The Influence of the Political Situation in Slovakia and Ukraine on the Identity of Rusyns

DOI: https://doi.org/10.7160/KS.2020.150204

Author: Jakub Kovář
Address: Arcadia University, 450 S. Easton Road, Glenside, Pennsylvania, United States
E-mail: kovar42@seznam.cz
Language: Czech
Issue: 2/2020
Page Range: 60–83
No. of Pages: 24
Keywords: Identity, political situation, culture, religion, minority, Rusyns, Slovakia, Ukraine
Klíčová slova: Identita, politická situace, kultura, náboženství, minorita, Rusíni, Slovensko, Ukrajina

Abstract: The main topic of this article is the influence of the political situation in Slovakia and Ukraine on the identity of the Rusyn minority. The purpose is to clarify if the political situation in these countries can influence the identity of these people, and how. First, the Rusyn people and their identity, including the factors that are most influential to identity, are discussed. The author focuses on the phenomena such as culture, religion, and Rusyn organizations and their influence on the Rusyn identity. Is it possible that the political situation can somehow influence this identity through these factors? This article compares the past and current situation of the Rusyn minorities in Slovakia and Ukraine, as well as the different situations in both countries to the other. The methods used during the field research in Slovakia, Ukraine and Poland include interviews and the participant observation.

Celý příspěvek / Full Text Paper: PDF

Úvod

Rusíni žijí mimo jiné na území několika evropských států. Tato práce pojednává zejména o Rusínech na Slovensku a na Ukrajině. Domovina těchto lidí bývá často spojována se svahy karpatského oblouku. Oba tyto státní útvary prošly složitým historickým a politickým vývojem. Rusíni na tomto území žili v dobách Rakouska-Uherska, Československa a Sovětského svazu a žijí zde také nadále, kdy se oba zkoumané státy těší samostatnosti. Může mít současná či minulá politická situace v daném státě vliv na identitu Rusínů?

Téma etnické identity Rusínů je přinejmenším komplexní a v některých případech až problematické. Někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že se jedná o samostatnou národnost. Existují ale také názory, že Rusíni jsou pouhou podskupinou národa ukrajinského. Doufá-li pozorovatel či výzkumník v porozumění tomuto tématu, je nutné, aby se pokusil zachovat si co nejvíce kritický přístup a pokud možno byl seznámen s více různými přístupy k dané problematice.

Nabízí se otázka, proč vlastně má smysl zabývat se tím, jak může politická situace určitého státu ovlivnit identitu jakési etnické minority. Autor na lidskou identitu nahlíží jako na fenomén, který je konstantně ovlivňován mnoha faktory a tato práce se pokouší objasnit, zdali může být politická situace v daném státě jedním z nich. Výpovědi dotazovaných mimo jiné nabízí určitou komparaci současných podmínek s minulostí. Území východního Slovenska a Podkarpatské Rusi prošla od rozpadu Rakouska-Uherska některými signifikantními politickými změnami, které se dotkly mimo jiné také rusínského obyvatelstva.

Rozpad Sovětského svazu a Sametová revoluce umožnily demokratické změny na území Slovenska i Ukrajiny a nasměrovaly rusínské obyvatelstvo do dnešní doby globalizace. Rusíni nedisponují vlastním státem, nicméně obohatili státy, na jejichž území žijí, o světoznámé umělce, spisovatele, vědce i jiné významné osobnosti. O osudu rusínského obyvatelstva mnohokrát v historii rozhodovaly politické elity různých státních útvarů, a proto v dnešní době, kdy velké množství etnických skupin prochází procesem asimilace, mají právě politické elity vůči Rusínům odpovědnost. Je jisté, že Rusíni napříč historií zažili rozdílné politické a ekonomické podmínky, tito lidé však obývají svahy Karpat nadále.

Hlavním cílem práce je poskytnout odpověď na výzkumnou otázku a její podotázky, a to na základě terénního výzkumu a sekundárních údajů v relevantní literatuře.

Jakým způsobem ovlivňuje politická situace na Slovensku a Ukrajině identitu Rusínů?

• Jak Rusíni chápou svoji identitu na Slovensku a jak na Ukrajině?
• Čím se vyznačuje identita Rusínů na Slovensku a na Ukrajině?
• Co ovlivňuje identitu Rusínů na Slovensku a na Ukrajině?
• Jak politická situace na Slovensku ovlivňuje identitu Rusínů?
• Jak politická situace na Ukrajině ovlivňuje identitu Rusínů?

Literární rešerše

Eriksen se ve své knize Etnicita a nacionalismus zabývá tématem etnicity a v rámci některých kapitol přímo rozebírá také etnicitu národnostních menšin. Podrobně jsou probírána také témata etnické identity či přímo etnické identity národnostních menšin. V první řadě zmiňuje, že identity lidí jsou úzce napojeny na politické procesy. Všímá si také, že zejména od devadesátých let témata etnických a národních identit posunuly do popředí politického života evropské politické turbulence. Minimálně pro tuto práci se však jeví jako zásadní Eriksenova myšlenka ze čtvrté kapitoly jeho knihy, která uvažuje, že procesy spjaté s identitou zahrnují také politické aspekty. Politická stránka má podle Eriksena význam mimo jiné při tvorbě etnické identity.[1]

Ve své knize Národ odnikud: Ilustrované dějiny karpatských Rusínů se Magocsi zabývá zejména otázkami rusínské národnosti a jejich identity, kterou podle Magocsiho definují zejména jazyk a etnografické zvláštnosti, tj. materiální a duchovní kultura (pověry, hodnoty, ústní lidová slovesnost, hudba). V knize je však věnován prostor také politickým faktorům, které napříč historií ovlivňovaly identitu těchto lidí. Tak například v dobách mnohonárodnostního Uherska, Polského království a později v Habsburské monarchii byli Rusíni uznáni jako samostatná skupina. Zmíněn je samozřejmě také dopad politické situace na rusínskou identitu po druhé světové válce sovětskou nadvládou.[2]

Ptáme-li se na otázky jako např. „jak politická situace na Slovensku či na Ukrajině ovlivňuje identitu Rusínů?“, odpovědi je možné dohledat v publikaci s názvem „We Are All Warhol’s Children“: Andy and the Rusyns, ve které autorka mimo jiné zmiňuje, že v Evropě byli Rusíni oficiálně zbaveni své identity po druhé světové válce, když Josif Vissarionovič Stalin anektoval část jejich strategicky významně položené domovské krajiny k Ukrajině a prohlásil, že všichni karpatští Rusíni, nejen na Ukrajině, ale v celé Sověty ovládané Evropě, jsou Ukrajinci. Teprve po rozpadu Sovětského svazu začalo vznikat jakési hnutí, které prosazovalo samostatnou rusínskou identitu.[3]

Kokaisl[4] zmiňuje, že celá řada především ukrajinských autorů má zcela jednoznačné stanovisko ohledně toho, jak chápou rusínskou identitu, a to takovou, že Rusíni jsou pouze podskupinou (subetnosem) ukrajinského národa. Jedním z takových autorů je např. Vasyl Marčuk. Kokaisl zmiňuje Marčukovu práci z roku 2012 s názvem Etnični osoblyvosti rusyniv.[5]

Oproti tomu výše zmiňovaný Paul R. Magocsi a mnoho dalších rusínských autorů považuje Rusíny přinejmenším za etnickou skupinu s četnými společnými charakteristickými rysy, které je definují a odlišují od jejich sousedů. Vzápětí pokládá Magocsi otázku, zdali je možná také rusínská národnost a pomocí obecně přijímaných definic národa, dokazuje, že Rusíni skutečně národem jsou, přičemž se snaží oponovat názorům, které tvrdí opak. Tento autor vysvětluje, že existuje velké množství národů, které podobně jako Rusíni, nemají vlastní stát. Popírá různá tvrzení, že Rusíni nemají vlastní jazyk, přičemž zastává názor, že i kdyby Rusíni skutečně vlastním jazykem nedisponovali, neznamenalo by to ještě, že kvůli tomu nemohou být samostatným národem, jelikož na světě existuje mnoho národů, které vlastní jazyk nemají.[6]

Tématem chápáním rusínské identity na Slovensku se zabývá např. Petr Kokaisl, který za jeden z hlavních pilířů identity slovenských Rusínů považuje náboženství. Kokaisl dále uvádí, že etnická identita slovenských Rusínů nebyla nikdy příliš silně ukotvena a spíše se projevovala jako určité lavírování mezi identitami okolních etnik. Sami Rusíni často uvádí, že je pro ně obtížné definovat, co je jako etnickou skupinu spojuje. Téměř všichni ale nějakým způsobem odkazují na náboženskou tradici.[7]

Kromě tohoto autora je možné zmínit také Jána Lipinského a jeho knihu Sebareflexia postavenia a vývoja Rusínov na Slovensku, ve které Lipinský[8] mimo jiné zastává názor, že rusínské etnikum na Slovensku prošlo velmi složitým vývojem. Nepříznivé a složité ekonomické a politické podmínky regionu, ale také časté umělé zásahy do etnického vývoje menšiny způsobily, že proces národního uvědomění vyprodukoval vícero národních, kulturních a jazykových koncepcí, a to zejména ruskou (velkoruskou), ukrajinskou (maloruskou) a rusínskou (karpatoruskou).

