V posledních letech se i ve skautských oddílech čím dál více skloňuje myšlenka inkluze, ostatně i proto vznikla část „Skauting pro všechny“. Rád bych se s Vámi podělil o moji vlastní zkušenost jako vedoucí oddílu. Když jsem poprvé přišel do oddílu, byl jsem ještě malý, takže jsem rozhodně nepřemýšlel nad tím, co jsme vlastně za tým. V té době jsem již chodil do školy s klukem, který byl paralyzovaný a na vozíku. Jako dítě jsem to nikdy nevnímal jako problém, spíše naopak! My kluci jsme byli rádi, že našemu spolužákovi vždycky pomáhal nějaký civilkář. Díky němu jsme si o přestávkách mohli z balzy vyřezávat letadélka, na školách v přírodě se v noci toulat lesem. Civilkáři (dnes často osobní asistenti či asistenti pedagoga) totiž nebyli učitelé, ale naši kamarádi.
Vyrostl jsem i skautsky. Dostal jsem nejdříve na starost družinku skautů, potom jsem se věnoval vlčatům (cca od 6 do 11 let). To mě pořád ještě netížila žádná inkluze. Popravdě jsem to slovo v té době asi neznal. O tom, že mezi dětmi v oddíle jsou někdy i propastné rozdíly, jsem ale věděl. Začal jsem na to narážet i díky tomu, že jsme tehdy měli v oddíle mentálně postiženého kluka, kterého se naši vedoucí obětavě ujali. Nakonec s námi vydržel více jak 10 let. Mít v oddíle dítě, které vyžaduje víc pozornosti je náročné, rozhodně to ale není nemožné. Vím to moc dobře, brali jsme s námi těžce mentálně postiženého kluka všude, kde to jen šlo.
Teď když už jsem zase o něco starší, oddíl máme relativně nedaleko proslavené tržnice Sapa. Díky tomu jsme často přemýšleli, že by bylo super mít v oddíle Vietnamce či další zástupce menšin žijících v Praze. Ta zatím nedořešená otázka ale zní, jak je oslovit? Do skauta se totiž stále zástupci menšin většinou nehlásí a nikdo z nás neumí pořádně vysvětlit, proč tomu tak je. Každého přijmeme rádi, s aktivním oslovováním zástupců menšin je to bohužel komplikovanější z jediného důvodu – oddíly mají nedostatek vedoucích, kteří na podobnou systematickou práci nemají čas.
Osobně jsem se s inkluzí setkal jako žák ve třídě, jako člen oddílu i jako vedoucí. Jako žákovi a členovi mi to pomohlo zbořit spoustu bariér. Jako vedoucímu mi to dalo mnoho zkušeností a naučilo pochopení, proto to mohu všem jen doporučit. Jděte do toho! Pomáháte tím nejen ostatním, ale i sobě.
