace hraje prim, si však Albánie stále zachovává svoji tvář. V hlavním městě Tirana žije necelý milion obyvatel a je jediné hlavní město v Evropě, ve kterém nenajdeme žádnou restauraci McDonald´s.
Albánie se po letech v izolaci pod tvrdou rukou diktátora Envera Hodži otevírá světu. V roce 2009 zažádala o status kandidátské země do EU, a letos v červnu Evropská komise tento status navrhla a posléze byl schválen ministry zahraničí EU. Proces reforem je však v Albánii pomalý a EU apeluje zejména na pokračování reforem veřejné správy a soudního systému. Může tedy trvat ještě řadu let, než Albánie do Evropské unie skutečně vstoupí.
O dovolené v Itálii či Chorvatsku uvažuje mnoho českých turistů, Albánie se v hledáčku cestovních kanceláří objeví málokdy. Přitom Albánie má ohromný turistický potenciál, a ne nadarmo se říká, že si v této zemi najde každý to, co hledá. Výhodou je i to, že země orlů, jak se Albánii přezdívá, rozhodně není zemí drahou. Burek, tradiční plněné pečivo, si koupíte v přepočtu za pár korun skoro všude. Na severu země najdete největší krasové jezero Balkánu – Skadarské jezero.
Pokud vás neodradí mnohdy špatné silnice nebo občas matoucí značení a dorazíte až na jih plný nádherných antických památek, nebudete litovat. Například zachovalé antické naleziště, město Apollonia. Na jihu se také nachází město Gjirokastër, které leží asi 20 km na sever od řecké hranice. Jeho historické jádro je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO jako cenný příklad dochovaného otomanského města. U hranic s Řeckem se nachází také starobylé město Butrint, které v historii sehrálo důležitou roli kvůli své strategické poloze u Středozemního moře. Butrint je obklopen národním parkem s rozmanitou a jedinečnou florou a faunou.
Fakt, že Albánie hledá svoje místo v Evropě, dokládá i to, že si ji jako první zahraniční návštěvu vybral letos v září papež František. Ocenil zejména to, že Albánci dokážou žít pospolu bez náboženské nesnášenlivosti. „Vzájemné soužití a respekt mezi skupinami katolíků, ortodoxních křesťanů a muslimů je vzácný dar pro každou zemi. Dvojnásob v době, kdy zvrhlé extrémistické skupiny ničí a překrucují pravého ducha víry,“ řekl tehdy papež František. A Albánie se snad zase o malý kousek více otevřela světu.
Zdroj fotografie: http://hr.n1info.com/a9451/Svijet/Regija/Albanci-ovacijama-docekali-Edija-Ramu-u-Presevu.html