Regionální hospodářské rozdíly a etnické minority v Bulharsku

Hana Grulichová

Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha-Suchdol
Faculty of Economics and Management, CULS Prague, Czech Rep.
hahag@seznam.cz

Regional economic disparities and ethnic minorities in Bulgaria

Author: Hana Grulichová
Language: Czech
Issue: 1/2015
Page Range: 25-39
No. of Pages: 15
Keywords: Bulgaria; GDP; ethnic minorities; Turks; Pomaks; Torbesh; muslims in Bulgaria; Bulgarian demographics
Summary/Abstract:

The work is based on research conducted in Bulgaria in 2014. It focuses on an analysis of the three major ethnic groups (Turks, Pomaks and Roma) in Bulgaria and their impact on the local culture and economy. The work also considers the history of the regions and how they have evolved to the present day. Information was obtained from both scholarly literature and respondents. These were supplemented by photographs taken from the research in Bulgaria.

Úvod

Na území dnešního Bulharska se v průběhu let vystřídalo několik etnik a některá z nich zde zůstala až do současnosti. Mnohá z nich si udržela své původní tradice, zvyky či náboženství, což vedlo ke kulturním odlišnostem v rámci Bulharska. Z těchto etnik se práce věnuje zejména Turkům a Romům. Naopak zde vznikala i etnika nová, jako jsou například Pomáci, které tato práce rovněž představí.

Demografie a hospodářství Bulharska

Až do meziválečného období bylo Bulharsko zemědělskou zemí. Teprve po 2. světové válce i sem přichází industrializace – v té době má Bulharsko 7 029 349 obyvatel. Největší industrializace probíhala v době tzv. socialistické výstavby. V tomto období se zahájila výstavba první jaderné elektrárny v Kozloduji. Industrializace byla založena na dovozu surovin a tak se rozvinula i vlastní těžba, jíž se Bulharsko částečně uplatňovalo i v rámci bývalé RVHP, zejména se jednalo o železnou rudu a soli. S industrializací i zde nastoupila rychlá urbanizace, která měla za následek, zejména v méně úrodných oblastech, citelný úbytek obyvatelstva.

V roce 1989 dochází k pádu železné opony a Bulharsko rovněž prochází procesem dekomunizace. Rozpad SSSR, RVHP a vnitřní politické a ekonomické problémy Bulharska vedly v 90. letech k rychlému poklesu průmyslové výroby a k sociální nestabilitě. První snahy o restrukturalizaci země s sebou přinesly vysoký nárůst cen a nezaměstnanosti. V roce 2004 vstupuje Bulharsko do NATO a roku 2007 se stává členským státem Evropské unie[1]. Už samotné podepsání přístupových smluv a následné vstoupení do Evropské unie s sebou nese řadu omezení a přísných kriterií vydaných Radou Evropy. Pro výrazně zemědělský stát jako je Bulharsko, a jeho zejména menší podnikatele v oblasti zemědělství, to mělo devastující dopad. Hodně z nich nedokázalo do určité doby kritéria splnit a ani nebyli schopni zažádat o jakékoliv dotace, protože se ve vnitřním řádu EU nevyznali, navíc starší generace mnohdy ani neovládají jiný jazyk než bulharštinu. Vedlo to tedy ještě k většímu prohloubení nezaměstnanosti a odlivu peněz z méně vyspělých a zaostalejších regionů Bulharska, což byla naneštěstí drtivá většina regionů.

Tabulka 2. HDP statistických zón

Zdroj: REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute, zpracování vlastní

Toto tvrzení je znázorněno v následujících tabulkách. Tabulky jsou rozděleny do statistických zón, tedy panregionů, které zahrnují čtyři až šest regionů[2]. Je patrné, že imigrace obyvatelstva do statistických zón se v roce 2012 oproti roku 2007 snížila ve všech případech zhruba o polovinu, zatímco HDP ve všech regionech v témže časovém úseku vzrostlo. Na první pohled by se tedy dalo tvrdit, že tam, kam přišlo více obyvatelstva, se i více zvýšil podíl regionu na celkovém HDP. Podíváme-li se však na oblasti s nejvyšším podílem HDP v roce 2012 (všechny tři jižní zóny), zjistíme, že i tyto zóny zaznamenávají pokles počtu osob, které migrují.