O problematice chápání rusínské identity na území druhé zkoumané země, tj. na Ukrajině pojednávají také již zmiňovaní autoři Petr Kokaisl a Paul Robert Magocsi.

Kokaisl[9] k tomuto tématu uvádí, že mezi důležité faktory, které způsobovaly proměnu rusínské identity, patří bezesporu státní zásahy, které si dokázaly najít cestu i do odlehlých rusínských vesnic a například formou nařízení o vyučovacím jazyce působily na rozvoj (nebo útlum) používání rusínštiny nebo spíše širokého spektra jejích dialektů. Státní zásahy přinesly v mnoha ohledech i násilnou ukrajinizaci spojenou s likvidací pro Rusíny tak typické řeckokatolické církve.

Magocsi posléze zmiňuje, že k rozsáhlejším změnám v chápání rusínské identity dochází až po zlomovém roce 1989, kdy jako by Rusíni náhle začali vycházet z lesů a začali si uvědomovat, že jejich národnostní otázka není ani zdaleka vyřešena.[10]

Jmenovat je možné také Tarase Kuzia, který se ve své práci také zabývá rusínskou otázkou na Ukrajině, přičemž se mimo jiné domnívá, že studie o Rusínech na Ukrajině jsou psány zejména emigranty, kteří jsou buď proukrajinští, anebo naopak prorusínští. Zprávy západních médií se více či méně staví na stranu rusínského pohledu na věc, zatímco média na Ukrajině většinou citují ukrajinské nacionalisty a akademiky.[11]

Ptáme-li se na otázku „co hraje roli v chápání rusínské identity?“, část odpovědi můžeme najít v práci Anny Pliškové. Autorka mimo jiné tvrdí, že rusínština se od roku 1991 na Slovensku stávala stále více používaným jazykem, což mělo pozitivní efekt na národní povědomí karpatských Rusínů. Toto mělo prý vliv také na zvyšující se počet občanů Slovenska, kteří si zapsali rusínskou národnost v roce 2001. Jako důkaz předkládá Plišková data ze sčítání obyvatel na Slovensku z těchto dvou let a argumentuje tím, že zatímco v roce 1991 si rusínskou národnost zapsalo pouze 16 937 občanů a rusínštinu jako mateřský jazyk 49 099 občanů, v roce 2001 se již k rusínské národnosti přihlásilo 24 201 občanů a k rusínštině jakožto mateřskému jazyku 54 907 občanů.[12]

Metodika

Práce se v první řadě opírá o data získaná v rámci dvou terénních výzkumů prováděných v září a v prosinci roku 2019. Během první výzkumné cesty trvající od 24. do 30. září byly prováděny rozhovory s Lemky na polském území, a to v obcích Zyndranowa a Olchowiec, dále pak s Rusíny na Slovensku ve městech Svidník a Medzilaborce. Druhá výzkumná cesta měla za cíl kontaktovat Rusíny na Ukrajině, a to v jejich domovině na území bývalé Podkarpatské Rusi. Během 5. až 10. prosince bylo provedeno několik rozhovorů ve městech Užhorod a Mukačevo. Za účelem získání ještě rozsáhlejšího objemu dat, byl veden další rozhovor, a to na území České republiky. Je zapotřebí také zmínit, že tato práce do jisté míry navazuje na terénní výzkum ve Vojvodině v severní části Srbska, který se skládal z výzkumných cest v letech 2016 a 2017, přičemž byl dokončen v roce 2018.

Použitou metodou se stal rozhovor, jelikož se osvědčil také při výzkumech ve Vojvodině. Hendl rozlišuje několik druhů / technik rozhovoru, přičemž jednou z nich je tzv. rozhovor pomocí návodu, kterého bylo při výzkumech využito. Tazatel má při užití této techniky připraveny otázky či témata (v tzv. návodu), které by měly být v rámci rozhovoru zodpovězeny. Pořadí otázek se u jednotlivých dotazovaných může lišit, stejně tak jako jejich formulace.[13]^,[14]

Během výzkumu byl znám seznam otázek, které byly nutné zodpovědět, a podle toho byl rozhovor veden. Zvolená technika umožňuje použití tzv. sond, což jsou jakési doplňující otázky, kterých může být použito pro získání doplňujících informací a také tomu tak při práci v terénu skutečně bylo. V některých případech bylo totiž nedostačující jednou zmínit danou otázku a bylo zapotřebí se na určité části výpovědí dotazovat zvlášť.

Jednotlivé rozhovory byly zaznamenávány pomocí chytrého telefonu, a to za užití aplikace Diktafon. Nahrávky byly posléze slovo od slova přepisovány do samostatného Microsoft Word dokumentu.

Při obou výzkumných cestách byl chronologicky veden výzkumný deník, který popisuje všechny dny terénního výzkumu. Popisovány jsou např. přesuny mezi jednotlivými místy výzkumu, nálady, emoce, nesnáze, problémy a jiné charakteristiky. Tento výzkumný deník sloužil například k zapisování poznámek při samotných rozhovorech. Dále také k zaznamenávání si nejrůznějších kontaktů, ať už třeba na další možné participanty a dotazované, ale třeba také adres muzeí či rusínských spolků a organizací.

Další použitou metodou bylo zúčastněné pozorování, a to zejména ve městě Mukačevo na Ukrajině při zasedání jednoho z tamějších rusínských spolků.

 Při provádění terénního výzkumu se ukázalo jako užitečné spolupracovat s tzv. informátory. Pod tímto termínem jsou spatřováni určití participanti, kteří nějakým způsobem pomohli k nalezení dalších participantů či dotazovaných.

Reflexe výzkumu

Nejprve je nutné říct, že sady otázek pokládané dotazovaným na Slovensku, na Ukrajině, v Polsku i v České republice nebyly zcela totožné.

Důležitým faktorem jsou tzv. jazykové bariéry. Co se týká výzkumu na Slovensku, dotazovaní při rozhovorech používali více či méně slovenského jazyka, přičemž bylo zřejmé, že některá slova, která používali, byly z rusínštiny. V tomto případě problém jazykové bariéry nenastával, situace však byla odlišná na Ukrajině a v Polsku. Někteří dotazovaní na Ukrajině používali při rozhovorech jak slova slovenská, tak rusínská a někdy také ukrajinská. Bylo tomu právě na Ukrajině, kde se ukázalo, že znalost ukrajinštiny, potažmo ruštiny by byla pro výzkum žádoucí.

Při této příležitosti je povinností zmínit také azbuku, jejíž znalost může výzkumníkům, kteří se Rusíny zabývají, zásadně pomoci, jelikož spoustu rusínských autorů píše právě v azbuce. V Polsku, alespoň tedy v oblasti tzv. Lemkoviny, kde také probíhal výzkum s Lemky se ukázalo, že dotazovaným bylo např. v porovnání s Rusíny na Slovensku mnohem hůře rozumět. Důvodem může být určitá odlišnost lemkovského dialektu, ale dle autorova názoru hlavně fakt, že Lemkové, kteří v této oblasti zůstali i přes nechvalně známou operaci Visla v roce 1947, anebo ti, kteří se do tohoto regionu posléze vrátili, již prošli procesem asimilace s majoritní polskou populací, a tedy používali velké množství slov z polštiny.

Za jistý nedostatek výzkumu je možné pokládat fakt, že i když to nemusí být na první pohled zřejmě, byl výzkum veden pouze na omezeném území. Jistě by bylo ideálnější provádět terénní šetření ve více městech či obcích než pouze ve dvou na Ukrajině, dvou na Slovensku a dvou v Polsku. Pochopitelná je situace v Polsku, kdy po operaci Visla zbylo v polské Lemkovině jen velmi málo Rusínů / Lemků, nicméně, co se týká Slovenska a Ukrajiny, by bylo pro budoucí výzkumy jistě příhodnější zavítat do více měst a obcí. Rozhovor vedený v Praze je pak specifickým případem vzhledem k velké vzdálenosti od samotného geografického zájmu práce (Slovensko a Ukrajina).

