Political influence by the Russian Federation in the context of the Baltic States

DOI: http://dx.doi.org/10.7160/KS.2020.140103

Author: Michael Řehák
Address: zech University of Life Sciences, Kamýcká 129, Prague, Czech Rep.
E-mail: michael747rehak@gmail.com
Language: Czech
Issue: 1/2020
Page Range: 35–61
No. of Pages: 25
Keywords: Influence, political influence, economical influence, minority, language minority, propaganda, disinformation, Baltic states

Abstract: This paper explores the influence of the Russian Federation in three states of the Baltic region in the context of disinformation campaigns. These campaigns are one of the means used to regain the influence lost after the collapse of the Union of Soviet Socialist Republics. The main part of the paper is devoted to discussing the fight against disinformation campaigns conducted by the Russian Federation in individual states. It addresses this from the point of view of the local population, whose opinions were obtained in field research conducted over the last two years (i.e., 2018 to 2020). Also subjected to analysis are the views of corresponding national and supranational authorities.

Celý příspěvek / Full Text Paper: PDF

  English version: HTML

 Úvod

Tento článek se zabývá vlivem Ruské federace ve třech státech regionu Pobaltí v kontextu dezinformačních kampaní, které jsou jedním z prostředků snahy o získání ztraceného vlivu po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik. Teoretická část představuje základní teoretické koncepce pojící se ke zkoumanému tématu, jako je definice pojmu dezinformace či koncepce malého státu z pohledu Evropské unie, mezi které je možné Litvu, Lotyšsko a Estonsko zařadit. Praktická část práce je věnována otázce boje s dezinformačními kampaněmi šířenými Ruskou federací v jednotlivých státech. Jednak z pohledu místního obyvatelstva, jehož názory byly získány v rámci terénních výzkumů z období let 2018 až 2020, a zároveň i odpovídajících autorit národní i nadnárodní úrovně.

Osud tří malých národů obývajících zemi omývanou Baltským mořem nebyl vždy jednoduchý. Ačkoliv se jedná o geograficky poměrně blízký region, však Vilnius, hlavní město Litvy, je od Prahy zhruba stejně daleko jako oblíbené středomořské oblasti pro letní dovolené Čechů, je tento region vnímaný v kontextu České republiky jako vzdálený, a zároveň úzce spjatý s Ruskou federací.

Pouto tamějších národů k různým podobám ruského státu je z historie jasně patrné. Dnešní Lotyšsko a Estonsko bylo součástí carského Ruska téměř 200 let. Tři pobaltské země však po první světové válce docílily osamostatnění, a na čas bylo propojení s Ruskem, v té době v podobě SSSR, přerušeno. Pro východiska této vědecké práce je nejdůležitější období následující, kdy se všechny baltské republiky stávají republikami svazovými, a jsou součástí SSSR. Právě rozpad Sovětského svazu navrátil regionu nezávislost a ve znovuobnovených státech započaly snahy o změnu orientace z naprosté závislosti na Rusku k začlenění do Evropského společenství. Tyto snahy vyvrcholily v roce 2004, kdy se všechny tři Baltské státy staly součástí Evropské unie a NATO.

Ruská federace má však i po rozpadu SSSR zájem o udržování vlivu v zemích, které se staly nezávislé, a v oficiální terminologii je nazývá jako „blízké sousedy“. Motivy snahy o udržení vlivu v jednotlivých státech jsou různé, vzhledem k malým zásobám nerostných surovin v regionu je možné tento motiv prakticky vyloučit, naopak i v kontextu historie je pro Ruskou federaci důležitý přístup k námořním přístavům Baltského moře, jako je Tallinn či litevská Klajpeda. Pro vliv v Baltských státech je jednou z důležitých složek etnická skladba obyvatelstva jednotlivých států. V Estonsku a Lotyšsku totiž etničtí Rusové tvoří více než čtvrtinu celkového obyvatelstva. Často se jedná o osoby, které používají ruštinu jako primární jazyk. Místní jazyk buď vůbec neovládají či se ho snaží nepoužívat jako jistou formu protestu proti místním autoritám. Tato situace otevírá prostor pro získání vlivu Ruské federace v zemích jako je Lotyšsko či Litva prostřednictvím nenásilných metod v podobě tzv. soft power.

Metodologie

Za základ tvorby tohoto odborného textu je považována práce se sekundárními zdroji dat. Na rozdíl od studia primárních dat se v tomto případě jedná o postup, při kterém nedochází k přímému kontaktu s narátory, a jedná se tedy o neinvazivní techniku sběru dat. K dosažení relevantních výsledků výzkumu je však nutné se zaměřit na triangulaci využívaných metod, tj. jak triangulace uvnitř metody, tak i triangulace mezi metodami.^[1] Vzhledem ke skutečnosti, že každá metoda sběru dat má své kladné, ale i záporné stránky, kombinace použití několika metod výzkumu zajistí jeho vyšší validitu.

V souladu s principem triangulace metod je nutné využít další výzkumné metody k zajištění validity sbíraných dat během výzkumu. V případě tohoto odborného článku se jedná o provádění dvou typů rozhovorů, konkrétně o narativní rozhovor a rozhovor s návodem v rámci terénních výzkumů provedených v období let 2018 až 2020. Celkem bylo za toto období provedeno šestnáct rozhovorů s narátory ze všech tří států Pobaltí.

K uskutečnění výše zmíněných terénních výzkumů v celém regionu Pobaltských států bylo nutné navázat kontakt s odpovídajícími organizacemi, jednou z nich je například Česko-estonský klub, který byl založen již v roce 1991, a slouží jako prostředek ke sdružování přátel nejsevernějšího státu Pobaltí. Klubem založené stránky na sociální síti Facebook pak umožnily získat kontakty na Estonce pobývající jak v Čechách, tak i v Estonsku. Klub aktivně spolupracuje s Velvyslanectvím Estonské republiky v Praze (Eesti Suursaatkond Praha) například při organizaci kulturní akce Estonské dny v Praze. Dále lze zmínit také klubovou publikační činnost, konkrétně knihu Malé Estonsko v Čechách z roku 2008, která pojednává o fungování klubu a jeho dalších aktivitách. Prostředníkem pro získání kontaktů s komunitou Lotyšů je Česko-lotyšský spolek. Jeho historie sahá již do roku 1990. Od roku 1993 pak dochází k úzké spolupráci mezi spolkem a Velvyslanectvím Lotyšské republiky v Praze, která vyústila až ke vzniku Lotyšského kulturního centra na půdě velvyslanectví. Podobně jako v případě Česko-estonského klubu, i v rámci Česko-lotyšského spolku dochází k publikační činnosti. Je možné zmínit osobu Mgr. Pavla Štolla, Ph.D., předsedy Česko-lotyšského spolku. S jeho přispěním v roce 2013 vznikla publikace s názvem Zkušenosti a vztahy. Lotyšská a česká společnost ve 20. století.

V neposlední řadě je nutné zmínit získávání kontaktů prostřednictvím sociálních sítí. K realizaci tohoto výzkumu nejlépe posloužila sociální síť Reddit, V rámci jejího působení existují zájmové skupiny pro všechny tři Baltské země (Lotyšsko^[2], Litva^[3] a Estonsko^[4]), kde členové odpovídají na širokou škálu témat týkající se dané země a aktuálního dění v ní. Na základě vytvoření diskuzního vlákna s popisem zkoumané problematiky byl výzkumník kontaktován několika osobami, které byly ochotné se zapojit do výzkumu prostřednictvím absolvování narativních rozhovorů a rozhovorů s návodem. Podobným zdrojem osob ochotných se podílet na výzkumu byly i zájmové skupiny na sociální síti Facebook. Zde je možné jmenovat kupříkladu skupinu s názvem „Laulupidu/Estonia photos and news“, skupinu „Baltica“, jejíž členové sdílí zprávy o aktuálním dění v Baltských státech či skupinu „Latvian interests“ zaměřenou na zájemce o lotyšskou kulturu.

Teoretická východiska

Pro pochopení problematiky vlivu Ruské federace v kontextu Baltských států je nutné definovat několik teoretických pojmů, jako je propaganda, dezinformace či koncept malého státu a koncept moci soft power.

Kořeny slova propaganda sahají k latinskému slovesu propagare, jehož původní význam se váže k biologii, a znamená rozmnožovat či rozšiřovat. Latinský původ slova souvisí s jeho užitím v průběhu 17. století, kdy bylo využito církevními hodnostáři, konkrétně papežem Řehořem XV. Ten ustanovil instituci „Sacra Congregatio de Propaganda Fide“, jejímž cílem byla výchova misionářů a s ní související šíření katolicismu v zemích s jiným vyznáním.

V tomto období bylo slovo propaganda vnímáno jako konotačně neutrální, a využíváno bylo prakticky pouze v náboženském kontextu. Ke změně došlo až v průběhu 19. století, kdy byl posunut jeho význam, a slovo propaganda bylo poprvé použito v politickém kontextu. Za jeden z možných pramenů používání slova v politickém kontextu lze považovat slova Milliarda Fillmora na půdě amerického Kongresu z roku 1852 poukazující na skutečnost, že není možné, aby se národ stal propagandistou principů svobody, aniž by se obrátil proti spojeným silám Evropy.^[5]

Heslo propaganda podle Velkého sociologického slovníku odkazuje na pojem používaný primárně ve smyslu záměrného, institucionalizovaného šíření politicky zaměřených idejí, postupů, celých ideologií, politických doktrín a teorií v širší nebo užší veřejnosti. Zároveň i jejich tendenčního vysvětlování a modifikace do podoby přizpůsobené aktuální situaci.