Tabulka 3. Imigrace obyvatel do statistických zón

Zdroj: REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute, zpracování vlastní

To ale může být způsobeno mnoha faktory, například hospodářskou krizí. Rovněž se jedná o oblasti, které v sobě mají nejméně jeden bohatší region, kde, ačkoliv se snížil počet imigrantů z jiných regionů Bulharska, jedná se stále o zóny nejčastěji vyhledávané pro imigraci. Tyto regiony ale i tak mají nejvyšší počty obyvatel. Navíc se jedná o údaje pouze za jeden rok, když se podíváme na srovnání oproti roku 2007, vidíme, že za 4 roky se imigrace obyvatel postupně snížila, zatímco HDP stále rostlo.

Obrázek 1. Změna HDP statistických zón Bulharska 2007-2012

Zdroj: REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute, zpracování vlastní.

Je proto zapotřebí brát v potaz celý časový úsek, abychom mohli skutečně říci, zda se tyto dvě proměnné ovlivňují. Toto tvrzení ostatně potvrzuje i výpočet regresní analýzy pro závislost vývoje HDP na vývoji imigrace obyvatel. Pro výpočet je použita tabulka, obsahující údaje za všechny roky v letech 2007–2012. Výpočet prokázal, že mezi proměnnými existuje středně silná přímá závislost vývoje HDP na vývoji imigrace obyvatel.

Pro lepší ilustraci jak na sobě tyto dvě proměnné závisí, je tabulka změna HDP překreslena do mapy (Obrázek 1), přičemž jednotlivé číselné hodnoty jsou barevně rozlišeny.

Naopak pro vývoj migrace do statistických zón je vytvořen graf, který ukazuje, na jakém místě v nejvyšším počtu imigrantů v rámci Bulharska se v letech 2007–2012 zóny pohybovaly. Z grafu (Obrázek 2) je patrné, že mezi lety 2007–2012 je nejoblíbenějším regionem pro imigraci Jihozápadní region, tedy např. hlavní město Sofia a Sofijská oblast. Na druhém a třetím místě se střídají Jižní centrální region a Jihovýchodní region, které patří k regionům s vyšší zaměstnaností, jak je vidět i z mapy na obrázku č. 10. O čtvrté, páté a šesté místo se střídavě dělí Severovýchodní region, Severní centrální region, který od roku 2011 zaznamenává pokles imigrantů, zejména v důsledku nejvyšší nezaměstnanosti (viz mapa na obrázku č. 3. a Severozápadní region).

Obrázek 2. Pořadí statistických zón podle přistěhovalých mezi lety 2007–2012 v rámci Bulharska

Zdroj: REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute, zpracování vlastní

Současné Bulharsko

Současná Bulharská republika se rozkládá na 110 993 km² a je rozdělena do 28 oblastí a 264 obcí. Těchto 28 oblastí řídí oblastní administrace. Jejich vedoucí („oblasten upravitel“) jmenuje do funkcí vláda, nejsou tudíž voleni přímo. Orgánem místní samosprávy v obcích je obecní rada („obštinski savet“) a její členové jsou voleni na čtyři roky. Výkonnou moc v obci zajišťuje starosta („kmet“), jenž je také volen na čtyři roky[3]. Oproti České republice spočívá hlavní rozdíl v tom, kdo dané zástupce volí. V Čechách si takovéto zástupce volíme sami, zatímco zde jsou určeni státem, což je bujnou půdou pro korupci a klientelismus.

Nejvyšší podíl mezi národnostními skupinami v Bulharsku mají Bulhaři – 85,1 %, dále jsou to Turci (9,1 %), Romové (4,2 %), Arméni, Židé, Vlachové, Řekové a Rusové 2 %. Náboženské složení Bulharska je následující: pravoslavní 75,9 %, muslimové 9,4 %, protestanti 1,1 %, katolíci 0,8 %. V této části samozřejmě chybí ještě další etnikum v Bulharsku, a sice Pomáci. Pří sčítání lidu není uváděna kolonka Pomák, a tak se většina píše do kolonky Bulhar a do kolonky náboženství uvedou muslim. Pokud bychom předpokládali, že oba údaje jsou nepovinné (jako například v České republice), je pravděpodobné, že zaškrtnou pouze kolonku muslim.

