Severské země jsou často označovány za typicky imigrantské, imigrace převýšila emigraci ve Švédsku (1932), Norsku (1968), Dánsku (1969) i Finsku (1981). V minulém roce podíl cizinců ve Finsku (5,4 %) poprvé převýšil počet švédsky mluvících Finů (5,3 %). Nejedná se ovšem o fenomén posledních let, jak by se z médií mohlo zdát. Imigranti byli ve Finsku často vnímáni jako zdroj inovací a nových nápadů. První a velmi oblíbená čokoládovna ve Finsku (známá výrobou Geishy) byla například založena Švýcarem Karlem Fazerem. Jedna z největších finských textilních továren sídlící v Tampere vznikla pod rukama skotského továrníka Jamese Finlaysona.
Imigranti byli do severských zemí dříve zváni jako výpomoc při moderní výstavbě a i nyní jsou významnou součástí pracovního trhu. Somálci jsou například často zaměstnáni jako kuchaři nebo řidiči autobusů, zatímco Estonci jako dělníci na stavbách či odklízeči sněhu ze střech. Ačkoliv se vždy objevují hlasy proti imigrantům, jak v médiích, tak i na politické scéně (např. populistická strana Praví Finové), integrace zde probíhá většinou úspěšně.
V severských zemích se nacházejí také různé autochtonní etnické minority, přitom za tu nejstarší jsou považováni Sámové žijící v Laponsku, které se rozléhá v polární oblasti Finska a části Ruska (poloostrov Kola) a také na severu Skandinávie (Norsko, Švédsko). Severní sámština je v dnešní době hojně propagována a její výuka je na školách podporována. V programu finské veřejnoprávní televize například najdete pravidelný zpravodajský blok v sámštině. Sámové mají také svůj parlament, který sice nemá zákonodárnou moc, ale může vetovat zákony národních parlamentů Norska, Švédska a Finska. Přestože Sámové převzali moderní způsob života, někteří z nich se stále živí výhradně chovem sobů. Nikdo však neví, kolik která rodina sobů vlastní. Ptát se na jejich počet je prý stejně neslušné jako se ptát na výši bankovního konta.
Přibližně 5 % finské populace tvoří finští Švédové, nejvíce žijící na jihozápadním pobřeží, dále pak ve městech Helsinky a Turku. V těchto oblastech jsou všechny místopisné názvy, včetně názvů autobusových zastávek, dvojjazyčné (stejně tak v Laponsku v případě sámštiny). Původní název často bývá ten švédský ještě z dob švédské nadvlády. Všechna hlavní finská média nabízejí variantu také ve švédštině, veřejnoprávní televize a rozhlas mají celý švédský kanál, resp. stanici. Zvláštní postavení pak mají Ålandy, téměř výhradně švédsky mluvící autonomní provincie Finska.
Další minoritou jsou Karelové žijící poblíž hranic s Ruskem v historické oblasti Karélie nebo ingrijští Finové. Mezi tradiční minority, které jsou na území dnešního Finska již po staletí, patří finští Romové (Kaale), tzv. travellers (Resande), finští Tataři (sunitští muslimové) nebo židovská menšina. Poslední zmíněné minority se v minulosti musely vyrovnávat se stigmatizací a byly v určitých periodách historie omezovány na osobních svobodách. Oproti tomu se ale v Helsinkách nachází nejstarší muslimská kongregace v „západním světě“.