Na tomto základě můžeme vytyčit pět základních vlastností propagandy. První z vlastností je ta, že propaganda informuje o nejaktuálnějších jevech s politickým a ideologickým obsahem a dosahem a interpretuje je v duchu příslušné ideologie a politické linie. Propagandu lze taktéž označit jako nositele mobilizace masy k vystoupení na podporu určité politiky. Další vlastností propagandy je šíření základních ideologických postulátů, hodnot či stereotypů, které charakterizují různé společenské cíle určité strany, státu, politické instituce či jiné společenské skupiny. Zároveň je dává explicitně i implicitně do souvislostí s určitým světonázorem. Propaganda taktéž vytváří obecná schémata reakcí na společenské jevy přesahující rámec naučených postojů a stereotypů, z nich lze jmenovat například schéma pasivity, nevšímavosti, hektického vzrušení a očekávání. Nelze opomenout skutečnost, že propaganda paralyzuje a rozrušuje cizí ideologická schémata, což vede k demobilizaci a zastrašování jejích odpůrců. Společným znakem propagandy vyplývajícím z výše uvedeného je pak povšechná ideologizace a politizace skutečnosti.^[6]

Současná propaganda v kontextu Ruské federace do jisté míry reflektuje aspekty komunikace z období Sovětského svazu, vzhledem k rozvoji komunikačních technologií a globalizace však došlo k jejich evoluci.

Sovětskou propagandu je možno označit za organizovanou akci, zatímco pro současnou propagandu využívanou Ruskou federací je vhodnější označení koordinovaná kampaň, které lépe definuje dynamičnost konstrukce narativů současné propagandy. Výše uvedené v praxi odpovídá situaci, kdy mluvčí Ministerstva zahraniční Ruské federace Marija Zacharovová během pravidelné týdenní tiskové konference opakuje narativy použité Vladimirem Putinem, nebo situaci, kdy ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov cituje Rusko Dnes (RT) během tiskové konference týkající se války v Sýrii.

Mezi nejčastější témata využívaná pro šíření ruských narativů je možné zařadit následující.

Případ „rusofobie“ zdůrazňuje spojitost mezi historickým diskurzem a současnými narativy ruské propagandy. Koncept rusofobie není výmyslem režimu Vladimira Putina, ani předcházejícího sovětského státu. Poprvé je tento koncept použit v 19. století carským diplomatem k reflexi klasického narativu využívaného Ruskem, který hlásá, že „Západ“ využije jakoukoliv příležitost k marginalizaci a exkluzi Ruska.

Koncept rusofobie umožňuje Putinovi zpochybnit prakticky jakékoliv obvinění ze strany západních mocností pod záminkou využití stereotypu rusofobie.

Užití slovního spojení „velmi pravděpodobně“ je naopak demonstrací flexibility Ruska při vytváření narativů. Jako příklad je možné uvést sarkastické užití hashtagu highly likely na sociální síti Twitter v rámci oficiálních účtů Ruské federace. V oficiální komunikaci jej Rusové začali používat po vyjádření britské premiérky Theresy Mayové odkazující na skutečnost, že Rusko velmi pravděpodobně stojí za otravou bývalého ruského agenta Sergeje Skripala.

Rusové prezentují „velmi pravděpodobně“ jako jeden z přirozených příznaků rusofobie. Oba koncepty slouží k tvorbě pochybností o lídrech západních mocností, a přiživují narativ boje Ruska proti zbytku světa.^[7]

Podle výzkumu Oxfordského slovníku angličtiny se slovo dezinformace v anglickém textu poprvé objevuje 3. června 1955 v deníku The Times. Jeho lingvistický původ s největší pravděpodobností odvozujeme od ruského „дезинформация“ (transliterováno jako dezinformacija).^[8]

Podle terminologie Ministerstva vnitra České republiky (MVČR) je pojmem dezinformace myšleno šíření záměrně nepravdivé informace, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování a názory.

Podobný pojem jako je dezinformace je i pojem misinformace. V případě misinformace se taktéž jedná o informaci, která je nesprávná nebo zavádějící. Na rozdíl od dezinformace však jde i takový druh zprávy, který není šířen systematicky, ani nemá záměr ovlivnit rozhodování nebo názory jeho příjemců. I přes skutečnost, že jde o jev neutrální, v případech, kde dochází k masovému šíření těchto zpráv, aniž by byly, jakkoliv opravovány či uváděny na pravou míru, může misinformace působit stejným způsobem jako dezinformace.

V současné době pokročilých technik manipulace je však nutné počítat s tím, že mezi dezinformacemi a misinformacemi existuje celá řada přechodů či společných výskytů, kdy nejsme schopni rozlišit mezi uvedeným rozdíl.^[9]

Sousloví soft power se ve vědeckém diskurzu poprvé objevuje na počátku devadesátých let po konci studené války. Pojem je definovaný jako schopnost jednoho aktéra ovlivnit chování ostatních. Na rozdíl od jiných teorií se zde pracuje s přitažlivostí, nikoliv nátlakem, který je typický pro tzv. hard power. Na příkladu si lze uvést situaci z oblasti mezinárodních vztahů, kdy se stát A snaží o ovlivnění státu B působením tzv. soft power. Tím docílí toho, že stát B dobrovolně jedná tak, aby měnil své chování ve prospěch státu A.^[10]

Koncept soft power je postaven na třech základních pilířích: kultuře, politických hodnotách a zahraniční politice.

V otázce kultury je nutné rozlišit více podob tohoto pojmu. Kulturu můžeme vnímat jako vysokou kulturu, do které řadíme literaturu, umění a vzdělávání, která je cílem elit, a zároveň i populární kulturu, která se soustředí na masovou zábavu. Jako příklad populární kultury, která je mezinárodně šířená je možné uvést americkou kulturu zobrazovanou ve filmové a hudební produkci. K tomu, aby se dala kultura využívat jako soft power je však nutné zajistit chování státu v souladu s prezentovanými ideály zevnitř i zvenku.

Politické hodnoty domácí i zahraniční jsou dalším potenciálním zdrojem soft power. Jako příklad může sloužit politika rasové segregace v padesátých letech 20. století v USA. Tato politika značně podryla pozici USA v Africe. Podobnou ukázkou může být postoj USA k legislativě týkající se zbraní, který podrývá soft power v Evropě.

Třetím pilířem soft power je pak zahraniční politika, u které je nutné, aby byla vnímána jako morální autorita se zajištěnou legitimitou. Jako příklad je možné uvést zahraniční politiku v podobě invaze USA do Iráku v roce 2003. Tento krok se ukázal jako neúspěšný a značně ovlivnil vnímání země a její zahraniční politiky.^[11]

Dezinformace v kontextu Evropské Unie a Severoatlantické aliance (NATO)

V závěrech o zasedání Evropské rady z data 19. a 20. března 2015 je v oblasti věnující se Rusku/Ukrajině zaznamenáno následující: „Evropská rada zdůraznila potřebu čelit probíhajícím dezinformačním kampaním Ruska a vyzvala vysokou představitelku, aby ve spolupráci s členskými státy a orgány EU do června připravila akční plán pro strategickou komunikaci. V této souvislosti je prvním krokem zřízení komunikačního týmu.“^[12]

Tento závěr Evropské rady vedl k ustanovení krizového štábu East Stratcom Task Force v rámci Evropské služby pro vnější činnost. Mezi cíle této organizace patří následující:

• Efektivní komunikace a propagace politiky EU k zemím východního sousedství
• Posílení mediální prostoru v rámci Evropské unie a východních sousedství
• Zlepšení schopností předpovídat, hodnotit a reagovat na dezinformační aktivity externích aktérů

V rámci jeho existence vzniká například projekt EUvsDisinfo, která se snaží zvýšit povědomí o rizicích dezinformací a pochopení fungování prokremelské dezinformační politiky. Tyto akce by měly vést ke zlepšení odolnosti obyvatel vůči dezinformacím a manipulaci médii. Kromě výše zmíněné iniciativy pak spravuje ruskojazyčnou verzi webu Evropské služby pro vnější činnost, která poskytuje informace o činnosti EU a její politice relevantní, jak pro její členy, tak i východní sousedy.^[13]

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o strategické komunikaci EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany, pojednává o následujícím. Ruská federace využívá kontakty a setkání s protějšky EU spíše k propagandě a veřejnému oslabení společné pozice EU než navázání skutečného dialogu. Ruská vláda používá širokou škálu nástrojů a prostředků, jako jsou mnohojazyčné televizní stanice (například RT) či domnělé tiskové agentury a multimediální služby (například Sputnik).^[14]

Snahy EU v boji proti dezinformacím vyústily v roce 2018 ve vznik Akčního plánu proti dezinformacím vydaného Evropskou komisí. Samotný akční plán se skládá ze čtyř základních pilířů:

• Zlepšení schopnosti orgánů Unie dezinformace odhalovat, analyzovat a upozorňovat na ně
• Posílení koordinovaných a společných reakcí na dezinformace
• Mobilizace soukromého sektoru k boji s dezinformacemi
• Zvyšování povědomí a zlepšování odolnosti společnosti

Z dlouhodobého hlediska by EU měla usilovat o vybudování větší odolnosti proti dezinformacím, a za tím účelem podporovat vzdělávání a mediální gramotnost společnosti, nezávislou žurnalistiku, projekty ověřující fakta, pracovníky ve výzkumu a občanskou společnost.^[15]

Dezinformace v Litvě

Dle závěrečné zprávy litevského Státního odboru bezpečnosti z roku 2018 čelí Litva a její obyvatelstvo řadě bezpečnostních rizik. Jedním z rizik nejvýznamnějších je snaha Ruské federace o zisk geopolitického vlivu v celém regionu Pobaltí.