Bulharsko si drží velmi dobrou pozici v oblasti energetiky a je poměrně soběstačné. Má totiž dvě vlastní jaderné elektrárny. První se nachází v Kozloduji v regionu Vraca, která prošla rozsáhlou modernizací. Druhá elektrárna je v Belene v regionu Pleven. Jejich produkcí se podílí z 50 % na celkové produkci elektrické energie. Další je tepelná elektrárna na bázi lignitu v regionu Stará Zagora, která se podílí z 30 % na celkové produkci[4].

Obrázek 3. Průměrná nezaměstnanost mezi lety 2007 a 2012 v Bulharsku

Zdroj: REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute, zpracování vlastní.

Jak vyplývá z obrázku č. 3, oblasti s jadernými elektrárnami patří mezi ty s nejnižší nezaměstnaností v Bulharsku.

Zemědělské půdy je v Bulharsku 50 %, přičemž podíl orné půdy se pohybuje na 30 % – nejvyšší podíl v osevním postupu tvoří pšenice 25 % (3,5 – 4 mil. tun), kukuřice 8 % (1 mil. tun), slunečnice 7 %, vinná réva 2,5 %. V současné době růst produkce zaznamenává pouze pěstování slunečnice[5], což je i na první pohled při projíždění kopcovitou žlutě se skvoucí krajinou patrné. Každý dotazovaný respondent tvrdil, že Bulharsko je hlavně zemědělskou zemí s dlouholetou tradicí, tudíž v zemědělství spočívá jeho hlavní výhoda.

Centra intenzivně zemědělsky využívané nížiny (s pěstováním ovoce, zeleniny a tabáku) s velkými plochami skleníků nalezneme v Plovdivu a Staré Zagore[6]. Důležité je také nevynechat pěstování růží v Kazanlaku v regionu Stara Zagora, ze kterých se poté vyrábí vyhlášený růžový olej, růžová voda či růžový parfém, který se: již po několik desetiletí prodává v originální dřevěné dózičce, zdobené typickými národními motivy, jak poznamenávali někteří respondenti.

Burgas je typickým dovozním přístavem s rafinerií ropy. Dopravně i službami zajišťuje rekreační funkce jižní části bulharského černomořského pobřeží. Též nelze vynechat přístav Varna se strojírenským a chemickým průmyslem. Celé toto pobřeží velice získalo investicí do rekreačních objektů a zařízení služeb, intenzivně budovaných v letech 1970 až 1985[7].

V současné době kromě nově vybudovaných hotelových resortů vidíme i řadu staveb vybudovaných v 80. letech, na nichž se již značně podepsal zub času a zřejmě nikdo nezamýšlí budovy rekonstruovat. To je hlavně způsobeno nízkým kapitálem majitelů takovýchto zařízení, kterým ubírají klientelu nově postavené resorty, často ve vlastnictví velkých zahraničních firem.

Oproti tomu Sofia leží na transevropském dopravním tahu. Sofijská kotlina je nejvýznamnější aglomerací země (viz. Obr. 11 a 12), jež má ve svém okolí krásné hory a málo narušené zázemí. I přes to však soustřeďuje až 25 % průmyslové výroby. Sever je tvořen Podunajskou nížinou a severním podhůřím Staré planiny. Zemědělství je zde zaměřeno především na obilnářství a chov ovcí[8].

Všechny výše zmíněné údaje nabádají k pohlížení na Bulharsko jako na zemi, která je bohatá na zemědělské plodiny, je poměrně soběstačná ve výrobě elektřiny, má jisté zásoby nerostných surovin a rozvinutý cestovní ruch. Má tedy potenciál být prosperující bohatou zemí, ve které se jejím obyvatelům dobře žije.

Pravdou ale je, že obyvatel v Bulharsku stále více ubývá a nezaměstnanost v jednotlivých krajích se mezi lety 2007 až 2012 strmě zvýšila. Toto tvrzení deklarují následující tabulky.

Tabulka 3. Počet obyvatel Bulharska mezi lety 2007 a 2012

Zdroj: REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute, zpracování vlastní.