Při některých rozhovorech byla zpočátku patrná nervozita dotazovaných, která mohla být způsobena přítomností nahrávacího zařízení, to se však vždy po chvíli změnilo, jelikož si tito dotazovaní po nějaké době přestali zařízení všímat. Pokusem o eliminaci tohoto fenoménu bylo, že zařízení nebylo pokládáno do těsné blízkosti od dotazovaného, který však byl obeznámen s tím, že jeho výpovědi budou nahrávány.

Etická stránka výzkumu

Před začátkem každého rozhovoru byli dotazovaní seznámeni s autorem práce, s institucí, na které působí a také s tématem práce. Tito lidé byli obeznámeni s tím, že pro snadnější záznam dat bude rozhovor nahráván, že informace z těchto nahrávek budou použity pouze pro účely této práce a že jejich výpovědí jsou zcela anonymní.

Kdo jsou to Rusíni

Kdo jsou to vlastně Rusíni? Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná, protože, jak již bylo řečeno, na tuto problematiku existuje více různých názorů. Někteří autoři pokládají Rusíny za národ, jiní za etnickou skupinu a další pouze za jakousi podskupinu jiného národa.

Dle některých názorů jsou Rusíni pouze jakousi folklórní záležitostí či větví ukrajinského národa, a nikoliv samostatnou národností. Tito lidé se domnívají, že Rusíni jsou možným předpolím separatismu a hovoří až o „konfliktním politickém rusínismu.“[15]^,[16]

Odlišný názor na tuto otázku nabízí například Elaine Rusinko, přičemž uvádí, že Rusíni, známí také pod názvem Rusnáci, jsou národem bez vlastního státu, jejichž domovina se rozprostírá podél hranic pěti evropských států a to Ukrajiny, Slovenska, Rumunska, Maďarska a Polska (kde jsou označováni jako Lemkové).[17]

Magocsi[18] uvádí, že Rusíni žijí na severních a jižních svazích Karpat. Území, na němž Rusíni přinejmenším do začátku dvacátého století tvořili většinu obyvatelstva, se nazývá Karpatská Rus, která zabírá přibližně 18 tisíc km² a rozprostírá se na 375 kilometrech od řeky Poprad na západě po horní tok Tisy a její přítoky na východě. Vycházejíc ze současných mezinárodních hranic, Karpatská Rus se rozprostírá na území Polska, Slovenska, Ukrajiny a Rumunska.

Nabízí se otázka, jak je možné určit, že ona většina obyvatelstva, o které Magocsi v předešlém odstavci hovoří, skutečně tvořila jakousi etnicky homogenní skupinu Rusínů. Pokud dnešní Rusíny skutečně považujeme za národ či etnickou skupinu, je však nutné si uvědomit, že takovéto do určité míry homogenní celky nemuseli Rusíni tvořit také v historii.

Abychom mohli lépe pochopit, kdo jsou to vlastně Rusíni, nebude stačit pouze nahlédnout do literatury, ale bude nutné zaměřit se na výpovědi dotazovaných na Slovensku a Ukrajině. Nejprve se zaměříme na výpovědi dotazovaných Rusínů ze Slovenska a posléze na dotazované z Ukrajiny. Nyní nás budou zajímat odpovědi na otázky „Kdo je to Rusín?“ a „Co to pro Vás osobně znamená být Rusínem/Rusínkou?“.

Někteří z dotázaných Rusínů na Slovensku uvedli, že Rusíni jsou národností a jeden z dotázaných uvedl, že se jedná o etnikum. Část dotazovaných zmiňuje svůj rusínský původ od svých rodičů. Někteří dotazovaní se odkazují také na určité území, které je pro Rusíny typické, stejně tak jako na tradice, kulturu, folklór, jazyk, hudbu mentalitu či společnou historii. Zmiňováno bylo také, že rusínská a ukrajinská národnost nejsou totéž, i přes to, že jeden z dotazovaných uvedl, že jsou si blízké. U více dotazovaných se objevil podobný typ odpovědi, při které svoji rusínskou národnost demonstrují na příkladech typu „Jako vy jste Čech, tak já jsem Rusín. Já nejsem ani Slovák, ani Číňan, ani Ukrajinec či jiná národnost. Já jsem Rusín.“ Jinými slovy se vymezují vůči jiným národnostem. Opakovala se také výpověď ohledně jakéhosi životního stylu Rusínů, kteří mnohdy nebyli nijak zásadně majetní a spíše se živili zemědělstvím, nicméně se také opakovala výpověď o hrdosti na svoji národnost. Zmíněn byl také pocit toho, že Rusíni jsou „jako jedna rodina“.

Také někteří dotazovaní na Ukrajině hovoří o Rusínech jako o národnosti a jiní hovoří o národu. Další podobností s dotazovanými na Slovensku je odpověď typu vymezování se vůči jiným národnostem. Také na Ukrajině se objevila výpověď, ve které dotazovaný svůj rusínský původ odvozuje od svých rodičů, a to dokonce hned několikrát. Jedna z dotazovaných odpověděla, že Rusíni jsou původní obyvatelé Podkarpatské Rusi a okolí. V tomto případě je nutné kriticky nahlížet na termín „původní“. Stále více kulturních či sociálních antropologů je v současné době obezřetných pří používání tohoto termínu. Nikdy není zcela možné určit, kteří lidé byli kde původní. Nejen v dnešním silně globalizovaném světě lidé přicházejí do kontaktu s jinými lidmi. V průběhu dějin docházelo ke kulturním a biologickým kontaktům mezi skupinami lidí i mezi jednotlivci.

Ve třech výpovědích se dotazovaní odkazují na Podkarpatskou Rus a v jedné na Karpaty. Je možné si všimnout, že žádní dotazovaní nehovoří o Zakarpatí či Zakarpatské oblasti, ale Podkarpatské Rusi či Podkarpatí.

Identita Rusínů

Petr Kokaisl[19] zmiňuje dvojí přístup k chápání Rusínů a ve své práci uvádí, že vědecké práce, které se zaměřují na rusínskou etnickou identitu, můžeme dělit i podle toho, jak skupinu Rusínů jejich autoři chápou a chtějí vidět. V současnosti převládají ti, kteří považují Rusíny za samostatný národ, jenž se dělí na další podskupiny (Huculové, Lemkové, Bojkové). Zřejmě nejznámějším autorem zastávající v tomto ohledu jednoznačné stanovisko je profesor Paul Robert Magocsi. Celá řada především ukrajinských autorů má rovněž zcela jednoznačné stanovisko, ale opačné – Rusíni jsou podskupinou (subetnosem) ukrajinského národa.

Zaměřme se nyní na otázku: Čím se vyznačuje rusínská identita? Na otázku, čím se vyznačuje rusínská identita, odpovídali dotazování na Slovensku následovně. Uváděn byl například jazyk či dialekt, dále také náboženství a jeden z dotazovaných zmínil přímo řecko-katolicismus. Dotazovaní uváděli také kulturu, přičemž zmiňovány byly tradice, hudba, písně, kroje, zvyky, folklór či prostředí. Opomenuta také nebyla ani sakrální architektura v podobě dřevěných řeckokatolických kostelů či různé lidské vlastnosti jako například pracovitost, dobrosrdečnost a přátelské chování. Jeden z dotazovaných se také odkázal na významné rusínské osobnosti.

Přesuneme-li se na okamžik zpátky na Ukrajinu, můžeme se setkat s následujícími informacemi. Ve výpovědích se často opakovaly fenomény kultura a jazyk. Zmíněny byly také náboženství, církev, tradice nebo folklór. Část dotazovaných uvedla také území, která jsou dle výpovědí historicky spjata s rusínským obyvatelstvem. Někteří dotazovaní Rusíni na Ukrajině začali sami rozebírat téma odlišnosti rusínského a ukrajinského národa. Z rozhovorů bylo cítit, že chtějí, aby bylo zřejmé, že se od příslušníků ukrajinské národnosti odlišují. Jejich sdělení bylo jednoznačné… Rusíni a Ukrajinci nejsou jedno a to samé.

Vliv náboženství na identitu Rusínů

Další otázkou, která byla dotazovaným pokládána je: „Jaký vliv má na rusínskou identitu náboženství?“ Pojem náboženství se při rozhovorech objevoval poměrně často a úkolem bylo zjistit, zdali právě náboženství může nějakým způsobem ovlivňovat identitu Rusínů.

Dle výpovědí dotazovaných Rusínů je zřejmé, že náboženství hraje v životech těchto lidí signifikantní roli a podobně jako další faktory spoluutváří jejich identitu. Politicky orientované procesy jako například zrušení řeckokatolické církve po druhé světové válce tedy mohou být považovány za způsob, jakým politická situace ve státě ovlivňuje identitu zkoumané skupiny lidí. Likvidace náboženských elit a literatury tehdejším režimem sehrála v tomto procesu zcela jistě také svoji roli. Dnes je situace samozřejmě jiná. Lidé na Slovensku podobně jako v jiných státech disponují svobodou náboženského vyznání.

