Michaela Lederová, Tomáš Matz
Kyrgyzstán se v posledních letech stává pro Čechy stále atraktivnější lokalitou, speciálně díky svým nádherným horám. Když jsem doma oznámila, že jedu na letní školu do Kyrgyzstánu, stejně jsem se setkala s klasickými neznalostmi a obavami – kde se vlastně země nachází? Někde u těch okolních „stánů“? A je tam bezpečno? A co tam vlastně budu dělat? Nebylo by lepší jet někam jinam? Přes všechny tyto chytrá doporučení jsem na letní školu stejně odjela a vydala jsem se poznávat nepoznané. Bylo to přínosné nejen pro mě, ale i pro mé okolí, jelikož jsem po návratu byla schopná rozmetat jejich pokroucené představy a předat jim něco o místních i jejich zemi.
Měli jsme možnost se dovědět o historii a kultuře, navíc jsme ji během třech týdnů mohli i sami pozorovat. Mně samotné třeba přišel velký rozdíl mezi obyvateli města, kterým jsme zřejmě většinou překáželi, nebo je zdržovali a občas byli lehce nevrlí a mezi obyvateli na venkově, kteří byli pohostinní a přátelští. Často za námi někdo přišel a ptal se, odkud jsme, k našemu překvapení často znali Česko. Dalším překvapivým jevem bylo, že alespoň ve městě všude pobíhaly děti, ale nikdy jsme okolo neviděli rodiče. Bylo to jako by o ně nikdo neměl strach. Co se týče bezpečnosti, nikdy jsme neměli žádný problém. Pohybovali jsme se po městě i v nočních hodinách a všechno proběhlo hladce. Dalším zajímavým objevem byla místní cenová hladina. Jelikož bylo všechno velmi levné, mohli jsme jíst a pít a užívat si různé atrakce a zábavu bez přemýšlení. Po třech týdnech se to stalo lehce návykové. Návrat do Česka byl celkově těžký, ale vyšší ceny tomu jistě nepomohly. Jedinečné bylo i řízení místních. Vzhledem k levným cenám jsme si často objednávali taxi. Místní řidiči jsou šílenci, jinak to popsat ani nejde. Navíc má většina z nich nějaké staré polorozbité auto, a když říkám staré, myslím opravdu staré. Každá jízda tak byla dobrodružstvím s nejistým koncem.
Při pohledu zpět na mou letní školu v Kyrgyzstánu se mi těžko hledá pár nejdůležitějších momentů. Celé tři týdny, jež jsme v Kyrgyzstánu strávili, byly po okraj (občas až přes) naplněné zážitky, zkušenostmi. Vše zkrátka nějak plynulo a nebyl moc čas přemýšlet nad tím proč a jak. Až při zpětném pohledu si uvědomuji, jaké jsme měli štěstí, že jsme podobné věci mohli zažívat. Ne že bych si jedinečnost zážitků neuvědomovala v daný moment, ale při zpětném pohledu se jaksi zvýrazní. Bylo to jako být na tři týdny odtržen od reality a uzavřen v cestovatelské bublině, kde nemusíte řešit plno věcí, které nám obtěžují každodenní život. Například mobilní telefony na mnoha místech neměly signál (přestože jsme měli místní sim kartu), proto jsme po čase telefon prostě odložili a sloužil spíš jako foťák než cokoliv jiného.
Začátky letní školy byly z mé strany velmi nejisté. Rozhodla jsem se cestovat sama, a tak jsem se musela začlenit mezi dvacet nových lidí. Bylo to velké vystoupení z mé komfortní zóny a jsem za něj velmi ráda. Všichni studenti v Kyrgyzstánu byli přátelští a každý člověk trochu jiný. Bylo pro mě zajímavé poznávat každého jednotlivce. Letní školu jsme začali v Biškeku – hlavním městě Kyrgyzstánu. V Biškeku jsme chodili do školy celý první týden. Ve škole jsme měli předměty zaměřující se na historii, politiku, ekonomii, kulturu Kyrgyzstánu a okolních středoasijských zemí, jejich vývoj. Mimo jiné jsme také měli hodiny ruštiny, které byly velmi intenzivní. Mimo školu jsme v prvním týdnu poznávali město a taky jeden druhého.