Z tabulky č. 3 vyplývá, že se počet obyvatel snížil ve všech krajích, mimo hlavního města a Varny, která má zisky jak z cestovního ruchu, tak ze strojírenství a chemického průmyslu. V tabulce č. 4 je patrné, že nezaměstnanost vzrostla téměř ve všech krajích Bulharska, mimo Razgrad, Ruse a Vracu. To ovšem nemusí svědčit o rapidním zhoršení stavu v Bulharsku, protože ve většině zemí Evropské unie byl také v tomto období zaznamenán růst nezaměstnanosti. Pro lepší vypovídající hodnotu byla vytvořena kolonka s průměrnou nezaměstnaností za roky 2007–2012, aby bylo možné porovnat, zda se regiony v roce 2012 stále pohybovaly kolem svého průměru, či zde byl zaznamenán rapidní nárůst, jako je tomu např. ve Smoljanu či Pazardžiku.

Tabulka 4: Nezaměstnanost v Bulharsku mezi lety 2007–2012

Zdroj: REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute, zpracování vlastní.

Porovnáme-li mapy na Obr. 3 a 4., vidíme, že Razgrad se pohybuje jak ve vysokých hodnotách úbytku obyvatel, tak ve vysokých hodnotách nezaměstnanosti. Rovněž je vidět, že Sofia i Varna jako jediné regiony Bulharska zaznamenaly příliv obyvatel, ale zároveň vzrostla i nezaměstnanost. V případě přílivu obyvatel (a stejného stavu nabídky pracovních míst) připadá na jedno pracovní místo více obyvatel než v letech předcházejících, tudíž nezaměstnanost narůstá i v těchto oblastech. V současné době odchází spousta Bulharů v produktivním věku za prací do Evropy a v budoucnu je nejspíš budou následovat další i z těchto oblastí.

To se shoduje i s výpovědí respondentky z Plovdivu: „Chudý se mi zdál vždy sever Bulharska, okolí měst Vidin, Vraca, Ruse a Silistry. Vyjmenovala jsem tato města, protože tam jsme měli všude příbuzné a známé. Stejně tak jako Pleven. Máme přátele, kteří přestože se snažili, přestěhovali se s částí rodiny z Plevenu do Prahy, protože tam se nemohli uživit. Razantní rozdíl byl znát vždy mezi městem a vesnicí. Dnes je vše smutnější. Nejen na vesnicích, ale i ve městech je znát zub času a absence údržby nemovitostí a celku. Silnice v hrozném stavu, domů a nemovitostí zchátralých a opuštěných přibývá. Je znát, že lidé nemají peníze. Naopak v přímořských městech a oblastech byla životní úroveň vždy vyšší. Jistě se o to zasloužil cestovní ruch a turisti. I tam už to ale není to, co bývalo. Před dvěma lety jsem navštívila svou milovanou Varnu a byla jsem v šoku. Varna se z krásného čistého města změnila na ušmudlanou a špinavou.“

Obrázek 4. Změna počtu obyvatel mezi lety 2007 a 2012 v Bulharsku

Zdroj: REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute, zpracování vlastní.

Turci a Pomáci

Osmané vládli nejen v Bulharsku, ale na celém Balkáně dlouhých 500 let, takže se zde rozšířila jejich tak odlišná kultura i náboženství[9]. Města, ve kterých sídlili osmanští místodržitelé, byla již dříve centry některých tehdejších menších království, a tak není divu, že docházelo k jejich ekonomickému i kulturnímu rozvoji. Většina z nich v současnosti plní funkci „krajských“ měst.

Osmanská správa fungovala především ve druhé polovině 17. století. Osmané převzali v základních rysech byzantsko-slovanský systém správy, který zde již řadu staletí fungoval. Jenom jeho čelní představitelé byli nahrazeni islámskými hodnostáři. Křesťané v Bulharsku nebyli nuceni konvertovat, ale z praktických důvodů tak činili. Jako muslimové nemuseli platit tak vysoké daně, patřili mezi váženější občany, jejichž prosby byly spíše vyslyšeny a jejich děti (myšleno chlapci) směli navštěvovat osmanské vojenské (janičárské) školy, což byla určitá prestiž té doby[10]. Takto nastolený řád jen napomáhal zahojit rozervané i sdírané Bulharsko a z ekonomického hlediska ho znovu posílit. V současnosti je největší koncentrace Turků v Kardžali 62 % a Razgradu 47 %[11].

