Irena Cejpová
V rámci festivalu Jeden svět byl promítán dokumentární film Kismet řecké režisérky Niny Marie Paschalidou. Autorka snímku zpracovala fenomén tureckých telenovel, které částečně zasáhly i českého diváka. Tato melodramata se těší obrovské popularitě v Egyptě, Saúdské Arábii, Turecku, Makedonii, Řecku a dalších zemích. Vnímání nekonečných milostných příběhů ve stovkách epizod se v jednotlivých státech významně liší. Zatímco egyptští diváci telenovel vnímají jednotlivé příběhy a příliš se neztotožňují s luxusním prostředím a evropským vzhledem tureckých telenovel, Turci obdivují přepychové šaty a vozy, či skvostné vily v bosporském průlivu.
Dokumentární film Kismet představuje divačky různých národností a jejich důvody sledování tohoto televizního žánru, tzv. soap opery. Reflektuje jeho pozitivní přínos, naopak negativní vliv zcela opomíjí. Ženy islámského vyznání se často ztotožňují s hrdinkami, protože mnohdy prožily stejná traumata – domluvený sňatek, domácí násilí, v nejhorších případech také znásilnění a jeho následné utajování. Představitelky televizních rolí dodávají ženám v reálném životě odvahu, aby tyto problémy řešily a nenechaly se diskriminovat. Jedním z hlavních přínosů tureckých telenovel je, že se ženy přestávají tajit s domácím násilím, rovněž se také často „odváží“ požádat o rozvod.
U českého diváka se turecké telenovely nesetkaly s takovým úspěchem. Například v případě Tisíce a jedné noci, kterou uvedla TV Nova v roce 2011, se spíše jednalo o propadák. Nova nasadila populární seriál do hlavního vysílacího času, ale po několika odvysílaných dílech ho stáhla s odůvodněním, že svůj prime-time cílí na jinou cílovou skupinu, a tak se fanoušci Šeherezády a Onura museli spokojit s odpoledním vysíláním. Přitom na první díl Tisíce a jedné noci se dívalo přes 1,3 mil. diváků (pro srovnání např. Ordinaci v růžové za-hradě sleduje přes 1,7 mil. diváků). V českém televizním prostředí byly postupně nasazeny tři turecké telenovely, a to zmíněná Tisíc a jedna noc, Čas tulipánů a nekonečný seriál Velkolepé století, který i nyní lze každý den sledovat na TV Barrandov. Velkolepé století sleduje kolem 80 tisíc diváků, i když v průběhu vysílání pořadu se sledovanost mění.
Čeští diváci se však nemusí cítit ochuzeni, protože slovenská televize Markíza skrze svou sesterskou stanici TV Doma vysílá nespočet melodramat, například v červnu uvede tele-novelu Fátmagul, která slavila úspěchy v arabských zemích. Pojednává o znásilněné mladé dívce, která chce ty, kdo ji zničili život, potrestat a domoci se u soudu svých práv. TV Doma, která se orientuje na ženskou část publika, dále vysílala Lásku a trest, Perlu orientu, Slzy Bosporu a další.
České soap opery se od těch tureckých i latinskoamerických liší především v prostředí, ve kterém se odehrávají. Jeden z nejúspěšnějších seriálů Jaroslava Dietla, Nemocnice na kraji města, představil divákům do té doby netradiční prostředí a právě nemocnice se následně stala oblíbeným místem děje. Sledovanost Sanitky či Ordinace v růžové zahradě je toho důkazem.
Diváci se rádi ztotožňují s obyčejnými lidmi. Doktor Mázl jim připomíná jejich gynekologa, při pohledu na elegantní Miriam Hejlovou z nekonečného seriálu Ulice si vzpomenou na svoji třídní učitelku z gymnázia. Tyto seriály odrážejí českou kulturu a jsou tak divákovi mnohem bližší. České divačky by se nikdy neztotožnily se Šeherezádou nebo Fátmagul, ale nevynechají příležitost, aby se zasmály nad drbnou Niklovou, nebo se potěšily pohledem na doktora Hanáka. Častý důvod sledování soap oper lze shrnout následovně: „Chci si po práci odpočinout, nepotřebuji řešit žádné problémy světa. Chci jen vypnout a podívat se, co se děje. Vidím v postavách svoje sousedy, známé a možná i tak trochu sama sebe.“ Český divák se zřejmě nechce dívat na luxusní vozy a krásné snědé krásky, ale stačí mu každodenní problémy hrdinů, které jsou mnohdy identické s jeho. I proto se seriál Ulice prezentuje heslem: „Možná je to vaše ulice. Možná jste to vy.“
Fotografie: TV Nova