Ruská federace se snaží o diskreditaci Litvy například pomocí ohýbání významu protizákonných incidentů extrémně pravicových skupin v zemi, tak aby byly prezentovány jako rusofobní útoky na ruskou minoritu. Jednotlivé případy porušení zákona však nebyly klasifikovány jako rusofobní a nezavdávaly k podezření o vzestupu politického extremismu v zemi. Osoby, které se účastní daných incidentů, jsou litevským autoritám dobře známé jako recesisté, kteří se zapojují do událostí s velkým zájmem médií. Slouží tak zájmům Ruské federace k šíření narativu o ohrožení ruskojazyčné menšiny v zemi.^[16]

Zprávu litevských bezpečnostních složek potvrzuje i narátor z Vilniusu: „Když je v zemi významný svátek spojený se státností, hlavně myslím 11. března, tak do ulic kromě lidí oslavujících obnovu samostatné Litvy vycházejí i různé extremistické skupiny, které se chovají velmi nacionalisticky, což samozřejmě vede k tomu, že o nás Rusko vykládá, jak jsme zásadně proti menšinám v zemi, a utlačujeme Rusy a Poláky.“

Obvyklým nástrojem propagandy Ruské federace je zapojení ruských vysoce postavených politiků v šíření dezinformací o Litvě. Jako příklad lze zmínit zprávu ze září 2019, kdy mluvčí ruského Ministerstva zahraničních věcí, Marija Zacharovová, ve svých prohlášeních zásadně odmítá označit dobu, kdy byly státy Pobaltí součástí Sovětského svazu jako období okupace.^[17]

Cílem propagandy šířené Ruskou federací v Litvě je snaha uvést obyvatele v omyl a rozdělovat společnost, přičemž hlavní skupinou, na kterou mají dezinformace působit, jsou osoby využívající ruskojazyčné informační zdroje působící v zemi. Na základě šířených dezinformací je Litva zobrazována jako nespolehlivá a na vnější pomoci závislá země bez jasného původu své státnosti. Za podstatný rys šířených dezinformací v zemi lze označit snahu vykreslovat Litvu jako nepřítele a hrozbu pro Ruskou federaci, tento narativ je z velké části vnesen do kontextu litevského členství v Severoatlantické alianci. Dalším z témat dezinformací v zemi je pak snaha prezentovat ruskojazyčnou menšinu jako perzekuovanou litevskými autoritami, rovněž jako snaha o prosazení narativu o vzestupu nacismu v zemi.^[18]

V současnosti v Litvě existuje několik iniciativ pro boj s dezinformacemi, jak na úrovni státní, tak i na úrovni soukromého sektoru či dobrovolnických snah.

Ačkoliv má Litva nejnižší podíl etnické menšiny Rusů na celkovém počtu obyvatel ze všech států Pobaltí, rozhodně se nedá říct, že by problematice dezinformačních kampaní nebyla v zemi věnována pozornost.

Bývalá prezidentka Litvy Dalia Grybauskaitė se v roce 2018 vyjádřila k přijetí akčního plánu EU pro boj s dezinformacemi následovně: „Litevské zkušenosti se spoluprací veřejného se soukromým sektorem a iniciativy médií, jenž společně bojují na informačních polích proti dezinformacím, mohou být velmi cenné v kontextu celé Unie.“^[19]

Svým výrokem upozorňovala na litevský nevládní projekt Demaskuok.lt (v anglické jazykové mutaci Debunk.eu). Projekt tohoto typu jev boji proti dezinformacím do jisté míry unikátní, jelikož spojuje čtyři složky:

• Sedm největší mediálních hráčů v Litvě (televizní a rádiové stanice, noviny a internetové zpravodajství)
• Tři skupiny strategické komunikace (ozbrojené síly, ministerstvo obrany a ministerstvo zahraničních věcí)
• Dobrovolníky z řad komunity elfů, výzkumníků (experti v oblasti ověřování zdrojů)
• Zkušené odborníky z oblasti IT (vývoj mechanismů umělé inteligence)

Debunk.eu využívá pokročilých algoritmů a analytických nástrojů, které umožňují identifikovat dezinformace do dvou minut od okamžiku publikování. Identifikované zdroje pak prověřují lidské síly v podobě dobrovolníků a novinářů z řad zapojených médií. Mezi organizace podílející se na projektu patří například zpravodajský server Delfi, televizní stanice LRT, rozhlasová stanice Žinių radijas či deník Lietuvos rytas.^[20]

O svém pohledu na existenci Debunk.eu informuje učitelka z Šauliai: „Jsem velmi hrdá, že u nás něco takového vzniklo. Forma a prezentace je velmi uchopitelná pro veřejnost, protože to nejsou jen experti sedící za monitory někde na ministerstvu, ale i lidi, se kterými se dá spojit prostřednictvím sociálních sítí. Myslím, že velká motivace ke vzniku takových iniciativ je Kaliningrad. Nikdo z nás pořádně neví, co tam Rusko schovává^[21]. Částečně žijeme v permanentním strachu, a snažíme se bojovat s problémy, které západ zatím neřeší, protože je to pro něj daleko.“

Debunk.eu však není jediná iniciativa zaměřující se na ověřování fakt v Litvě. Před litevskými parlamentními volbami v roce 2016 zprovoznil populární internetový zpravodajský server 15min.lt službu Patikrinta 15min (přeloženo jako „zkontrolováno do 15 minut“). Jejím hlavním cílem je kontrolovat výroky publikované v litevském mediálním prostoru, a to ať jde o výroky litevských politiků či dezinformace šířené z iniciativy Kremlu.^[22]

Kromě iniciativ zaměřujících se na ověřování faktů existuje v Litvě i snaha o zvýšení mediální gramotnosti obyvatelstva. Jako příklad je možné uvést projekt s názvem „Media and information literacy education project in Lithuania“, který vznikl za podpory Litevského ministerstva školství. Jeho cílem bylo vytvoření jednotného systému výuky mediální gramotnosti na litevských základních školách a následné zakomponování do školních osnov.^[23]

Narátorka z Litvy vyzdvihuje nutnost implementace podobných projektů do výuky: „Pokud se na školách bude pokračovat s rozšiřováním výuky kritického myšlení, používání více než jednoho informačního zdroje, ale i tázání sebe sama na význam prezentovaných informací, tak si myslím, že se minimálně sníží pravděpodobnost ovlivňování obyvatel vnějšími vlivy.“

Důležitý prvek v boji proti dezinformacím je zapojení občanské společnosti. V rámci Litvy k němu dochází v podobě neformální organizace, která sama sebe nazývá jako Litevští elfové.

Litevští elfové jsou dobrovolníci z řad veřejnosti, kteří fungují jako protiváha k trollům šířícím prokremelskou propagandu. Na počátku se do inciativy zapojilo dvacet až třicet lidí, kteří se vzájemně upozorňují například na komentáře pod články litevských médií na sociálních sítích. Následně nabízí alternativní názory ke zveřejňovaným komentářům prokremelských trollů. Členové skupiny se však při zveřejňování daných komentářů snaží vyhnout dogmatickému tónu, který by z nich vytvořil tvůrce obrácené propagandy. V současné době se jejich působnost rozšířila do celého regionu i blízkých zemí Skandinávie. To následně vede i k zapojení lidí, kteří se k Litevským elfům nehlásí, ale snaží se o zajištění vyváženosti mediálního prostoru. Někteří z řad Litevských elfů se i aktivně zapojují do pouličních protestů, aby vyvraceli proruské narativy podobně jako na internetu. Podobné jednání však pro ně přináší celou řadu rizik, zejména ztrátu anonymity i možnost fyzického napadení.^[24]

Jedním z Litevských elfů je i narátor Liamas: „V současnosti žiji v Dublinu, ale velmi často trávím čas v Kaunasu, dalo by se říct, že jsem Litevský elf v exilu. Určitě je pro vás snadné pochopit mou situaci, proč jsem tak opatrný. Často jsem obětí kybernetických útoků ze strany Glavsetu^[25], hlavně jejich pobočky v Petrohradu. Před dvěma lety jsem pracoval nezávisle na komunitě, ale došlo k tomu, že mi byl napaden počítač odněkud z Ruska. Na základě toho jsem se připojil do pomyslné organizace a snažím se proti nim chránit používáním silného šifrování a antiviru.“

Bankéř z Vilniusu je však k hnutí Litevských elfů kritický: „Je to takový hezký námět na zprávu pro západní média, abyste si mysleli, že tohle něco vyřeší, ale jaký může mít dopad, když se někdo s někým hádá na internetu? Mluvil jsem s pár zástupci z jejich řad, a působí to na mě tak, že Putinovu propagandu nahrazují svou propagandou.“

Boj s dezinformačními kampaněmi v Litvě má přesah i na půdu EU. V únoru 2018 rozhodla Litevská radiová a televizní rada (LRTK) o pozastavení vysílání ve Švédsku registrované ruskojazyčné televizní stanice RTR Planeta na základě tří identifikovaných incidentů, kdy byly v rámci vysílání vzneseny výhružky o zničení Spojených států amerických, znovuobnovení SSSR či obsazení Pobaltských států.^[26]

Kauzu zmiňuje i student Vasillis z Vilniusu: „RTR Planeta je proruské zpravodajství, které je tu vysílané už minimálně deset, patnáct let. Po tom, co se stalo na Ukrajině, mi přišlo, že celá kampaň nabrala na intenzitě, což vedlo k tomu, že je vláda chtěla zakázat už v roce 2015, ale nepovedlo se. Povedlo se to až později, myslím, že to bylo v roce 2018, ale musela se do toho vložit EU.“

Rozhodnutí o roční suspendaci vysílání RTR Planeta v Litvě se dostalo až k Evropské komisi, která následně v květnu 2018 rozhodla o tom, že výrok litevských autorit je v souladu s právem EU, zákaz vysílání tedy platí.^[27]

Častá témata dezinformačních kampaní v Litvě

Variace témat dezinformací šířených Ruskou federací je velmi široká, jak informuje Koncept litevské národní bezpečnosti na počátku kapitoly. Narátoři v rámci rozhovorů jako dezinformační média působící v Litvě nejčastěji jmenovali internetové zpravodajské servery RT.com, Sputniknews.lt a Rubaltic.ru.