Během výše zmíněné osmanské nadvlády docházelo k vědomé islamizaci. Obyvatelé, kteří konvertovali na islám, se nazývali „noví Turci”. Takovýmto Bulharům se říká Pomáci a dodnes jsou bulharskou početnou etnickou menšinou. Nelze je ale zaměnit s etnickými Turky, kteří tvoří 9,6 % obyvatel z celkového počtu. Mnozí obyvatelé však konvertovali jen naoko a doma potají ctili nadále křesťanskou víru[12].

Vzdělávání. Nyní v Bulharsku existují pouze nepovinné nedělní školy vyučující náboženství. V Ruse, Šumenu a Momčiligradu však existují muslimské státní školy částečně sponzorované zahraniční islámskou nadací. Tyto školy byly zřízené tureckou menšinou. Prarodiče současné generace Pomáků takové školy často navštěvovali[13]. V bulharských statistikách existují záznamy o tom, že ve školním roce 1907–1908 bylo v Bulharsku 23 pomáckých základních škol s 31 učiteli a 1206 studenty. Během školního roku 1909–1910 zůstal stejný počet učitelů, s poklesem počtu dětí na 859 a počtem škol na 15 institucí. Později byly školy rušeny a studenti přemístěni do klasických bulharských škol[14].

Identita. Pojmy jako národnost a muslim se pro respondenty ztotožňují v jediném pojmu – Pomák. Pro Pomáky je islám všeobjímající pojem, zahrnující vyznání, kulturu, tradice a také národnost[15]. Podle „nepomácké“ části respondentů, lze Pomáky charakterizovat slovy jednoho z nich: „Pomáci jsou bulharofonní muslimové. Mluví sice bulharsky, ale odmítají se kvůli svému náboženskému přesvědčení národnostně identifikovat.” Nicméně i přes to všichni dotazovaní Pomáci cítí pevné pouto k Bulharsku, kde vyrostli a kde doufají, že jednou budou vyrůstat i jejich děti tak, jak tomu bylo již po generace.

K podobnému závěru dospěl Yordan Ivanof ve svém výzkumu z roku 1915. Vyplynulo z něj, že pro Pomáky je jejich náboženská příslušnost mnohem důležitější, než příslušnost státní. Právě proto říkají, že jsou Pomáci, spíše než Bulhaři, či Turci. Pomák je pro ně člověk, jenž je v první řadě muslim, a teprve potom je člověk, žijící zejména na území určitého státu, ačkoliv třeba jejich rodiny na území těchto států žijí už od prvního osídlení Balkánu.[16]

Při výzkumu se ale autorka studie stále častěji potkávala s opačným názorem, kdy se respondenti identifikují raději jako Bulhaři muslimského vyznání, než jako Pomáci. Mnozí z nich toto označení chápou jako hanlivé a neradi ho tak ve spojitosti se svoji osobou používají. Jeden z respondentů dokonce říkal, že své děti nenutí striktně dodržovat muslimskou víru, neboť ani on sám ji již tak striktně nedodržuje a že když budou chtít jeho děti v dospělosti konvertovat k jinému náboženství, nebude jim bránit.

Dnes žijí Pomáci nejčastěji na venkově a živí se zemědělstvím. Obecně lze říci, že na západě Rodop se živí pěstováním tabáku, na východě nejčastěji chováním skotu. Co se přesného počtu Pomáků v Bulharsku týká, zde můžeme číslo pouze odhadovat. Nejčastěji se uvádí, že v Bulharsku žije 160 tisíc až 240 tisíc Pomáků. Statistiky se zde, v případě tohoto etnika, musí brát s jistou rezervou. Pohled každé osoby na určení své identity je totiž velice subjektivní[17].

Jazyk. Ve 40. letech 20. století se strhla vlna asimilační politiky, což byl další zásah do života Pomáků i Turků na území Bulharska. V roce 1942 byl schválen zákon přikazující všem muslimům změnit svá jména na bulharská. V této době bylo kolem 60 000 muslimských jmen změněno. V letech 1942 až 1944 bylo přes 2000 tureckých a pomáckých názvů vesnic přejmenováno na názvy bulharské. Ve většině případů se jednalo pouze o překlad názvů tureckých do bulharštiny[18].

