Na co se zapomnělo v televizním pořadu Kmeny: Cosplay

Na začátek tohoto článku by se hodilo říci, že jsem součástí této subkultury. Nejdříve mě udivilo, jak zásadní informace v tomto dokumentu vůbec nezazněly, o faktických chybách autorů radši ani nemluvím. Dovolte mi proto, abych vám tuto tématiku aspoň z části přiblížila. Především, cosplay sám o sobě není subkulturou. Jedná se pouze o jeden (ovšem nejvíce vizuálně zjevný) projev členů subkultury nejčastěji nazvané fandom. Existuje spousta definic fandomu, ale nejčastěji bývá označován za společenství fanoušků filmů, seriálů, literatury, fantasy, sci-fi a dalších žánrů.
Například fanoušci seriálu Star Trek se označují jako trekkies a patří do Star Trek fandomu nebo pro sherlockians je domovem fandom Sherlocka Holmese. V USA je velmi rozšířeným pojmem geek, který se používá pro všechny fandomy. (Tématikou geeků se zabývá i populární seriál Teorie velkého třesku, který však autorům přerostl přes hlavu do takové míry, že se z něj stala vlastní karikatura).
Mezi projevy této subkultury (fandomu) patří tvorba fanouškovských povídek, tzv. fanfikcí, umění (fanarty) a v neposlední řadě to je cosplay. Kmeny se zaměřily na cosplaye z oblasti fandomů komiksů, Star Wars a anime. Do všech těchto činností jsou fanouškové ochotni věnovat obrovské množství svého volného času a nadání. Příslušníci fandomu jsou na ulici jen málo rozpoznatelní, většinou mají tašky ozdobené tematickými plackami, ale potkat cosplayera na ulici v kostýmu mimo con (od angl. „convention“ – sraz fanoušků), nebo jinou „fandomem zavánějící událostí“ je takřka nemožné a aby své kostýmy nosili doma, je totální nesmysl.
Být součástí fandomu je jako mít druhou rodinu. Kamarádství tu začíná tím, že vám někdo odpoví, že sleduje, hraje nebo čte to samé, co vy. Nakonec o vás vaši přátelé vědí víc než vaše rodina a jsou vám schopni pomoci v situacích, se kterými byste se rodinným příslušníků nesvěřili. Ve fandomu může být člověk sám sebou nebo být tím, kým chce být. Většina mých přátel si po odvysílání tohoto dílu Kmenů oddychla s tím, „že z toho aspoň cosplayeři nevyšli jako úplní úchylové, což je aspoň malý vítězství.“
Závěrem ještě musím zmínit další problém, a to, že autoři této série dokumentů o sobě hrdě prohlašují, že se inspirovali kulturními antropology a využili jejich metody. Zde se opět projevila celková nepropracovanost a hlavně neinformovanost autorů dokumentu, protože jaký antropolog by se zeptal: „Nepřijde ti tahle celá soutěž šílená?“. Což je dotaz, který nemá v antropologickém výzkumu co dělat. Ostatně, pokud chcete zažít fandom i cosplay, přijeďte v červenci na Festival Fantazie do Chotěboře.

Studentská sekce