Názornou ukázku manipulace s veřejným míněním představuje článek z 16. ledna 2016 publikovaný na serveru Rubaltic.ru s nadpisem „The Americans are Considering Excluding the Baltics from NATO“.^[28]

Obsahem článku je úvaha rozebírající pozici Spojených států amerických v rámci NATO, a její domnělou nevýhodnost. Autor článku, Alexandr Nosovič, odkazuje na skutečnost, že názory publikované v článku jsou pohledem prestižního amerického magazínu Forbes, což v článku doplňuje i zdrojem. Zdroj skutečně odkazuje na článek publikovaný na webové stránce magazínu Forbes, avšak jedná se pouze o úvahu přispěvovatele Douga Bandowa v rámci sekce blogových příspěvků. Příspěvky v této sekci jsou označeny upozorněním, že za jejich obsah magazín neodpovídá, a nemusí vyjadřovat postoje magazínu Forbes. Tón článku se čtenáře snaží manipulovat použitím zdánlivě důvěryhodného zdroje, a zejména vytvořením strachu z ničím nepodloženého ohrožení.

Informační zdroje obsahující manipulativní obsah však nemusí být nutně jen dezinformační weby, jako je Rubaltic.ru či Sputniknews.lt. Jedním z příkladů může být internetových server RIA Novosti, patřící mezi nejpopulárnější ruskojazyčné zdroje v zemi.

24. října 2019 byla na stránkách RIA Novosti publikována zpráva s titulkem „Největší přesun vojsk. Co dělají americké tanky poblíž hranic s Běloruskem?“ (v originálním znění: Крупнейшая переброска войск. Что делают у границ Белоруссии танки США)^[29] jejímž autorem je Anton Lysicin. Obsahem článku je pak úvaha o přítomnosti vojsk NATO v Litvě, kde dle domněnek autora čekají vojenské jednotky na rozkaz k zahájení akce proti Bělorusku a následně i Ruské federaci. Podobný narativ je v dezinformačních kampaních Ruské federace velmi častý. Severoatlantická aliance na podobné snahy reaguje několika prostředky. Jedním z nich je zveřejnění půlročních plánů vojenských cvičení NATO s popisem jejich obsahu, datem konání a místem daného cvičení.^[30]

Jak je uvedeno v předchozích odstavcích, jedním z nejčastějších témat dezinformačních kampaní Ruské federace je otázka členství země v Severoatlantické alianci. Ruská propaganda se však soustředí i na vnitřní politiku Litvy.

Prominentním tématem dezinformačních snah Ruské federace jsou útoky na litevskou státnost. 6. ledna 2019 publikoval server Sputniknews.lt článek s titulkem „Média: Američtí vojáci strhli z budovy státního zastupitelství v Kaunasu litevskou vlajku“ (v originálním znění: Žiniasklaida: JAV kariai nuplėšė Lietuvos vėliavą nuo Kauno prokuratūros pastato).^[31] Článek upozorňuje na incident z dubna 2018, kdy měli američtí vojáci strhnout vlajku Litvy z budovy státního zastupitelství v Kaunasu, a následně ji roztrhat. V článku je několik odkazů na zdroje, jmenovitě stránky baltnews.lt a RIA Novosti, ani jeden z nich však čtenáře k původnímu zdroji zprávy nedovede. Oddělení strategické komunikace Ministerstva vnitra Litevské republiky v reakci na tuto zprávu publikovalo na sociální síti Twitter příspěvek, který vyvrací danou zprávu s vysvětlením, že se na území Litvy od konce roku 2017 žádní američtí vojáci nenachází.^[32]

Narátoři z Litvy reagují na předložené články poté, co vytipovali zmíněné zdroje jako šiřitele dezinformací.

Litevský elf Liamas: „Sputnik je naprosto zjevný, přijde mi těžko pochopitelné, že tomu vůbec někdo věří, jsou to nejspíš lidé mimo mou sociální bublinu. Kdyby někdo strhnul vlajku z vládní budovy, tak by ho jistě zavřeli do vězení bez ohledu na to, kdo to je. O tomhle případu jsem neslyšel, ani nikdo z mých známých. Ta zpráva od RIA Novosti je však na první pohled uvěřitelná. Pro člověka, který se nezajímá o dění ve světě a rozumí jen ruštině, je tento zdroj určitě velmi věrohodný. Pro mě však v žádném případě ne.“

Narátor z Vilniusu: „Když vidím, že je tam napsáno Forbes, vyvolává to ve mně pocit důvěryhodnosti. Stránka, na které je to publikované, už však vzbuzuje pochybnosti, Rubaltic není tak známý jako třeba Sputnik, o to nebezpečnější podle mě je. Na stránkách se nazývají jako analytický server. Pravda je, kdyby to publikovala média jako je LRT, tak jsem si jist, že by tomu někteří lidé věřili.“

Dezinformace v Lotyšsku

Stejně jako jižní soused, Litva, sdílí Lotyšsko hranice s Běloruskem a Ruskou federací. V kontrastu s Litvou však stojí podíl etnické minority Rusů na celkovém počtu obyvatel. Podle údajů z roku 2017 tvořila etnická minorita Rusů 25,4 % celkového obyvatelstva. V témž roce ruštinu za svůj mateřský jazyk považovala více než třetina obyvatel Lotyšska.^[33]

Významnost tohoto faktoru zmiňuje Litevský elf Liamas: „U nás v Litvě nejsou dezinformace takovým problémem, jako právě v Lotyšsku. Mnohem víc lidí tam mluví rusky, mnohem víc lidí tam konzumuje ruskojazyčný obsah, mnohem víc lidí má jako hlavní zdroje informací prokremelské weby.“

Etnická skladba země je jedním z nejdůležitějších faktorů. V rámci rodin se používají různé jazyky. Používání ruštiny není jen výsadou starší generace obyvatel, ale v rámci rodiny dochází k jejímu přenosu na nejmladší generace. Efektivitu vlivu Ruské federace na informační prostor v zemi zvyšuje skutečnost, že dostupnost ruskojazyčných informačních zdrojů v zemi je na vysoké úrovni, což vede ke skutečnosti, kdy je velká část populace používá jako primární zdroj informací. Část populace země je rovněž navyklá sledovat ruskojazyčné televizní programy, protože jsou obsaženy v rámci balíčků televizních kanálů od lotyšských poskytovatelů satelitního vysílání.^[34]

Mohlo by se zdát, že Rusku geograficky blízké regiony s vysokým podílem etnických Rusů jako je Latgalsko, kde leží i výše zmíněné město Daugavpils, budou pod vlivem informační kampaně Ruské federace usilovat o podobný osud jako východ Ukrajiny, tj. připojení území k Rusku. Průzkumy v oblasti však odhalují, že ačkoliv je společnost nakloněna prokremelským narativům, masové protesty a podpora provokací vedoucích ke snahám o separatismus je nepravděpodobná. Většina ruskojazyčné minority nechce vystupovat z davu a nevěří tomu, že by jejich případné protesty měly vliv na změnu poměrů v zemi.^[35]

Etnická skupina Rusů v Lotyšsku by se ve vztahu k informačním kampaním Ruské federace po událostech na Krymském poloostrově dala rozdělit do tří dílčích skupin. Existuje skupina proevropských Rusů v zemi, která je loajální k lotyšskému státu a jeho existenci, další skupinou jsou pak Rusové, kteří nejsou zcela integrovaní do lotyšské společnosti, ale na druhou stranu nejsou nakloněni prokremelským aktivitám. Zbývající skupinou jsou pak ruští krajané, kteří podporují narativ šířený proruskými médii v zemi.

