Veronika Pozníková, Aneta Rosenhoferová, Nikola Kociánová
Walserové – pro některé možná povědomá skupina z doslechu či vyprávění, pro někoho naprosto neprobádaná etnická minorita. Informací o nich bohužel nenajdeme příliš. Při zkoumání tohoto etnika však zjistíme, že nenápadní obyvatelé alpských vesniček mají ať už ze své historie, folklóru, nebo kultury opravdu co nabídnout.
Pro zjištění dále uvedených informací o walserském obyvatelstvu jsme se vydaly přímo ke zdroji – do švýcarského kantonu Graubünden v rámci projektu Pestrá Evropa pod záštitou Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.
V naší práci jsme aplikovaly kvalitativní metody výzkumu, které měly zajistit zodpovězení výzkumné otázky a několika dalších podotázek. Hlavním dotazem bylo, jak se walserská komunita cítí být odlišná od majoritní společnosti. S respondenty byl při osobním setkání veden rozhovor, který následně vedl k zodpovězení námi kladených otázek.
Walserové (nebo také Walseři), jsou potomci německých (alemanských) kolonistů pocházejících z Horního Wallisu, usazujících se ve 13. až 15. století ve vysokohorských alpských oblastech Švýcarska (kantony Wallis, Graubünden, zčásti Ticino) s přesahy do severní Itálie (severní Piemont, Aosta), Lichtenštejnska a západního cípu Rakouska (Vorarlberg, Tyroly). Ve svých nových sídlech byli v tehdejším feudálním systému nadáni řadou práv a svobod.
Z historie je známo, že Walserové upřednostňovali ke svému živobytí hory. Důvodem byla především možnost obživy. V nížinách totiž nebyl dostatek půdy pro zemědělství a materiálu k výrobě dřevěných potřeb. To tedy znamenalo jediné, přecházet hory a hledat vhodné místo k bydlení. Ovšem život v horách nebyl jistě žádný med, ačkoli krása okolní přírody mohla leccos vynahradit. Walserové se extrémním životním podmínkám obdivuhodně přizpůsobili a okolní prostředí si naklonili na svou stranu.
Walserové se dosud vyznačují osobitou tradiční materiální a duchovní kulturou, zejména ve spojitosti s alpským hospodařením. V posledních desetiletích však již došlo ke značnému narušení a rozpadu roztroušených walserských komunit, k vylidňování vesnic a počínající ztrátě jejich typického nářečí.
Většina obyvatel hovoří kromě němčiny také zvláštním dialektem alemánské němčiny, který je velmi odlišný od klasické němčiny a je pro toto etnikum typický. Tento dialekt, zvaný „Titch“, je převážně používán v rodinách a na pravidelných sešlostech. Kvůli snižujícímu se počtu walserského obyvatelstva se ale toto nářečí podaří zaslechnout v lichtenštejnských a švýcarských vesničkách jen málokdy. Titch vznikl delší izolací obcí od komunity a odlišuje se podle toho, v jaké oblasti či zemi Walserové žijí.
U obyvatel alpských vesniček s dřevěnými domky bychom mohli najít několik pokrmů, které ale musely být jednoduché a nesměly stát mnoho peněz. Většina lidí byla farmáři, a tak základem jejich jídelníčku byly hlavně mléčné produkty z jejich chovu – mléko, sýr, mléčné (a později i rýžové) pyré. Oblíbená byla také jídla z brambor, a to především zapečené brambory s vepřovým sádlem. Do walserského jídelníčku patří i zelí a také maso, které je nejčastěji uzené.
Samozřejmostí u walserského obyvatelstva jsou svátky a tradice, většina z nich se však neliší od těch lichtenštejnských a švýcarských. Mimo tradic, jako jsou Vánoce, Nový Rok a Velikonoce, dodržují Walserové jednu poměrně netradiční. Při narození dítěte dostane novorozeně chléb s brusinkami, který je mu seslán jako dar od Matky Boží Panny Marie. Další poměrně odlišnou tradicí je průběh walserského pohřbu. Než se tato smuteční událost uskuteční, procházejí lidé na hřbitov smuteční bránou, která je ozdobena smutečním kvítím.
Dá se říci, že převážná většina walserského obyvatelstva jsou katolíci. Někteří navštěvují kostely pravidelně každý týden a jiní jen o svátcích. Výjimku tvoří Walserové v oblasti Werdenberg u Bernu a v některých údolích kantonu Graubünden. V 16. století rozhodly úřady v Bernu, že se má obyvatelstvo ve všech podřízených obcích stát protestanty, a určily tak i náboženskou příslušnost místních Walserů. V největším švýcarském kantonu Graubünden se ale každá obec mohla sama rozhodnout, jakou konfesi přijme. Proto se tedy ve švýcarských alpských vesničkách najdou i Walserové, kteří se řadí k protestantům.
Dalším zajímavým prvkem jsou shromáždění, která se konají každé tři roky. Na těchto akcích se schází kolem 200 Walserů ze Švýcarska, Lichtenštejnska, Itálie i Rakouska. Tohoto shromáždění jsme se tento rok zúčastnily také. Konalo se čtyři dny, zpočátku ve švýcarském městě Chur, poté se slavnost přesunula do malebné obce Arosa. Na místě se projednávají novinky ohledně celé komunity, zpívají se lidové písně, lidé jsou oblečeni v krojích a po pár skleničkách kvalitního švýcarského vína zazní i walserská hymna. My jsme tak, díky tomuto setkání, měly jedinečnou možnost nahlédnout o trochu více pod pokličku právě tomuto etniku, což pro nás byl velmi obohacující zážitek.
Walserové jsou na první dojem uzavření, ostatně jako většina germánských národů. Po delším povídání se ale ukázalo, že jsou neobyčejně milí a s dotazováním neměli žádný problém, ba naopak. Byli velice překvapeni a zároveň potěšeni, že o ně jevíme zájem.
Celý příspěvek ve Studentské sekci: Studentská sekce