Někteří z dotazovaných na Slovensku přímo odpověděli, že náboženství má vliv na identitu Rusínů. Jeden z dotazovaných svoji výpověď rozvedl a náboženství považuje za něco, co identitu Rusínů formuje (a formovalo). Jiný dotazovaný pak zmínil, že náboženství je pro Rusíny něčím autentickým. Některé výpovědi měly podobný charakter, zmiňovaly totiž určitým způsobem, že nehraje roli, zdali je člověk řeckokatolického, pravoslavného, katolického či jiného vyznání. Tyto výpovědi nám také mohou posloužit jako sonda, která ukazuje, jaká náboženská vyznání jsou mezi Rusíny zastoupena.

Podobně jako na Slovensku, byla také v Podkarpatí po druhé světové válce zrušena řeckokatolická církev, což také dotazovaní zmínili. Dále se setkáváme s tzv. ukrajinizací, která dle jedné z výpovědí souvisí například s využíváním ukrajinského jazyka při kázáních v kostelech, a to jak v pravoslavných, tak v řeckokatolických. Pakliže k tomuto trendu skutečně dochází, je možné hovořit o dalších vlivech působících na rusínskou identitu skrze politickou situaci na Ukrajině. Jeden z dotazovaných přímo uvedl signifikantní vliv náboženství na identitu Rusínů. Jiná výpověď potvrzuje, že jsou tito lidé se svým náboženstvím a také církví jakožto institucí silně spjati.

Vliv kultury na identitu Rusínů

Rozhovory s dotazovanými se zabývaly také tématem kultury Rusínů, co je pro ni charakteristické a jaký má vliv na jejich identitu. Pro většinu dotazovaných platilo, že si pod pojmem kultura představují velké množství prvků.

Někteří dotazovaní na Slovensku přímo zmínili, že kultura má důležitý vliv na identitu Rusínů. Část dotazovaných uvedla, že díky určitým specifickým kulturním prvkům se Rusíni odlišují od ostatních skupin, přičemž těmito prvky jsou například jazyk, oblékání či hudba. V rámci rusínského jazyka existují dialekty, kterými se odlišují různé rusínské skupiny. Podobně se různé skupiny Rusínů odlišují také odlišnými kroji. Zmínit je možné Lemky, Bojky a Huculy. Tyto odlišnosti jsou však rozpoznatelné i v rámci jednotlivých obcí. Některé další výpovědi ilustrují, čím se kultura Rusínů vyznačuje. Kromě již uvedeného jazyka, oblékání a hudby (zahrnuje rusínské písně), byly uváděny také folklór, kulturní akce (festivaly), zvyky, verbální projevy, náboženství, sakrální architektura či kulturně-společenské hodnoty. Jedna z výpovědí také ukazuje, že si Rusíni chtějí zachovávat svoji identitu pomocí nejrůznějších kulturních souborů, a to i na obecní úrovni. Podle některých dotazovaných reflektuje povahu Rusínů a jejich životy zejména jejich hudba, ve které se často opakují témata jako smutek či pláč.

Podíváme-li se na výpovědi Rusínů z Ukrajiny, někteří z dotazovaných přímo uvedli, že kultura identitu Rusínů ovlivňuje. Z jedné výpovědi je zřejmé, že jazyk a kultura jsou dva faktory, podle kterých se minorita Rusínů odlišuje od majority Ukrajinců. Jsou to právě tyto dva faktory, které určují rusínský národ. V další z výpovědí je obsaženo velmi podobné tvrzení a to takové, že kultura je vlastně základem identity Rusínů. V tomto případě se dotazovaná odkazovala zejména na rusínské písně a folklór, které je odlišují od Ukrajinců. Další zmíněná témata jsou například školství, rusínské spolky, festivaly či literatura.

Co se rusínských spolků a organizací týká, ukázalo se, že ukrajinská vláda tyto aktivity finančně nepodporuje, což způsobuje problémy. Pakliže tedy aktivity těchto rusínských spolků a organizací mají také určitý vliv na identitu Rusínů, můžeme sledovat další nepřímý vliv politické situace na Ukrajině na identitu zkoumané minority. Rusínským spolkům a organizacím se věnuje práce v jedné své další části.

Rozebíráno je také školství a výuka v rusínštině, které mohli Rusíni na tehdejší Podkarpatské Rusi (v období předválečného Československa) využívat. Změny politických systémů od druhé světové války až dodnes však již toto právo Rusínům neumožňují, podobně jako je tomu s dvojjazyčnými nápisy. Jestliže výuka v určitém jazyce a školství obecně mohou ovlivnit identitu lidí, potom také v tomto případě můžeme hovořit o vlivu politických situací na identitu Rusínů v Podkarpatí / na Ukrajině.

Jak na Slovensku, tak na Ukrajině se v některých případech ukázalo, že se Rusíni pomocí kultury odlišují od majoritních národnostních skupin, tj. od Slováků a Ukrajinců. V případě náboženství situace není tak jednoznačná. I když se ukazuje, že většina Rusínů v těchto oblastech jsou buď řeckými katolíky, nebo pravoslavnými, vyskytují se v jejich řadách také římští katolíci a protestanti. Příslušníky například pravoslaví jsou kromě Rusínů často také Ukrajinci, je ovšem pravda, že jeden z dotazovaných zmínil dva různé patriarcháty, a to kyjevský a moskevský.

Rusínské spolky a organizace

V článku již byly zmiňovány rusínské spolky a organizace, přičemž v rozhovorech tomuto tématu byla také jedna otázka věnována. Mohou tyto spolky a organizace ovlivňovat identitu Rusínů? Na Slovensku byla dotazovaným pokládána otázka: Jaké znáte rusínské spolky nebo organizace?

Následuje seznam rusínských občanských sdružení a organizací na Slovensku k prvnímu říjnu roku 2012 vytvořený Ivanem Banduričem. Je nutné brát na zřetel, že tento výčet není zcela aktuální.

1. Rusínská obroda na Slovensku, Prešov.
2. Zväz inteligencie Rusínov na Slovensku, Bratislava.
3. Obščestvo svjatoho Joana Krestiteľa, Čirč.
4. Rusínská obroda – regionálny klub Bardejov.
5. Asociacia rusínských organizacií, Prešov.
6. Společnosť prieteľov DAD Prešov, pri divadle A. Duchnoviče.
7. Poddukliansky umelecký súbor piesní a tancov Prešov.
8. Molody Rusíny Bratislava.
9. Okresná organizácia Rusínskej obrody Svidník.
10. Múzeum Andyho Warhola, Medzilaborce.
11. SNM – Múzeum rusínskej kultury Prešov.
12. Narodny novinky, Prešov.
13. Svetový kongres Rusínov na Slovensku.
14. Ruský klub Prešov
15. Akadémie rusínskej kultury na Slovensku, Prešov.
16. Rusínske kultúrne obščestvo A. Duchnoviča, Prešov.
17. Klub Rusínov Slovenska v Prešove.
18. Svetové fórum rusínskej mládeže.
19. Rusínske združenie KAMEŇ, Kamienka pri OÚ Kamienka.
20. Eurokarpaty Medzilaborce.
21. Občianske združenie Rusínov Chmeľová.
22. Občianske združenie: Rusínske bratstvo Prešov.
23. Rusínsko záujmové stredisko Humenné.
24. Občianske združenie – Rusínski Umeleci pod Vihorlatom Stakčinská Roztoka.
25. Občianske združenie: Slovensko-rusínska spoločnosť pre spoluprácu a priateľstvo, Spišská Nová Ves.

Signifikantní je zejména jedna z výpovědí, ve které dotazovaný uvedl, že organizace Obščestvo svjatoho Joana Krestiteľa vydává svůj časopis a podporuje rusínskou mládež a jejich rusínskou národnost, tj. jinými slovy národnostní identitu těchto lidí. Na tomto příkladu je možné ilustrovat, jak rusínské spolky a organizace ovlivňují identitu Rusínů. Důležitou roli pak může hrát to, zdali vláda státu, ve kterém tito lidé žijí, finančně podporuje tyto spolky a organizace, nebo nikoliv. Za zásadní informaci je možné považovat to, že na Slovensku mají rusínské spolky a organizace možnost získávat finanční podporu od státu či od Evropské unie. Na Ukrajině však Rusíni takovéto možnosti nemají.