Nejčastějším cílem prokremelských médií je skupina „neutrálních“ Rusů nesouhlasících se současnou ekonomickou situací v zemi a zároveň i domácí politikou Lotyšska. Je však nutné zdůraznit, že ani tato skupina není zcela homogenní, a různá témata informačních kampaní jsou relevantní pro různé sociální skupiny. Tato skutečnost jde do rozporu s tónem informací, které jsou šířené Ruskem. To se snaží ruskojazyčnou minoritu v zemi prezentovat jako jednolitý útvar, který bez výhrady podporuje zahraniční politiku Ruské federace.^[36]

Narátor Rudolfs z Rigy mluví o jeho vztazích na pracovišti: „U nás ve firmě pracuje velké množství lidí, co se považuje za Rusy, ale nikdy byste od nich neslyšel nenávistné projevy proti Lotyšsku jako státu, a to ani když se opijí na firemním večírku. Myslím, že úplně ignorují veřejné dění.“

Narátor Artūras dodává: „Nemám důvod nevěřit tomu, co mi říká televize.“

Narátor Krisalps komentuje: „To, čemu kdo věří, poznáš, když s nimi jdeš do hospody. V práci se o veřejném dění bavíme, ale když dojde na neshody, tak jdeme od toho rychle pryč, protože je to z jistého úhlu pohledu citlivé téma. Jak se napijeme^[37], tak se teprve dozvím, že Lotyšsko je v krizi, protože mu EU už nebude dávat peníze, a jak strašně jsou lotyšské úřady proti Rusům. Když se pak zeptám, jaký k tomu mají zdroj, tak odseknou, že televizi.“

Příklady šířených dezinformací v Lotyšsku

Na otázku, co je podle vašeho názoru nejčastějším předmětem dezinformačních kampaní v Lotyšsku odpovídá překladatel narátor následovně: „Rusko se snaží prezentovat svoje názory jako prorodinnou politiku třeba prostřednictvím organizace Russkij Mir, ale ve skutečnosti jim jde o zisk vlivu nad diasporami Rusů, co žijí v zahraničí.“

Jedním z nejpopulárnějších ruskojazyčných médií v Lotyšsku je server bb.lv (Baltský hlas). Častou technikou manipulace tohoto zdroje používanou v rámci titulků je dramatizace zpráv z věrohodných zdrojů.

Jako příklad nám může posloužit článek pojednávající o výrobě lotyšských státních vyznamenání v Litvě. O této skutečnosti informuje 5. února 2020 na svých internetových stránkách zpravodajský server Latvijas Avīze s nadpisem „Vietējie nevar konkurēt ar Lietuvas milžiem: ordeņus joprojām izgatavos kaimiņos“^[38] (v překladu: Místní firmy nemohou konkurovat litevským gigantům, státní vyznamenání budou i nadále vyráběna v sousední zemi). Dne 4. března 2020 vychází článek s identickým obsahem i na serveru Baltijas Balss. Nadpis článku je však následující „Latvijas Avīze печалится: гордость Латвии производят в Литве“ (v překladu: „Latvijas Avīze truchlí: Lotyšská pýcha se vyrábí v Litvě“).^[39] Rozhodnutí založené na ekonomických důvodech je v ruskojazyčném médiu interpretováno jako zásah pro lotyšskou identitu. Baltijas Balss disponuje i lotyšskou jazykovou mutací, tento článek však v lotyštině není prostřednictvím bb.lv publikován.

Případ komentuje lotyšská studentka z Daugavpilsu: „Taková rétorika je běžná. Pak si to přečte můj táta, a začne říkat, že je samostatné Lotyšsko neschopné, a za SSSR by se to nestalo.“

Výše zmíněný případ není ojedinělý. Těsně po konci voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 přináší web Baltijas Balss článek s titulkem „Выборы в Европарламент бойкотировал 1 миллион граждан Латвии“ (v překladu: Volby do Evropského parlamentu bojkotoval 1 milion obyvatel Lotyšska). Obsahově článek kopíruje nastavený tón v titulku, kdy otevřeně tvrdí, že osoby, které nešly k volbám, je bojkotovaly, ačkoliv k tomuto tvrzení není doložen žádný důkaz. Závěrem je pak uvedena zmínka o tom, že nízká volební účast potvrzuje, jak jsou evropské problémy vzdálené problémům Lotyšska. V těchto tezích článek naprosto ignoruje skutečnost, že Lotyšsko je plnohodnotným členem EU.

Oba příklady publicistické činnosti nejpopulárnějšího ruskojazyčného internetového média ukazují na snahu o podrytí důvěry v samostatné Lotyšsko a jeho příslušnosti k Evropskému společenství.

Kromě témat zaměřených čistě politickým směrem je možné sledovat i dezinformace s kulturním podtextem. Jako příklad může posloužit zpráva „Hitler ‚outreads‘ Harry Potter in Latvia“ z 2. dubna 2018 publikovaná mezinárodní verzí dezinformačního webu Sputnik.^[40] Článek v úvodu odkazuje na zdroj Baltnews.lv, který je však nedohledatelný. Hlavním tématem článku je upozornění na statistiku čtenosti knih webu ibook.lv, který funguje jako prostředník pro obchodování s knihami v Lotyšsku. Ve zmíněné statistice figuruje dílo Adolfa Hitlera Mein Kampf před populární fantasy knihou Harry Potter a Kámen mudrců. Článek skutečnost vysvětluje nacistickými tendencemi lotyšského obyvatelstva. Zpráva obsahující výroky tohoto typu si získala pozornost západních médií vedoucí až k reportáži britské BBC.^[41] V reportáži majitelka webu ibook.lv, Rita Riskova, vysvětluje, že většina kliknutí na knihu Mein Kampf pochází od anonymních uživatelů, zatímco v případě Harryho Pottera se jedná o uživatele registrované na webu ibook.lv. Tato skutečnost zavdává podezření, že pozice v žebříčku je způsobená falešnými uživateli či internetovými trolly. Na základě šetření, jako je to provedené britskou BBC, Sputnik upravil titulek článku z původní zavádějící verze na „Hitler’s ‚Mein Kampf‘ More Popular Than Harry Potter on Latvian Book Site“.

Uvedený příklad opět ukazuje na časté téma vlivu Ruské federace, kdy se snaží vykreslit obyvatelstvo země jako radikalizující se skupinu tíhnoucí k nacismu.

Narátorka z lotyšského Daugavpilsu komentuje výše uvedenou kauzu: „Když se tato zpráva dostala do médií, tak mě to upřímně pobavilo, Harryho Pottera četlo snad každé dítě v našem věku, ale Mein Kampf jsem nikdy ani neviděla v knihovně nebo knihkupectví. Ale jak sám víš, jsou lidé, kteří tomu věří, a to už k smíchu není.“

Dezinformace v Estonsku

Otázka dezinformací je aktuální i v nejsevernější zemi regionu Pobaltí, zejména z pohledu rozvinuté infrastruktury země v oblasti informačních a komunikačních technologií.

Podle kvantitativního šetření pro Evropskou komisi z února 2018 považuje dezinformaci či misinterpretaci reality v zemi za problém 73 % dotázaných respondentů z Estonska. Jedná se o jednu z nejnižších hodnot v rámci EU (nejvyšší míru obav – kolem 90 % respondentů – vyjádřili obyvatelé Bulharska, Maďarska, Itálie a Kypru), nižší úroveň obav o prezentování reality v online médiích projevili pouze respondenti z Belgie. V otázce obecnější roviny pouze 27 % respondentů z Estonska považuje dezinformace a misinterpretaci reality za závažnou hrozbu pro demokracii, což je vůbec nejnižší hodnota v celé Unii.^[42]

Dle slov narátora z Tallinnu: Rusko se snaží získat vliv v zemi, ale řekl bych, že není příliš úspěšné. Asi dva roky zpět jsem dostal pracovní nabídku od jedné mediální skupiny. Když jsem zjistil, že jde o agenturu, která zprostředkovává provoz Baltnews.ee, tak jsem s díky odmítnul, nechci podporovat Rusko, i když mi slibovali dost peněz.“

Koncept estonské národní bezpečnosti z roku 2017 prezentuje bezpečnostní hrozby ve spojitosti se vztahy euroatlantického regionu a jeho sousedy. Bezpečnost Evropy je ovlivňována zejména zvýšenou aktivitou Ruské federace v otázkách polických, diplomatických, ekonomických a informačních. Dále v kapitole o současném prostředí hovoří o proměně sociálních interakcí způsobené rozvojem kyberprostoru, a s tím spojenými hrozbami. Zejména se jedná o situace, kdy dochází ke zkreslování prezentovaných informací v rámci informačního prostoru. Manipulace a šíření falešných informací je široce využíváno na úrovni jedince i k eskalaci státních konfliktů. V kontextu hrozeb výše zmíněných je prezentována snaha o zvyšování odolnosti a soudržnosti estonské společnosti. Rozvoj psychologické obrany v rámci občanské společnost umožňuje účinnější boj s manipulacemi a dezinformacemi na státní úrovni.^[43]

Narátorka z estonského Tartu mluví o důležitosti soudržné společnosti v boji s dezinformacemi: „Nemyslím si, že dezinformace jsou v Estonsku problém, díky naší soudržnosti. V kontextu s tím, co jsme museli vytrpět v době okupace, jsme dobře připraveni na potenciální hrozby. Nejde jen o nás „Estonce“, ale i Rusy, co se už integrovali do společnosti. Za zbytek nemohu hovořit, protože s těmito lidmi nepřicházím do styku, ale myslím si, že právě oni jsou cílovou skupinou Ruska ve snaze získat moc nad Estonskem.“

Aktivity zaměřené na boj s dezinformacemi v zemi

Součinnost ze strany obyvatelstva je v případě Estonska vnímaná jako jeden z klíčových prvků obrany proti hrozbám spojeným s vlivem na informační prostor Estonska.