První víkend jsme měli výlet na tři dny. Jeli jsme se podívat k jednomu z větších jezer v Kyrgyzstánu, k jezeru Son-Kul. Bylo to poprvé, kdy jsme vyrazili mimo město a měli jsme možnost poznat místní kulturu blíže a v přirozenějším prostředí. Bydleli jsme přímo u jezera v tradičních obydlích – jurtách. Jurty byly nádherné a celý výlet měl lehce dobrodružně-romantický nádech. Během výletu jsme jezdili po místních pláních na koních, zdolávali okolní kopce, nebo vstávali na východ slunce. Každý z uvedených zážitků a jedinečných momentů se mi vryl hluboko do paměti. Jízda na koních po místních pláních byla obzvlášť zajímavá. Vzhledem k tomu, že mnoho z nás na koni sedělo poprvé, nebo podruhé v životě, koně si také často dělali, co sami chtěli. Přinutit je k poslušnosti byl většinou nadlidský výkon. Přesto, nebo snad právě proto, byla jízda velký zážitek. Mimo jízdu na koních jsme u jezera Son-Kul měli první delší pěší výlet po okolí. Příroda a hory v Kyrgyzstánu jsou dechberoucí, a byl to neskutečný odpočinek.
Při cestě zpět od jezera Son-Kul jsme si dopřáli ještě trochu adrenalinu (aby toho nebylo málo). Sjeli jsme kus řeky na raftech. Domluvit se s místním průvodcem na pokynech na raftu bylo samo o sobě velmi zajímavé. Nakonec jsme to zvládli, ale stejně většinou alespoň pár lidí (většinou já) pádlovalo v protisměru, nebo mimo rytmus.
Po výletě u jezera jsme se vrátili zpět do Biškeku a čekali nás dva dny školy, po kterých následoval druhý větší výlet na šest dnů. Výlet byl kolem největšího kyrgyzského jezera Issyk-Kul. První den u jezera byl ve znamení dovolené v Chorvatsku. Byli jsme v celkem pěkném hotelovém komplexu, který ústil na pláž a do jezera. Hned po příjezdu jsme se převlíkli do plavek a šli jsme si užít pláže a pěkného počasí.
Během našeho druhého výletu nás čekal i náš nejdelší trek. Z původních 11 km to nakonec bylo 25 km. I to se stává. V podstatě jsme celý den strávili v horách a údolích s občasnými přestávkami na oběd nebo svačinu. Příroda, a hlavně hory, v Kyrgyzstánu jsou opravdu nádherné a učarovali mě na první, druhý i třetí pohled.
Během výletu jsme také měli možnost vidět sokola, který loví králíka. I když sokol byl celkem zlenivělý a pravděpodobně zvyklý na turisty, nakonec se mu králíka ulovit podařilo.
V hlavním městě jsme také navštívili místní trhy. Přišlo mi to jako svět ve světě. Město mimo trh zmizelo a vy jste bloudil uličkami přeplněnými různými předměty. Každý nákup byl předmětem dvoustranného smlouvání.
Jelikož jsme byli v Kyrgyzstánu na přelomu července a srpna, tedy v době největších veder, jedno odpoledne jsme se rozhodli i navštívit místní aquapark. I to byla velmi zajímavá zkušenost. Doteď si nejsem jistá, jestli jsem věřila místním konstrukcím tobogánu a skluzavek, ale všichni jsme ve zdraví přežili. Navíc jsme si užili spoustu legrace.
Na poslední společný večer jsme měli pro všechny uspořádanou společnou večeři, na kterou se přidali i někteří naši učitelé, či organizátoři z místní školy. Restaurace byla na nádherném místě a večeřeli jsme v místnosti, která připomínala obrovskou jurtu.
A když už jsme u jídla, jedno z mých oblíbených jídel v Kyrgyzstánu byl „plov“. Šlo o rýži s masem a zeleninou. O jídlo jsme celkově neměli nouzi. Místní byli velmi pohostinní a několikrát se nám stalo, že jsme měli oběd zařízený přímo u někoho doma.
Kyrgyzstán je pro mě země mnoha tváří. Rozhodně se jedná o zajímavou různorodou zemi, kterou bych každému doporučila navštívit. Já na letní školu vzpomínám ráda a do Kyrgyzstánu se rozhodně ještě někdy podívám!