Z výpovědí je zřejmé, že na Slovensku i na Ukrajině je rusínských spolků a organizací poměrně velké množství. Jestliže na chvíli zapomeneme na otázku, zdali jich není možná až zbytečně moc, můžeme přemýšlet například o tom, že Obščestvo svjatoho Joana Krestiteľa pravděpodobně nebude jedinou organizací, která má nějaký vliv na identitu námi zkoumané minority… právě naopak.

Dalším příkladem může být také Občanské sdružení Kolosočka Koliska, které se zaměřuje na výuku rusínského jazyka pro děti. Zažádá-li si tedy toto sdružení o určitou finanční pomoc od státu či od Evropské unie a skutečně se mu této pomoci dostane, můžeme hovořit o vlivu státu, potažmo mezinárodní unie, potažmo politické situace na určitém území na organizaci podporující jazyk určité národnostní skupiny. V tomto případě se jedná o Rusíny a rusínštinu. Pokud budeme vycházet z rozhovorů s Rusíny, kteří uvedli, že jednou z charakteristik rusínské identity je jejich jazyk, anebo dokonce, že jazyk ovlivňuje jejich identitu, nalezneme další příklad vlivu politické situace daného státu na identitu Rusínů.

Zmíněna byla také pomoc města Medzilaborce v rámci výstavby pamětní desky k příležitosti konání historicky prvního Světového kongresu Rusínů. Toto by pravděpodobně nebylo možné, kdyby nedošlo k politickým změnám v Československu na konci dvacátého století a k následnému uznání Rusínů za oficiální národnostní menšinu.

Také rusínské rádiové stanice či časopisy mohou být považovány za faktory, které mohou mít vliv na identitu Rusínů.

K tématu porevolučních politických změn v Československu se ve své publikaci vyjadřuje také Magocsi, který uvádí, že po tzv. Sametové revoluci závisel osud slovenských Rusínů do značné míry na politice postkomunistického Československa, která zásadně ovlivnila vývoj hnutí za národní emancipaci a sebeuvědomění těchto lidí.[20]

Jinými slovy tedy politická situace mezi roky 1989-1992 ovlivnila rusínské národní hnutí, které stojí za vytvořením nových rusínských organizací. Jestliže tyto rusínské organizace skutečně mají vliv na identitu Rusínů, nalézáme další příklad vlivu politické situace na identitu této zkoumané skupiny lidí.

Dotazovaným na Ukrajině stejná otázka pokládána nebyla, nicméně o působnosti rusínských spolků a organizací a jejich vlivu je možné se dočíst v literatuře. Magocsi[21] uvádí, že v rámci příprav na sčítání obyvatel na Ukrajině v roce 2001 předložily některé organizace vládě petice, ve kterých žádaly, aby měl člověk právo označit svoji národnost za rusínskou.

Ukrajina po rozpadu bývalého Sovětského svazu také zažila politické změny, nicméně Rusíni jakožto oficiální národnostní menšina uznáni nebyli a situace zůstala stejná až dodnes. Jelikož Rusíni nejsou na Ukrajině uznáni, nejsou v této zemi ani vládou financovány rusínské spolky. Na základě rozhovorů s dotazovanými se ukázalo, že rusínské spolky sice mohou být na Ukrajině zakládány, nicméně se musejí potýkat s častou perzekucí ze strany ukrajinské politické reprezentace.

Potenciální nedostatek financí rusínských spolků a organizací zapříčiněný absencí finanční podpory ze strany ukrajinské vlády, stejně tak jako politická perzekuce, mohou být považovány za vlivy politické situace v daném státu (tj. Ukrajina) na identitu Rusínů.

Politická situace a identita Rusínů

V některých předešlých kapitolách již bylo zmiňováno, jak může politická situace v obou zkoumaných státech ovlivňovat identitu Rusínů, kteří na těchto územích žijí. V rámci druhé výzkumné cesty, která se konala na Ukrajině, byly tamějším dotazovaným pokládány také dvě otázky, které jsou přímo zaměřeny na tuto problematiku. Jedná se o následující otázky. Mohl/a byste charakterizovat současnou politickou situaci na Ukrajině ve vztahu k rusínské menšině? Ovlivňuje nějak současná politická situace na Ukrajině Rusíny a jejich identitu?

Někteří dotazovaní uvedli, že Rusíni na Ukrajině nejsou uznáváni za oficiální národnost. Dotazovaný, který tento fakt přímo nezmínil, uvedl, že Rusíni na Ukrajině se díky tamější současné politické situaci asimilují. Část dotazovaných přímo odpověděla, že současná politická situace na Ukrajině ovlivňuje Rusíny a jejich identitu, přičemž své výpovědi dále rozvíjeli. Někteří z dotazovaných se také rozhovořili o historickém kontextu Rusínů v této oblasti a jak se k nim chovaly mocnosti ovládající toto území. Zásadním milníkem pro chápání rusínské identity na Podkarpatí je politický vývoj na tomto území po skončení druhé světové války, přesněji řečeno anexe této oblasti Sovětskými svazem, který na rozdíl od předchozích státních útvarů Rusíny neuznával. Někteří lidé očekávali zlepšení situace ve prospěch Rusínů po rozpadu Sovětského svazu, které do jisté míry možná nastalo vznikem nových rusínských organizací, nicméně k uznání Rusínů nedošlo ani v nově vzniklém samostatném ukrajinském státu.

Neuznávání Rusínů za samostatnou národnost ukrajinskou vládou ovlivňuje Rusíny a jejich identitu. Rusíni například nemají právo na vzdělání / školství ve svém jazyce. Rusínský jazyk není rozvíjen. Rusíni se v důsledku politické situace na Ukrajině asimilují. Tito lidé jsou považováni za Ukrajince či jejich jakousi „odnož“, kterou ukrajinské elity nazývají pojmem sub-ethnos. S některými z těchto problémů se však setkávají také některé další národnostní skupiny žijící v Podkarpatí.

Zmíněna byla také přítomnost ukrajinského nacionalismu, a to také v rámci státní politiky. Silný ukrajinský nacionalismus a fakt, že Rusíni nejsou na Ukrajině uznáváni za samostatnou národnost, jsou faktory, které mohou ovlivňovat jejich identitu. Dříve sovětské a dnes ukrajinské autority Rusínům opakovaly a opakují, že nejsou Rusíny, nýbrž Ukrajinci. Jedná se o zásadní vliv politické situace na identitu těchto lidí.

Na Slovensku nebyly pokládány otázky, které by přímo zmiňovaly politickou situaci, nicméně pomocí jiných otázek je možné vliv politické situace na Rusíny a jejich identitu vypozorovat. V socialistickém Československu podobně také jako v Sovětském svazu nebyli Rusíni uznáni za samostatnou národnost. Od roku 1968 bylo etnonymum Rusín v Československu opět uznané za právoplatné označení, nicméně bylo považováno za synonymum pojmu Ukrajinec.[22]

To, že jsou Rusíni na Slovensku uznáni za oficiální národnostní menšinu, je pro ně zásadní. Na rozdíl od Rusínů na Ukrajině mají možnost posílat své potomky do škol, kde se budou učit v rusínštině a možná, že se tak sníží šance, že tento svůj jazyk zapomenou a nebudou se pomalu asimilovat s majoritní společností. V tomto lze spatřovat vliv politické situace na Slovensku na identitu tamějších Rusínů. Pokud tedy mají rusínští rodiče zájem o to, aby jejich děti nezapomněly rusínský jazyk, mají alespoň tuto možnost. Při této příležitosti vyvstává otázka, zdali jsou dvě základní školy dostačující.

To, že na Slovensku mají mladí Rusíni možnost navštěvovat školy, ve kterých probíhá výuka v rusínštině, představuje jeden z rozdílů mezi situací na Slovensku a na Ukrajině, kde tuto možnost nemají. Dalším zásadním rozdílem je fakt, že na Slovensku je rusínská národnost uznána na oficiální úrovni, zatímco na Ukrajině Rusíni uznáni nejsou.

Vrátíme-li se na okamžik zpět do minulosti, spatříme, že uvolnění politické situace po Sametové revoluci vedlo k jakémusi rusínskému národnímu obrození. Toto je také možné považovat za určitý vliv politické situace na identitu Rusínů. Zmiňované rusínské národní obrození je možné považovat za pozitivní externalitu změny politické situace na Slovensku. Vypozorovat lze pozitivní vliv demokratických změn na Slovensku po roce 1989, díky kterým mohlo dojít k zakládání nových rusínských spolků a organizací, jejichž činnost přímo ovlivnila počty obyvatel, kteří se přihlásili ke své rusínské národnosti. Nabízí se otázka, zdali se však někteří lidé nepřihlásili k rusínské národnosti pouze kvůli jistým finančním výhodám, aniž by Rusíni skutečně byli. Nové možnosti, které porevoluční doba na Slovensku přinesla, se promítly na zvyšování počtu rusínských organizací a spolků, které může vést až k rozkolu ve vnímání společného cíle. Některé organizace také mohou existovat pouze z důvodu snadného získávání finančních prostředků od státu a samotnému rusínskému hnutí mohou spíše uškodit nežli přispět.