Tato skutečnost vedla například k založení Národního centra povědomí o obraně a bezpečnosti (v originále: Riigikaitse ja julgeoleku teadmiskeskus). Cílem organizace je především zvyšování povědomí o bezpečnostních hrozbách v Estonsku. K realizaci tohoto cíle dochází zejména prostřednictvím pořádání workshopů či tvorbou návodných publikací určených pro mladistvé obyvatele Estonska. Program je zaměřen jak na estonsky hovořící, tak i ruskojazyčné obyvatele, což by mělo vést ke zlepšení integrace mladých etnických Rusů do estonské společnosti.^[44]

Na celostátní úrovni rovněž dochází k výuce Národní obrany (v originále: Riigikaitseõpetus). V rámci kurzu trvajícího 140 hodin jsou studentům představeny základy první pomoci či fungování armády, několik hodin věnováno i otázce hybridních hrozeb v podobě misinformací a dezinformací.^[45]

Na otázku, zda se narátor z estonské Narvy účastnil nějaké podobné akce, odpovídá následovně: „Přednášek jsem se účastnil v rámci Riigikaitseõpetus, protože jsme to měli na škole povinně. Vím, že to bylo pro některé rodiče z méně integrovaných rodin kontroverzní a nechtěli, aby tam jejich děti chodily. Nám se to ale zdálo velmi zajímavé, náš učitel ukazoval řadu příkladů vyvrácených mýtů, třeba ten o vraždícím vojákovi NATO ve Vilniusu v Litvě, ale i různé typy bojových vozidel, co má naše armáda.“

Občanská iniciativa s názvem Propastop je další z řady projektů zaměřených na odhalování dezinformací šířených v estonském mediálním prostoru. Propastop je tvořen výhradně dobrovolníky, řada z nich patří mezi členy Kaitseliit^[46], kteří se snaží zůstat v anonymitě. Investigativní články v některých případech přejímají i noviny Postimees patřící mezi nejpopulárnější v zemi.^[47]

Situace zpravodajského serveru Sputnik v zemi

Zpravodajský web Sputnik zahájil fungování na mezinárodní scéně v listopadu 2014 jako odnož státního média Rusko dnes (Россия сегодня), přičemž jeho kancelář v Estonsku byla zřízena v únoru 2016.^[48]

Na zřízení redakce Sputnik v Tallinnu vzpomíná jeden z estonských narátorů účastnící se výzkumu: „Nebylo kolem toho žádné velké haló, ale když jsem se o tom bavil s kamarády, ihned věděli, o co jde. Sputnik už v té době působil v Lotyšsku, kde se ho dokonce snažili zakázat. I když by se dalo polemizovat o jeho významu, protože ho mnoho lidí nečte, boj proti médiím tohoto typu má symbolický význam.“

Činnost Sputniku v Estonsku se brzy dostala do hledáčku místních autorit. Během druhé poloviny roku 2017, kdy Estonsko předsedalo Evropské unii, například nebyla udělena akreditace novinářům agentury Sputnik. Důvodem podobného rozhodnutí byla skutečnost navazující na zprávu Evropského parlamentu, kdy byl Sputnik označen za domnělou mediální agenturu, která neoperuje na bázi nezávislosti. Ministerstvo zahraničí Ruské federace vyjádřilo nad tímto přístupem velké překvapení.^[49]

Narátor z Estonska komentuje přístup autorit k fungování Sputniku v Estonsku: „Na počátku fungování kolem roku 2016 byla snaha podpořit nezávislost médií za každou cenu, Sputnik nikdo nechtěl regulovat, protože se vědělo, že to bude dráždit Rusy. S postupem času se to stalo neudržitelné. Zvlášť, když prostřednictvím Sputniku probíhaly útoky na ústavní činitele jako třeba na tehdejší ministryni školství.“

Situace eskaluje až do současné podoby, kdy je Sputniku znemožněna publikační činnost v Estonsku. Opatření toho typu je důsledkem vlastnické struktury média. Patří do skupiny ovládané osobou Dimitrije Kyseljova, na jehož osobu jsou uvaleny sankce Evropskou unií z důvodu snah o destabilizaci Ukrajiny. Na základě sankcí není možné, aby Sputnik hradil faktury v Estonsku, což nevyhnutelně vede k zastavení činnosti domnělého média, které trvá od 1. ledna 2020. Opatření tohoto druhu vyvolávají reakce i mezi respondenty.

Narátor č. 13: „V Narvě se to řeší trochu víc, protože komunita Rusů kouká na ruskou televizi, kde jsou často probírána témata soustředící se na to, že Baltské státy utlačují svobodu slova.“

Narátor č. 14: „Ruští politici to využívají k dramatizaci situace, aby ukázali, jak moc je tu menšina Rusů utlačována. Ve skutečnosti je to ale celkem bezvýznamná událost, protože Sputnik stejně skoro nikdo nečetl, horší je to s televizemi.“

Závěr

Problematika šíření dezinformací a misinformací Ruskou federací naplno proniká do odborného diskurzu po událostech na Ukrajině v roce 2014. V kontextu Baltských států lze konflikt na Ukrajině považovat za pomyslný odrazový můstek v boji proti dezinformacím na úrovni Evropské unie. Právě Lotyšsko stálo u vzniku krizových štábů v rámci NATO a EU, jejichž činnost vedla k institucionalizaci Akčního plánu pro boj s dezinformacemi, který je závazný pro všechny členské státy EU. Běžní občané se však zpravidla nedokáží v těchto snahách orientovat a často ani netuší, že jejich země je lídrem v oblasti boji proti dezinformacím v rámci celé Unie.

Boj proti dezinformacím na národní úrovni má v rámci Baltských států různé podoby. V Litvě je kladen velký důraz na spolupráci odborníků z jednotlivých odvětví, ať se jedná o jednotlivá významná média, skupiny strategické komunikace, odborníky z oblasti IT či dobrovolníky sdružené pod společným označením Litevští elfové. Právě dobrovolnické snahy by se daly označit často jako efektivnější způsob boje než vládní nařízení, kdy může u obyvatel vyvstat pocit, že je proti propagandě bojováno prostřednictvím propagandy jiné. Boj dobrovolníků je však náročný, navíc může ohrozit bezpečnost jednotlivců, jak vypráví jeden z narátorů. Ne všichni však vnímají podobné aktivity pozitivně, a považují je spíše za námět pro článek do západních médií než efektivní řešení problému. Jako vhodný nástroj boje s dezinformacemi je naopak shledávána výuka mediální gramotnosti na školách.

Signifikantní vlastností manipulativních snah šířených prostřednictvím je prezentování etnické menšiny Rusů v Baltských státech jako homogenního celku. Danou menšinu však není však možné interpretovat jako jednolitý celek a vztahovat vliv pouze na ní. V Litvě označujeme jako nejohroženější skupinu obyvatel menšiny Rusů a Poláků, jak ale vyplývá z rozhovorů s narátory, není možné tyto menšiny považovat za zcela homogenní. Naopak je nutné se zaměřit i na radikální hnutí v rámci existence pravicového extremismu v zemi. Hnutí jako je Právo a spravedlnost sdílí postoje k některým tématům šířeným prokremelskými informačními kampaněmi. Například lze zmínit v podobě postoje k sexuálním menšinám.

V Lotyšsku a Estonsku žijící menšiny Rusů je možné rozdělit do několika skupin na základě míry integrování do společenského života v zemi. Nejzásadnější skupinou, na kterou se dezinformační kampaně v Lotyšsku soustředí, jsou neutrální Rusové, tedy osoby žijící na lotyšském území, které jsou nespokojené se státní politikou a vlastní ekonomickou situací. Při konfrontaci s jinými etnickými skupinami však tyto preference spíše skrývají, a jimi využívané informační zdroje jsou v neformálním rozhovoru tabuizovány. Ačkoliv existuje snaha o zobecňování situace menšin v Pobaltí ze strany Ruské federace, je možné se setkat i s různými postoji v rámci rodiny. Někteří zástupci nejmladší generace v rodině jsou plně integrováni do lotyšské společnosti, zatímco jejich rodiče a prarodiče tíhnou k nostalgii po Sovětském svazu a využívají informační zdroje poskytované Ruskou federací, protože lépe zapadají do jejich světonázoru.

Témata dezinformací vytvářených agenturami přímo či nepřímo napojenými na Ruskou federaci jsou velmi flexibilní a přizpůsobují se aktuálnímu dění, aby byla zajištěna jejich větší věrohodnost. I přes tyto skutečnosti je možné identifikovat často se objevující narativy v rámci publikační činnosti tzv. domnělých médií.

Mezi časté narativy prokremelských dezinformačních webů působících v Pobaltí patří podrývání důvěry obyvatelstva v nadnárodní organizace jako je NATO a Evropská unie. Obě organizace jsou propagandistickými snahami vykreslovány způsobem, který má v obyvatelích jednotlivých států vzbudit strach o budoucnost jejich země v případě válečného konfliktu. Ačkoliv jsou všechny státy plnohodnotnými členy EU a NATO, propagandistické články se nevyhýbají tvrzení, kdy označují problémy Evropské unie jako vzdálené běžným občanům Baltských států. V podobném duchu je pojednáváno i o účasti států v NATO, kde je organizace označována jako agresor připravující válečný konflikt v regionu, jehož cílem je útok na Ruskou federaci.

Opomenout nelze téma nacionalismu obyvatel Baltských států. Ti jsou označováni za extrémisty se sklony k nacionalismu prostřednictvím vykonstruovaných narativů jako je tvrzení o větší popularitě knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf než fantasy knih ze série o kouzelníkovi Harrym Potterovi. Kromě podobných útoků zaměřených na kulturu je používáno označení stupňujícího se nacionalismu v zemi v kontextu ruskojazyčné menšiny v regionu či ve spojitosti s oslavami obnovy nezávislosti na Sovětském svazu.