Naopak v roce 1947, kdy již byli u moci komunisté, byla muslimům jejich jména vrácena. Existují i záznamy o tom, že obyvatelé z několika pomáckých vesnic z rodopského regionu a z okolí Mouseva se byli v rámci asimilační politiky nuceni přestěhovat na sever Bulharska. V roce 1956 si Bulharská komunistická strana vytyčila jako hlavní cíl vytvořit jednotnou socialistickou bulharskou společnost. V rámci toho se snažila co nejvíce omezit muslimské menšiny, jejich náboženský život i zvyky, a proto opět došlo ke změnám muslimských jmen na bulharská.

Od konce 2. světové války do roku 1956 klesl počet hodjasů (muslimských duchovních) v tureckých a pomáckých vesnicích na 2 715, z toho 2 393 mělo na starost tureckou menšinu a 322 mělo na starost pomáckou menšinu. Už v roce 1961 se ale tento počet pětinásobně snížil a na jednoho hodjase připadalo 1 459 věřících, což zapříčinilo počátky úpadku pomácké kultury[19].

Během období komunistického vůdce Todora Živkova, kdy byli muslimové a Pomáci násilným způsobem nuceni opouštět muslimskou víru, vydávali Pomáci i Turci mimořádné úsilí na to, aby mezi sebou mluvili pouze turecky a vytěsnili všechny bulharské výrazy, které v turečtině používali. Byly tendence opouštět bulharštinu, ačkoli pro Pomáky byla bulharština mateřským jazykem[20].

Pomáci údajně mluví vlastním jazykem, který má základ z tureckého jazyka a je kombinován se slovanským nářečím, podobným bulharštině. Má ale také nesčetně mnoho dialektů, které se podobají tomu jazyku, který v oblasti převládá. Výzkumníci si v některých případech ani nejsou jisti, zda se jedná opravdu o pomácký jazyk, či pouze o jeden z dialektů makedonštiny[21]. Respondenti tvrdili, že žádný pomácký jazyk není. Hovoří bulharsky, a občas mají pro některé výrazy ekvivalent v turečtině, který se do jejich slovníku dostal za nadvlády Osmanské říše, a po tolika letech v jejich slovníku zdomácněl. Ačkoliv je Korán pro Pomáky nejdůležitější knihou, Koránu nerozumí. Úryvky z něj se Pomáci učí v dětství nazpaměť[22].

Pomáci se nejčastěji živí zemědělstvím, mimo klasické plodiny, jako jsou brambory a kukuřice, pěstují i tabák a kromě pěstování také sbírají houby nebo sezónní lesní plody. Pokud mají vypěstované přebytky, prodávají je na trhu, nebo svému nejbližšímu okolí. Nedá se však říct, že by tyto zisky nějak zásadně ovlivňovaly ekonomiku regionu, ve kterých žijí (převážně se jedná o Smoljan, Pazardźik, jihozápadní oblasti Bulharska a hlavně západní a střední část Rodopských hor).

Závěr

Výzkum prokázal, že mezi bulharskými regiony existuje hospodářská nerovnost. Největším hybatelem proměn regionu se ukázala touha po dobré práci jakožto zdroji obživy nejen pro jednotlivé obyvatele, ale pro celé rodiny, bez ohledu na etnickou či náboženskou příslušnost. Některé regiony jsou na tuto poptávku schopny z geografických i ekonomických důvodů reagovat lépe a ty, které toho schopny nejsou, zaznamenávají stále vyšší odliv obyvatel – takovýchto regionů v současné době přibývá stále více.

[1] RYCHLÍK, J., a kol., Dějiny Bulharska.

[2] Severozápadní region v sobě obsahuje regiony Vidin, Vraca, Pleven, Montana a Loveč. Severní centrální region obsahuje Veliko Tarnovo, Gabrovo, Razgrad, Ruse a Silistra. Severovýchodní region obsahuje Varna, Dobrič, Targovište a Šumen. Jihovýchodní region obsahuje Burgas, Sliven, Stara Zagora a Jambol. Jihozápadní region obsahuje Blagoevgrad, Kjustendil, Pernik, Sofia (město) a Sofijska oblast. Jižní centrální region zahrnuje Kardžali, Pazardźik, Plovdiv, Smoljan a Haskovo,

[3] Ministerstvo zahraničních věcí

[4] REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute.