Jedním z problémů, se kterými si Rusíni na Slovensku a Ukrajině potýkají, je asimilace. Zdá se, že k asimilaci Rusínů dochází zejména díky absenci používání rusínského jazyka mezi rodiči a jejich potomky, přičemž signifikantní roli hrály politicky motivované přesuny těchto lidí. K této asimilaci také přispěl fakt, že Rusíni v dobách socialismu oficiálně neexistovali a tito lidé se mnohdy domnívali, že praktikování rusínského jazyka může pro jejich potomky představovat určité problémy. Zde můžeme znovu hovořit o vlivu politické situace na identitu Rusínů. To, že mají národnostní menšiny na Slovensku, dosáhnou-li určitého počtu, právo na dvojjazyčné značení, je také možné považovat za určitý vliv politické situace či politického systému na identitu těchto lidí. Jedná se totiž o používání jazyka této minoritní skupiny na oficiální úrovni. Používání či naopak nepoužívání rusínštiny hraje signifikantní roli v rámci asimilace této minority. Právo na značení v rusínštině tedy také může tuto asimilaci do jisté míry ovlivnit a možná dokonce zbrzdit. Nejedná se navíc pouze o mluvený projev v rusínském jazyce, ale zároveň o uchovávání cyrilice, která je pro rusínštinu zásadní.

Signifikantní roli ve vývoji rusínské identity hraje také zlomový rok 1945, který s sebou přinesl zákaz řeckokatolické církve (viz kapitola Vliv náboženství na identitu Rusínů) a také oficiální zrušení rusínské národnosti jak v tehdejším Československu, tak v Sovětském svazu, jehož součástí byla Ukrajina. Jeden z dotazovaných přímo nazval tyto události politickými procesy. Jedním ze zásadních poznatků z tohoto rozhovoru je fakt, že důsledkem těchto politických procesů bylo to, že Rusíni po roce 1990 museli jaksi revitalizovat celé rusínské hnutí a vlastně samotnou rusínskou národnost. Čili jinými slovy rusínská národní identita prošla zásadními změnami po roce 1945 a poté také po zlomových letech 1989, 1990 a 1991.

Pokud má dojít k jakési komparaci obou zkoumaných států od počátku politických změn (souvisejících se Sametovou revolucí a s rozpadem Sovětského svazu) a jejich vlivů na identitu tamějších Rusínů, hlavní rozdíl spočívá v politických prostředích těchto zemí. V práci je využíváno termínu „politická situace“. Porevoluční Československo je možné považovat za poněkud úspěšnější v demokratizujících reformách nežli Ukrajinu. Demokratické Slovensko nabízí své minoritě Rusínů mnohé výhody, kterými Rusíni ze Sousední Ukrajiny nedisponují.

Další z rozdílů do jisté míry plyne také z těchto výhod. Pro mnohé Rusíny na Slovensku je jejich národnost otázkou prestiže a něčeho, k čemu se rádi přihlásí, a navíc díky tomu mohou získávat také finanční prostředky. Ukrajinský stát Rusíny nepodporuje, a dokonce se v některých rozhovorech ukázalo, že lidé, kteří se „vehementně“ ke své rusínské národnosti hlásí, se tímto mohou vystavovat určitým problémům nebo se alespoň domnívají, že by se do určitých problémů mohli oni, případně jejich potomci dostat.

Jedním z těchto zmiňovaných problémů je označení určitých aktivit za tzv. politické rusínství. Tento pojem je používán ukrajinskou politickou a akademickou reprezentací pro rusínské „aktivisty“. Ukrajinská vláda se pravděpodobně snaží vyhnout jakýmkoliv potenciálním snahám o rusínský separatismus, a proto používá tohoto termínu. Nicméně v současné době se nezdá, že by Rusíni na Podkarpatí o jakýsi separatismus usilovali. Dotazovaní Rusíni za svůj cíl mnohdy považovali uznání Rusínů za oficiální národnost na Ukrajině.

Určitou podobností mezi situacemi na Slovensku a Ukrajině je trend asimilace rusínského obyvatelstva s majoritními populacemi (tj. se Slováky na Slovensku a s Ukrajinci na Ukrajině). Na Ukrajině je od roku 1946 vystavována identita Rusínů vlivu politické situace v tom smyslu, že jsou tito lidé oficiálními orgány považováni za Ukrajince. Tato dlouhodobá situace či tento dlouhodobý politický proces mohou mít za následek to, že dnes samotní Rusíni se již nepovažují za Rusíny nýbrž za Ukrajince a v tomto případě také hovoříme o asimilaci.

Na Slovensku se po Sametové revoluci situace v tomto smyslu obrátila ve prospěch tamějších Rusínů, nicméně také v tomto státě k asimilaci Rusínů dochází. V tomto případě je možné znovu shrnout některé historické vlivy. Na Slovensku existovaly také po roce 1945 menšinové školy, nicméně rusínské školy chyběly a rusínská mládež na Slovensku proto byla nucena volit mezi minoritními školami ukrajinskými anebo majoritními slovenskými. Paralelně také měli tito lidé na výběr oficiálně se hlásit k národnosti ukrajinské nebo slovenské, nikoliv však k rusínské.

Vrátíme-li se k současné slovenské politické situaci, Rusíni v tomto státě, na rozdíl od Rusínů na Ukrajině, mají možnost angažovat se v politickém životě například v tom smyslu, že mohou skrze menšinové programy získávat finanční prostředky. Samozřejmě, že se mohou na politickém procesu podílet také Rusíni na Ukrajině, nicméně v tomto státě s nimi není jednáno jako s Rusíny, ale jako s Ukrajinci a také nemají možnost získat žádné finance na činnosti spojené s jakýmsi národním obrozením či hnutím.

Minulost, současnost a problémy, se kterými se Rusíni setkávají

V další části rozhovorů na Slovensku a na Ukrajině byly dotazovaným pokládány dvě otázky, které se zaměřovaly na jakousi komparaci současnosti s minulostí. Jaká je situace Rusínů v porovnání s minulostí? Jak se Vám osobně žije v porovnání s minulostí?

Posléze byl dotazovaným pokládán dotaz na problémy, se kterými se oni jakožto Rusíni setkávají. Rozhovory byly zakončovány otázkou, zdali by chtěli sami dotazovaní něco k probíraným tématům dodat. S jakými problémy se setkáváte? Chtěl/a byste ještě něco dodat?

Většina z dotazovaných na Slovensku uvedla, že se situace Rusínů v této zemi v porovnání s minulostí zlepšila. Co však na první pohled abstraktní spojení „situace Rusínů“ znamená? Část dotazovaných popisovala ekonomické podmínky Rusínů a někteří dotazovaní se zaměřili spíše na změny v národnostní otázce rusínského obyvatelstva.

U většiny výpovědí je buď možné nalézt přímo pojem zlepšení či jeho jiné tvary anebo z těchto výpovědí vyplývá, že se národnostní situace Rusínů zlepšila či dokonce, že je lepší než kdy dříve. Opakujícím se motivem bylo oficiální neuznávání rusínské národnosti v dobách socialismu, což se změnilo po roce 1989. Oproti minulosti disponuje rusínská národnostní menšina stejnými právy jako ostatní národnostní menšiny a také vlastním kodifikovaným jazykem. Podle některých dotazovaných se oproti minulosti zvýšilo národnostní povědomí této etnické minority.

Někteří dotazovaní zmínili zlepšení ekonomické situace rusínského obyvatelstva na Slovensku v porovnání s minulostí. Jedna z dotazovaných hovořila o tom, jak se v porovnání s minulostí proměnila náplň práce Rusínů a další z dotazovaných uvedl, že díky politickým změnám po roce 1989 mají Rusíni možnost získávat finanční prostředky od slovenského státu. Jedna z dotazovaných uvedla, že si žádného rozdílu v situaci Rusínů v porovnání s minulostí nevšímá a jeden participant zmínil, že jemu samotnému se lépe žilo v dobách socialismu.