Šiřitele klamavých zpráv a misinformací je možné zařadit do více kategorií, mezi nejzjevnější patří dezinformační weby jako je web Sputnik, Baltnews či Baltijas Balss. První jmenovaný je jako domnělá tisková agentura označován i v oficiální komunikaci Evropské unie k tomuto tématu. Šíření dezinformací lze zaznamenat i prostřednictvím oficiálních kanálů Ruské federace, jako je třeba agentura RIA Novosti, která patří mezi nejpopulárnější internetové zdroje v regionu. Samostatným oddílem je šíření tendenčních informací prostřednictví televizního vysílání, které probíhá zejména v rámci vysílání zpravodajských bloků, které jsou ve velké míře přejímány z vysílání ruských televizí.

Pohled obyvatel na dezinformační kampaně nelze jednoduše generalizovat, avšak je možné jej vnímat v kontextu cílových skupin. Jako ukázka může sloužit postavení generace rodičů a prarodičů nejmladších narátorů, kteří sice nejsou přímo spjati s Ruskou federací, ale zároveň se u nich mohou projevovat tendence k nostalgii po období Sovětského svazu, které vedou k vyšší míře důvěry k informačním zdrojům pocházejícím z Ruské federace. Důležitou roli ve vnímání dezinformačních kampaní obyvateli hraje i práce se zdroji informací, kdy dezinformační média pracují s důvěryhodnými značkami jako je například magazín Forbes. Tato skutečnost v kombinaci s relativně vysokou mírou obyvatel, kteří přiznávají sdílení obsahu bez uvedeného zdroje, vytváří prostor pro zakořenění narativů šířených dezinformačními médii.

[1] HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. s. 149–150

[2] Zájmová skupina Lotyšsko na sociální síti Reddit, dostupné na: https://www.reddit.com/r/latvia/

[3] Zájmová skupina Litva na sociální síti Reddit, dostupné na: https://www.reddit.com/r/lithuania/

[4] Zájmová skupina Estonsko na sociální síti Reddit, dostupné na: https://www.reddit.com/r/Eesti/

[5] FELLOWS, Erwin W. ‚Propaganda‘: History of a Word. American Speech, 1959, 34.3: 182–183.

[6] PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický slovník. s. 865–866

[7] OATES, Sarah a Sean STEINER. Projecting Power.

[8] Disinformation. [online] OED online. December 2019 [cit. 1. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.oed.com/view/Entry/54579?redirectedFrom=disinformation

[9] Definice dezinformací a propagandy. [online] Ministerstvo vnitra České republiky, 2019 [cit. 1. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/cthh/clanek/definice-dezinformaci-a-propagandy.aspx

[10] FLANDEROVÁ, Linda. Soft power: mít či nemít. Mezinárodní politika, 2013. [online] Ústav mezinárodních vztahů Praha. [cit. 19. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.iir.cz/article/soft-power-mit-ci-nemit

[11] NYE, Joseph S. Soft Power the Means to Success in World Politics. s. 10–15

[12] Zasedání Evropské rady (19. a 20. března 2015) – závěry [online]. [cit. 26. 2. 2020]. s. 5. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/media/21868/st00011cs15.pdf

[13] Questions and Answers about the East StratCom Task Force. [online] EEAS. [cit. 26. 2. 2020]. Dostupné z: https://eeas.europa.eu/headquarters/headquarters-homepage/2116/-questions-and-answers-about-the-east-

[14] EVROPSKÝ PARLAMENT. Zpráva o strategické komunikaci EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany (2016/2030(INI)) [online]. [cit. 8. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-8-2016-0290_CS.pdf

[15] Action Plan against Disinformation. [online] : European Commission. [cit. 26. 2. 2020]. Dostupné z: https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/action_plan_against_disinformation.pdf

[16] Lithuania National Threat Assessment 2019. Vilnius: Lithuanian Ministry of Defence, 2019 ISBN 978-609-412-162-3. Další dostupnost: https://www.vsd.lt/wp-content/uploads/2019/02/2019-Gresmes-internetui-EN.pdf

[17] Russia does not accept the concept of ‘Soviet occupation’, after Estonia mulls claiming damages. [online] LRT English, 23. 9. 2019. [cit. 28. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.lrt.lt/en/news-in-english/19/1099996/russia-does-not-accept-the-concept-of-soviet-occupation-after-estonia-mulls-claiming-damages

[18] National Threat Assessment 2019, s. 44

[19] The EU approved action plan against disinformation. [online] President of The Republic of Lithuania 14. 12. 2018. [cit. 28. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.lrp.lt/en/press-centre/press-releases/the-eu-approved-action-plan-against-disinformation/31559

[20] About Debunk: Debunking disinformation together [online]. [cit. 28. 2. 2020]. Dostupné z: https://debunk.eu/about-debunk/

[21] Narátorka naráží vojenskou přítomnost Ruska v Kaliningradské oblasti

[22] Patikrinta 15min: Apie projektą. [online] 15min.lt. [cit. 29. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.15min.lt/patikrinta-15min/apie

[23] Media and information literacy education project in Lithuania. [online] Nordic Council of Ministers Office in Lithuania. [cit. 29. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.norden.lt/en/projects/media-and-information-literacy-education-project-in-lithuania-2/

[24] Around the Bloc: Lithuanian Elves Do Battle With Russian Trolls. Transitions Online, 2016, 03/29: 41-42.

[25] Slangové označení pro ruskou společnost „Agentstvo intěrnět-issledovanij“ (v originále: Агентство интернет-исследований)

[26] RTR Planeta suspended in Lithuania for a year over incitement to war and hatred. [online] Delfi.lt 14. 2. 2018. [cit. 3. 3. 2020]. Dostupné z: https://en.delfi.lt/culture/rtr-planeta-suspended-in-lithuania-for-a-year-over-incitement-to-war-and-hatred.d?id=77174217

[27] Lithuania’s decision to suspend broadcast of the Russian language channel „RTR Planeta“ complies with EU rules. [online] European Commission 8. 5. 2018. [cit. 3. 3. 2020]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/lithuanias-decision-suspend-broadcast-russian-language-channel-rtr-planeta-complies-eu-rules

[28] NOSOVIČ, Alexander. The Americans are Considering Excluding the Baltics from NATO [online] 12. 1. 2016. [cit. 29. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.rubaltic.ru/articles/baltics-go-home-12012016/

[29] LYSICIN, Anton. „Krupnějšaja perebroska vojsk.“ Čto dělajut u granic Belorussii tanki SŠA. [online]. RIA Novosti, 24. 10. 2019 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://ria.ru/20191024/1560131856.html

[30] NATO Exercises. Supreme Headquarters Allied Powers Europe [online]. 19. 2. 2020 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://shape.nato.int/nato-exercises

[31] Žiniasklaida: JAV kariai nuplėšė Lietuvos vėliavą nuo Kauno prokuratūros pastato. [online] Sputniknews.lt, 6. 1. 2019 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://sputniknews.lt/society/20190106/8002357/ziniasklaida-usa-kariai-nuplese-lithuania-veliava-nuo-kauno-prokuraturos-pastato.html?fbclid=IwAR2rbbEE5NjTaXCCZRsSja_2DH80UEumoD-_AHWT8_cbjbboXvvgO2VFxeU

[32] LT MFA. New year, same old pro-#Kremlin fakes:. In: Twitter [online]. 7. 1. 2019 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://twitter.com/LT_MFA_Stratcom/status/1082255481761087489?s=20

[33] Indicators characterising languages used by the population of Latvia. [online] Centralas statistikas parvaldes datubazes. [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.csb.gov.lv/en/statistics/statistics-by-theme/population/characteristics/key-indicator/indicators-characterising-languages-used

[34] National Security Concept of the Republic of Latvia (2016 – ). [online] Aizsardzības ministrija, s. 17-18 [cit. 2. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.mod.gov.lv/sites/mod/files/document/NDK_ENG_final.pdf

[35] ROSTOKS, Toms a Nora VANAGA. Latvia’s Security and Defence Post-2014. s. 89

[36] KUDORS, Andis. Latvia. In: Disinformation Resilience in Central and Eastern Europe. [online] [cit. 22. 3. 2020]. Dostupné z: http://prismua.org/wp-content/uploads/2018/06/DRI_CEE_2018.pdf

[37] Krisalps označuje podobné situace jako udržování kultury vodky.