[5] BIČÍK, I. a kol. Regionální zeměpis světadílů.

[6] tamtéž

[7] tamtéž

[8] tamtéž

[9] WEITHMANN, W. M. Balkán: 2000 let mezi Východem a Západem.

[10] WEITHMANN, W. M., Balkán: 2000 let mezi Východem a Západem.

[11] REPUBLIC OF BULGARIA, National statistical institute.

[12] tamtéž

[13] GRULICHOVÁ, H. Pomácká etnická minorita na Balkáně.

[14] TURAN, Ö. Pomaks: Their past and present.

[15] GRULICHOVÁ, H. Pomácká etnická minorita na Balkáně.

[16] TURAN, Ö. Pomaks: Their past and present.

[17] JANDA, R. Islám: náboženství, historie a budoucnost.

[18] GRULICHOVÁ, H. Pomácká etnická minorita na Balkáně.

[19] TURAN, Ö. Pomaks: Their past and present.

[20] HARMÁČKOVÁ, P., KVÁČOVÁ P., ŠANDEROVÁ, M., Bulharští Pomáci.

[21] Copans, J., Základy antropologie a etnologie.

[22] HARMÁČKOVÁ, P., KVÁČOVÁ P., ŠANDEROVÁ, M. Bulharští Pomáci.

Celý příspěvek / Full Text Paper: Regionální hospodářské rozdíly a etnické minority v Bulharsku

Bibliografie

• BIČÍK, Ivan. Regionální zeměpis světadílů: učebnice zeměpisu pro střední školy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2002, 137 s. ISBN 80-860-3443-7.
• COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 124 s. ISBN 80-717-8385-4.
• DICKY, Ali. The Torbeshes of Macedonia: Religious and National Identity Questions of Macedonian-Speaking Muslims. Journal of Muslim Minority Affairs. 28, 2008, 1, s. 27–43. DOI: http://dx.doi.org/10.1080/13602000802011044
• GRULICHOVÁ, Hana. Pomácká etnická minorita na Balkáně. Bakalářská práce. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, katedra psychologie, Praha, 2013, 46 s.
• HARMÁČKOVÁ, Pavla; KVÁČOVÁ, Petra; ŠANDEROVÁ, Markéta. Bulharští Pomáci. [online] Hospodářská a kulturní studia. [cit. 27. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/pomaci-bulharsko.
• Historické mapy. Evropa. [online] 2004. [cit. 2. 3. 2015]. Dostupné z: http://hismap.wz.cz/evropa.php.
• JANDA, Richard. Islám: náboženství, historie a budoucnost. Vyd. 1. Brno: Jota, 2010, 379 s., [8] s. obr. příl. Encyklopedie Britannica. ISBN 978-807-2176-281.
• Ministerstvo zahraničních věcí ČR. [online] [cit. 31. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/.
• Demographic and social statistics. [online] National statistical institue Republic of Bulgaria. [cit. 31. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.nsi.bg/en/content/11224/demographic-and-social-statistics.
• Economic statistics. [online] National statistical institue Republic of Bulgaria. [cit. 31. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.nsi.bg/en/content/11236/economic-statistics
• RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Lidové noviny, 2000, 508 s. Dějiny států. ISBN 80-710-6404-1.
• SOULIS, Geogre C. Romové v Byzanci. Praha: Indologický ústav FF UK,1998, 59 s., Orig.: The Gypsies in the Byzantine empire and the Balkans in the middle ages.
• TURAN, Ömer. Pomaks: Their past and present. Journal of Muslim Minority Affairs. 1, 2007, 19, s. 69–83. DOI: http://dx.doi.org/10.1080/13602009908716425
• WEITHMANN, Michael W. Balkán: 2000 let mezi východem a západem. Vyd. 1. Překlad Jan Souček, Růžena Dostálová. Praha: Vyšehrad, 1996, 431 s. ISBN 80-702-1199-7.