Někteří dotazovaní také hovořili o určitých problémech, se kterými se v současné době setkávají. Zmínit je možné tzv. etnolegionářství a neúčelné hospodaření rusínských organizací a spolků s finančními prostředky a jejich vynakládání. Dalším očividným problémem je také již rozebíraná asimilace rusínského obyvatelstva, se kterou se pojí například migrace Rusínů do velkých měst (urbanizace). Rusíni na Slovensku často také nevyužívají práv a výhod, kterých se jim od roku 1989 dostává. Zmínit je nutné také fakt, že část dotazovaných uvedla, se s žádnými problémy v oblasti rusínské národnosti nesetkávají.

Komparace současné situace na Ukrajině se situací v minulosti přinesla některé odlišné poznatky, přičemž se ukazuje, že zásadní roli hraje vývoj politické situace v Podkarpatí od připojení tohoto území k Sovětskému svazu až dodnes.

Někteří dotazovaní velmi pozitivně hodnotili období tzv. první republiky, kdy byla Podkarpatská Rus součástí tehdejšího Československa, a to z důvodu vyspělé ekonomické situace či rozsáhlých možností, jako například možnosti výuky v rusínštině či možnosti zakládat rusínské regionální politické strany. Zásadní informací je fakt, že v tomto období stále na oficiální úrovni existovala rusínská národnost.

Jeden dotazovaný se domnívá, že v porovnání s minulostí je situace pro Rusíny horší. Jedna z dotazovaných také uvedla, že se situace oproti minulosti nezlepšila. V této výpovědi odkazuje na to, že ani po rozpadu Sovětského svazu se situace týkající se některých problémů nezlepšila. Poslední z dotázaných uvedl, že současná situace není zcela ideální.

Mezi problémy, se kterými se Rusíni na Ukrajině v současné době potýkají, patří například fakt, že Rusíni na Ukrajině nejsou oficiálně uznáni za samostatnou národnost. S tímto zásadním problémem souvisejí další problémy, jako například absence rusínských škol, jazyková diskriminace, nemožnost získávání finančních prostředků od ukrajinského státu, absence rusínských masmédií, či asimilace.

Je zřejmé, že mezi těmito zmíněnými problémy existuje příčinný vztah. Jelikož Rusíni na Ukrajině nejsou oficiálně uznáni za samostatnou národnost, nemají možnost získávat finanční prostředky, a tudíž například chybí rusínská média či přestala fungovat rusínská nedělní škola. Paralelně jelikož nejsou Rusíni oficiálně uznaní za samostatnou národnostní skupinu či menšinu, nemají také právo na vzdělání ve svém jazyce – rusínštině. Tyto problémy dále mohou vést až k asimilaci rusínské minority s majoritní ukrajinskou populací. Vzhledem k tomu, že tyto problémy přetrvávají nepřetržitě již od roku 1946, asimilace se jeví jako problém velice závažný. Kvůli diskriminaci rusínského obyvatelstva ze strany politické a akademické reprezentace dochází k tomu, že se někteří Rusíni obávají svoji rusínskou identitu propagovat či dokonce pouze zmiňovat / uvádět. Kvůli těmto faktorům si mnozí mladí lidé na Podkarpatí již nejsou vědomi svého rusínského původu či rusínské identity a již se identifikují jako Ukrajinci.

Závěr

Článek se v jedné ze svých částí snaží objasnit, kdo jsou to Rusíni, přičemž většina dotazovaných Rusínů zaujímá v této otázce poměrně jasné stanovisko. Rusíni jsou samostatným národem potažmo národností. Tato tvrzení podporuje některá místní a zahraniční literatura, nicméně je možné se setkat také s názory, především z řad ukrajinské politické a akademické reprezentace, které hovoří o tom, že Rusíni jsou pouhou podskupinu národa ukrajinského.

V obou zkoumaných státech Rusíni mnohdy odvozují svoji rusínskou národnost od svých rodičů a odkazují se také na určité území a další specifika. Jak na Slovensku, tak na Ukrajině jsou si mnozí Rusíni vědomi toho, že nejsou Ukrajinci a také, že se od této národnosti odlišují některými znaky.

Na základě terénního výzkumu se ukázalo, že identita slovenských a ukrajinských Rusínů se vyznačuje zejména jazykem, kulturou či náboženstvím. Toto však neznamená, že by tyto tři faktory byly identické v případě Rusínů v obou zemích.

Je jisté, že mezi Rusíny existují rozdíly v rámci náboženského vyznání. Je možné se setkat s Rusíny řeckokatolíky, pravoslavnými, římským katolíky, protestanty či s jedinci se zcela odlišným vyznáním. Rozdíly lze nalézat také v rusínském jazyce, a to například co se týká jednotlivých dialektů či v používání slov z jiných jazyků.

V práci je kladen důraz zejména na pojem kultura, přičemž velice záleží na způsobu jeho chápání. Ať již však čtenář chápe tento pojem jakkoliv, rozdíly v rusínské kultuře je možné spatřovat například v odlišnosti jednotlivých rusínských krojů. Kromě těchto krojů, jsou pro rusínskou identitu charakteristické určité tradice, hudba, písně, zvyky, folklór či jakési lidské vlastnosti. Někde na pomezí kultury a náboženství se nachází rusínská sakrální architektura v podobě řeckokatolických dřevěných kostelíků. Velmi oblíbené je také pořádání kulturních festivalů.

Samostatné kapitoly byly věnovány proměnným náboženství, kultura a rusínské spolky a organizace. Zkoumány jsou vztahy mezi současnou či minulou politickou situací v daném státě, těmito třemi proměnnými a identitou rusínského obyvatelstva. Jinými slovy v rámci této části výzkumu došlo k analýze vlivu politické situace na identitu Rusínů skrze náboženství, kulturu a rusínské spolky a organizace.

Náboženství hraje v životech Rusínů signifikantní roli a má vliv na identitu těchto lidí. Identitu rusínského obyvatelstva náboženství spolu s dalšími faktory utváří a formuje. Ukazuje se, že není velmi podstatné, zdali je dotyčný či dotyčná vyznání řeckokatolického, pravoslavného či jiného. Daleko důležitější roli hrají zejména politická situace a proces ukrajinizace. Na Slovensku stejně tak jako na Podkarpatské Rusi byla řeckokatolická církev po druhé světové válce zakázána, což lze považovat za vliv tehdejší politické situace na identitu rusínského obyvatelstva. Stejně tak lze chápat také politická perzekuce řeckokatolických kněží.

Na Ukrajině se rusínští věřící setkávají s procesem tzv. ukrajinizace kyjevského patriarchátu pravoslavné církve, která spočívá v zavádění ukrajinštiny při kázáních. Tato ukrajinizace probíhá také v rámci řeckokatolické církve například v Užhorodě.

Jestliže je jazyk jedním z podstatných faktorů rusínské identity, pak také v tomto případě lze hovořit o vlivu současné politické situace na identitu Rusínů.

V rámci terénního výzkumu bylo zjištěno, že identita Rusínů na Slovensku i na Ukrajině může být ovlivňována také skrze kulturu, přesněji řečeno skrze fenomény, které tito lidé za kulturu považují. Kultura je totiž jedním z faktorů, které Rusíny odlišuje od majoritních populací v zemích, ve kterých žijí, tj. od Slováků a od Ukrajinců. Může se jednat o písně, oblékání, tradice, folklór, festivaly, architekturu či jazyk.

Zásadním rozdílem je fakt, že Rusíni na Slovensku mohou na pořádání kulturních akcí získávat od státu finance, zatímco na Ukrajině touto možností nedisponují, jelikož Rusíni na Ukrajině nejsou na oficiální úrovni uznáni za samostatnou národnost. Pokud tedy kulturní akce mají vliv na identitu rusínského obyvatelstva, pozorujeme další vliv politických situací v obou státech.

Příspěvek poskytuje výčet nejznámějších rusínských spolků a organizací působících na Slovensku. Při terénním výzkumu bylo zjištěno, že také rusínské spolky či organizace a jejich činnosti mají vliv na identitu Rusínů. Jedná se například o zvyšující se počty osob, které při sčítání obyvatel na Slovensku uvedly rusínskou národnost, dále také o mimoškolní výuku rusínského jazyka, či vydávání časopisů a jiné rusínské literatury.

Politické změny na území Slovenska a Podkarpatské Rusi měly za následek jakési obrození rusínského národního hnutí mimo jiné ve formě zakládání rusínských spolků a organizací. Jedná se zejména o tzv. Sametovou revoluci a o rozpad Sovětského svazu. Zásadní je opět fakt, že na Slovensku byli Rusíni v rámci těchto změn oficiálně uznáni za samostatnou národnost, zatímco na Ukrajině nikoliv. Podobně, jako je tomu v případě pořádání kulturních akcí, rusínské spolky a organizace na Slovensku mají možnost získávat na své činnosti finanční prostředky od státu, zatímco na Ukrajině tato možnost neexistuje.

Jelikož rusínské spolky a organizace a jejich činnosti mají vliv na identitu Rusínů na Slovensku a na Ukrajině, potom to, zdali mohou či nemohou získávat finanční prostředky, představuje další příklad vlivu politických situací na Slovensku a na Ukrajině na identitu tamějších rusínských populací. Rusínské spolky na Ukrajině mohou být zakládány, nicméně se někdy musejí potýkat s politickou perzekucí. Otázkou zůstává, do jaké míry jsou jednotlivé rusínské spolky či organizace aktivní či funkční a do jaké míry jsou některé z nich pouhým prostředkem k získávání financí.

To, že ukrajinská vláda oficiálně neuznává Rusíny za samostatnou národnost, ovlivňuje tuto skupinu lidí a jejich identitu. Rusíni nemají právo na vzdělání ve svém jazyce. Rusínský jazyk není rozvíjen. Rusíni se v důsledku politické situace na Ukrajině asimilují s majoritní ukrajinskou populací. Tito lidé jsou považováni za Ukrajince či pouze za podskupinu ukrajinského národa, kterou ukrajinské elity nazývají pojmem sub-ethnos. Tato situace přetrvává od připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu dodnes.

Silný nacionalismus z ukrajinské strany také může negativně ovlivňovat identitu tamějších Rusínů. Těmto lidem je po léta opakováno, že nejsou Rusíny, nýbrž Ukrajinci.

Na Slovensku v současné době na rozdíl od Ukrajiny existují rusínské školy. Jedná se o dvě základní školy s výukou v rusínštině. Mladí Rusíni tedy mají možnost učit se v rusínském jazyce, což může mít vliv na to, aby tento jazyk nezapomněli. Toto je dalším vlivem politické situace na identitu Rusínů na Slovensku, v tomto případě skrze školství a jazyk. Otázkou zůstává, zdali je tento počet rusínských škol dostačující.

Za zásadní vliv politické situace na identitu Rusínů je také možné považovat přemístění až dvanácti tisíc Rusínů ze Slovenska na Ukrajinu v roce 1947. Politické procesy, jako například neuznávání rusínské národnosti měly v některých případech za následek fakt, že se Rusíni mnohdy obávali ke své identitě hlásit či používat rusínský jazyk.

Také na Slovensku dochází k asimilaci rusínského obyvatelstva s majoritní slovenskou populací, a to zejména z důvodu nepoužívání rusínského jazyka. Rusíni na Slovensku mají také právo na značení v rusínském jazyce, a to v obcích, kde jejich počet přesáhne určitou hranici. Jelikož jazyk hraje zásadní roli v identitě Rusínů, lze hovořit o dalším vlivu politické situace. V tomto případě je podstatné zejména také využívání cyrilice.

Za zásadní rozdíl mezi oběma státy je možné považovat zejména to, jak byly více či méně úspěšné v demokratizujících reformách po Sametové revoluci a rozpadu Sovětského svazu. Rusíni na Slovensku disponují jednoznačnou výhodou, jelikož jsou na oficiální úrovni uznáváni za samostatnou národnost, zatímco na Ukrajině nikoliv. Tyto politické situace mají vliv na identitu Rusínů a ukázalo se, že tato identita byla ovlivňována politickými situacemi také v historii.

Seznam použitých zdrojů

BALEGA, Jury. Politične rusinstvo i budivnictvo Ukrajinskoj děržavi. Užhorod: Vidavnictvo Gražda, 2003. ISBN 966-7112-56-X.

BURKUT, Igor. Rusinstvo: Minule i sučasnist. Černovce: Vidavnictvo Prut, 2009. ISBN 978-966-560-519-5.

ERIKSEN, Thomas H. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-053-7.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2.

KOKAISL, Petr. Co znamená být slovenským Rusínem? Proměna etnické identity rusínské menšiny na Slovensku. Historická sociologie, 2017, 9.2: 85-102. https://doi.org/10.14712/23363525.2017.40

KOVÁŘ, Jakub. Vliv autonomie na rusínskou minoritu ve Vojvodině. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018.

KUZIO, Taras. The Rusyn question in Ukraine: Sorting out fact from fiction. Canadian Review of Studies in Nationalism, 2005, 32: 1-15.

LIPINSKÝ, Ján. Sabareflexia postavenia a vývoja Rusínov na Slovensku. Róbert Vico-vydavateľstvo, 2002, 128 s. ISBN 80-89041-64-7.

MAGOCSI, Paul R. Chrbtom k horám. Prešov: Universum, 2016. ISBN 978-80-89046-97-3.

MAGOCSI, Paul R. Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Vydavatelství V. Paďaka, 2014. ISBN 978-966-387-092-2.

MAGOCSI, Paul R. Rusíni a jejich vlast. Praha: Česká expedice, 1996. Podkarpatská Rus. ISBN 80-85281-34-1.

MARČUK, Vasyl a Natalija MARČUK. Etnični osoblyvosti rusyniv. Etnos i kuľtura. 2012, 8(9), 22-27.

PLIŠKOVÁ, Anna. Language and National Identity: Rusyns South of Carpathians. New York: Columbia University Press, 2009. ISBN 978-0-88033-646-8.

RUSINKO, Elaine. “We Are All Warhol’s Children”: Andy and the Rusyns. The Carl Beck Papers in Russian and East European Studies, 2012, 2204: 1-90. ISSN 2163-839X. Další dostupnost: https://carlbeckpapers.pitt.edu/ojs/index.php/cbp/article/view/188/189

[1] ERIKSEN, Thomas H. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), s. 2-57.

[2] MAGOCSI, Paul R. Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Vydavatelství V. Paďaka, 2014, s. 17-94.

[3] RUSINKO, Elaine. „We are all Warhol’s children“ : Andy and the Rusyns [online]. Pittsburgh: The Carl Beck Papers in Russian and East European Studies, 2012, s. 4.

[4] KOKAISL, Petr. Co znamená být slovenským Rusínem? Proměna etnické identity rusínské menšiny na Slovensku. Historická sociologie, 2017, 9.2, s. 86.

[5] MARČUK, Vasyl a Natalija MARČUK. Etnični osoblyvosti rusyniv. Etnos i kuľtura. 2012, 8(9), s. 22-27.

[6] MAGOCSI, Paul R. Rusíni a jejich vlast. Praha: Česká expedice, 1996. Podkarpatská Rus, s. 6-26.

[7] KOKAISL, Petr. Co znamená být slovenským Rusínem? Proměna etnické identity rusínské menšiny na Slovensku. Historická sociologie, 2017, 9.2, s. 92.

[8] LIPINSKÝ, Ján. Sabareflexia postavenia a vývoja Rusínov na Slovensku. Róbert Vico-vydavateľstvo, 2002, s. 7.

[9] KOKAISL, Petr. Co znamená být slovenským Rusínem? Proměna etnické identity rusínské menšiny na Slovensku. Historická sociologie, 2017, 9.2, s. 99.

[10] MAGOCSI, Paul R. Rusíni a jejich vlast. Praha: Česká expedice, 1996. Podkarpatská Rus, s. 8.

[11] KUZIO, Taras. The Rusyn question in Ukraine: Sorting out fact from fiction. Canadian Review of Studies in Nationalism, 2005, 32: 1-15, s. 1.

[12] PLIŠKOVÁ, Anna. Language and National Identity: Rusyns South of Carpathians. New York: Columbia University Press, 2009, s. 6-7.

[13] HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005, s. 174.

[14] KOVÁŘ, Jakub. Vliv autonomie na rusínskou minoritu ve Vojvodině. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018, s. 17.

[15] BALEGA, Jury. Politične rusinstvo i budivnictvo Ukrajinskoj děržavi. Užhorod: Vidavnictvo Gražda, 2003.

[16] BURKUT, Igor. Rusinstvo: Minule i sučasnist. Černovce: Vidavnictvo Prut, 2009.

[17] RUSINKO, Elaine. “We Are All Warhol’s Children”: Andy and the Rusyns. The Carl Beck Papers in Russian and East European Studies, 2012, 2204: 1-90, s. 4.

[18] MAGOCSI, Paul R. Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Vydavatelství V. Paďaka, 2014, s. 7.

[19] KOKAISL, Petr. Co znamená být slovenským Rusínem? Proměna etnické identity rusínské menšiny na Slovensku. Historická sociologie, 2017, 9.2, s. 86.

[20] MAGOCSI, Paul R. Chrbtom k horám. Prešov: Universum, 2016, s. 469.

[21] MAGOCSI, Paul R. Chrbtom k horám. Prešov: Universum, 2016, s. 455.

[22] MAGOCSI, Paul R. Chrbtom k horám. Prešov: Universum, 2016, s. 470.