[38] ĒVALDE, Ieva. Vietējie nevar konkurēt ar Lietuvas milžiem: ordeņus joprojām izgatavos kaimiņos. [online]. LA.lv 5. 2. 2020 [cit. 5. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.la.lv/ordenus-joprojam-izgatavos-lietuva

[39] Latvijas Avīze pečalitsja: gordost‘ Latvii proizvodjat v Litve. [Latvijas Avīze печалится: гордость Латвии производят в Литве]. [online]. Baltijas Balss, 4. 3. 2020 [cit. 5. 3. 2020]. Dostupné z: https://bb.lv/statja/nasha-latvija/2020/03/04/latvijas-avze-pechalitsya-gordost-latvii-proizvodyat-v-litve

[40] Hitler’s ‚Mein Kampf‘ More Popular Than Harry Potter on Latvian Book Site. [online] Sputnik International, 2. 4. 2018 [cit. 5. 3. 2020]. Dostupné z: https://sputniknews.com/viral/201804021063142332-hitler-book-popular-harry-potter-latvia/

[41] Do Latvians really read more Hitler than Harry Potter? [online]. BBC News 9. 10. 2019 [cit. 5. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/av/world-europe-49973668/do-latvians-really-read-more-hitler-than-harry-potter

[42] Flash Eurobarometer 464: Fake News and Disinformation Online. [online] European Commission: PublicOpinion, 2018. [cit. 26. 3. 2020]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/commfrontoffice/publicopinionmobile/index.cfm/Survey/getSurveyDetail/surveyKy/2183

[43] National Security Concept 2017. [online] Republic of Estonia Government Office. [cit. 6. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.riigikantselei.ee/sites/default/files/content-editors/Failid/national_security_concept_2017.pdf

[44] NCDSA Activities. National Centre of Defence & Security Awareness [online]. [cit. 7. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.kaitsen.ee/ncdsa-eng/

[45] Riigikaitseõpetuse Ainekavast. Kaitseressursside Amet [online]. [cit. 7. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.kra.ee/riigikaitseopetus/riigikaitseopetuse-ainekavast/

[46] Estonské uskupení armádních dobrovolníků

[47] What is Propastop? [online] Propastop. [cit. 7. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.propastop.org/eng/2017/03/06/what-is-propastop/

[48] Russia’s Sputnik launches news portal in Estonia. [online] ERR News, 25. 2. 2016 [cit. 8. 3. 2020]. Dostupné z: https://news.err.ee/117694/russia-s-sputnik-launches-news-portal-in-estonia

[49] Estonia denies entry to journalists of Russian state news agency. [online] ERR News, 30. 8. 2017 [cit. 8. 3. 2020]. Dostupné z: https://news.err.ee/615663/estonia-denies-entry-to-journalists-of-russian-state-news-agency

References / Seznam použitých zdrojů

About Debunk: Debunking disinformation together [online]. [cit. 28. 2. 2020]. Dostupné z: https://debunk.eu/about-debunk/

Action Plan against Disinformation. [online] European Commission. [cit. 26. 2. 2020]. Dostupné z: https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/action_plan_against_disinformation.pdf

Around the Bloc: Lithuanian Elves Do Battle With Russian Trolls. Transitions Online, 2016, 03/29: 41-42.

Definice dezinformací a propagandy. [online] Ministerstvo vnitra České republiky. [cit. 1. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/cthh/clanek/definice-dezinformaci-a-propagandy.aspx

Disinformation. [online] OED online. December 2019 [cit. 1. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.oed.com/view/Entry/54579?redirectedFrom=disinformation

Do Latvians really read more Hitler than Harry Potter? [online]. BBC News 9. 10. 2019 [cit. 5. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/av/world-europe-49973668/do-latvians-really-read-more-hitler-than-harry-potter

Estonia denies entry to journalists of Russian state news agency. [online]. ERR News 30. 8. 2017 [cit. 8. 3. 2020]. Dostupné z: https://news.err.ee/615663/estonia-denies-entry-to-journalists-of-russian-state-news-agency

ĒVALDE, Ieva. Vietējie nevar konkurēt ar Lietuvas milžiem: ordeņus joprojām izgatavos kaimiņos. [online]. LA.lv 5. 2. 2020 [cit. 5. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.la.lv/ordenus-joprojam-izgatavos-lietuva

EVROPSKÝ PARLAMENT. Zpráva o strategické komunikaci EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany (2016/2030(INI)) [online]. [cit. 8. 3. 2020].

FELLOWS, Erwin W. ‚Propaganda‘: History of a Word. American Speech, 1959, 34.3: 182–189. DOI: 10.2307/454039.

FLANDEROVÁ, Linda. Soft power: mít či nemít. Mezinárodní politika, 2013. [online] Ústav mezinárodních vztahů Praha. [cit. 19. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.iir.cz/article/soft-power-mit-ci-nemit

Flash Eurobarometer 464: Fake News and Disinformation Online. [online] European Commission: PublicOpinion, 2018. [cit. 26. 3. 2020]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/commfrontoffice/publicopinionmobile/index.cfm/Survey/getSurveyDetail/surveyKy/2183

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4.

Hitler’s ‚Mein Kampf‘ More Popular Than Harry Potter on Latvian Book Site. [online] Sputnik International, 2. 4. 2018 [cit. 5. 3. 2020]. Dostupné z: https://sputniknews.com/viral/201804021063142332-hitler-book-popular-harry-potter-latvia/

Indicators characterising languages used by the population of Latvia. [online] Centralas statistikas parvaldes datubazes. [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.csb.gov.lv/en/statistics/statistics-by-theme/population/characteristics/key-indicator/indicators-characterising-languages-used

KUDORS, Andis. Latvia. In: Disinformation Resilience in Central and Eastern Europe. [online] [cit. 22. 3. 2020]. Dostupné z: http://prismua.org/wp-content/uploads/2018/06/DRI_CEE_2018.pdf

Latvijas Avīze pečalitsja: gordost‘ Latvii proizvodjat v Litve. [Latvijas Avīze печалится: гордость Латвии производят в Литве]. [online]. Baltijas Balss, 4. 3. 2020 [cit. 5. 3. 2020]. Dostupné z: https://bb.lv/statja/nasha-latvija/2020/03/04/latvijas-avze-pechalitsya-gordost-latvii-proizvodyat-v-litve

Lithuania National Threat Assessment 2019. Vilnius: Lithuanian Ministry of Defence, 2019 ISBN 978-609-412-162-3. Další dostupnost: https://www.vsd.lt/wp-content/uploads/2019/02/2019-Gresmes-internetui-EN.pdf

Lithuania’s decision to suspend broadcast of the Russian language channel „RTR Planeta“ complies with EU rules. [online] European Commission, 8. 5. 2018. [cit. 3. 3. 2020]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/lithuanias-decision-suspend-broadcast-russian-language-channel-rtr-planeta-complies-eu-rules

LT MFA. New year, same old pro-#Kremlin fakes:. In: Twitter [online]. 7. 1. 2019 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://twitter.com/LT_MFA_Stratcom/status/1082255481761087489?s=20

LYSICIN, Anton. „Krupnějšaja perebroska vojsk.“ Čto dělajut u granic Belorussii tanki SŠA. [online] RIA Novosti, 24. 10. 2019 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://ria.ru/20191024/1560131856.html

Media and information literacy education project in Lithuania. [online] . Nordic Council of Ministers Office in Lithuania. [cit. 29. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.norden.lt/en/projects/media-and-information-literacy-education-project-in-lithuania-2/

National Security Concept 2017. [online] Republic of Estonia Government Office. [cit. 6. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.riigikantselei.ee/sites/default/files/content-editors/Failid/national_security_concept_2017.pdf

National Security Concept of the Republic of Latvia (2016 – ). [online] Aizsardzības ministrija, s. 17-18 [cit. 2. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.mod.gov.lv/sites/mod/files/document/NDK_ENG_final.pdf

NATO Exercises. Supreme Headquarters Allied Powers Europe [online]. 19. 2. 2020 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://shape.nato.int/nato-exercises

NCDSA Activities. National Centre of Defence & Security Awareness [online]. [cit. 7. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.kaitsen.ee/ncdsa-eng/

NOSOVIČ, Alexander. The Americans are Considering Excluding the Baltics from NATO [online] 12. 1. 2016. [cit. 29. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.rubaltic.ru/articles/baltics-go-home-12012016/

NYE, Joseph. Soft Power the Means to Success in World Politics. New York: PublicAffairs, 2004. ISBN 1-58648-306-4.

OATES, Sarah a Sean STEINER. Projecting Power: Understanding Russian Strategic Narrative. Russian Analytical Digest [online]. 2018, (229), 2–5 [cit. 11. 3. 2020]. DOI: 10.3929/ethz-b-000311091. ISSN 18630421.

Patikrinta 15min: Apie projektą. 15min.lt [online]. [cit. 29. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.15min.lt/patikrinta-15min/apie

PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996, 539 s. ISBN 80-718-4164-1.

Questions and Answers about the East StratCom Task Force. EEAS [online]. [cit. 26. 2. 2020]. Dostupné z: https://eeas.europa.eu/headquarters/headquarters-homepage/2116/-questions-and-answers-about-the-east-

Riigikaitseõpetuse Ainekavast. Kaitseressursside Amet [online]. [cit. 7. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.kra.ee/riigikaitseopetus/riigikaitseopetuse-ainekavast/

ROSTOKS, Toms a Nora VANAGA. Latvia’s Security and Defence Post-2014. Journal on Baltic Security [online]. Vol. 2. 2016, 2(2), 71–108 [cit. 2. 3. 2020]. DOI: 10.1515/jobs-2016-0045. ISSN 2382-9230. Dostupné z: http://content.sciendo.com/view/journals/jobs/2/2/article-p71.xml

RTR Planeta suspended in Lithuania for a year over incitement to war and hatred. [online] Delfi.lt 14. 2. 2018. [cit. 3. 3. 2020]. Dostupné z: https://en.delfi.lt/culture/rtr-planeta-suspended-in-lithuania-for-a-year-over-incitement-to-war-and-hatred.d?id=77174217

Russia’s Sputnik launches news portal in Estonia. [online] ERR News, 25. 2. 2016 [cit. 8. 3. 2020]. Dostupné z: https://news.err.ee/117694/russia-s-sputnik-launches-news-portal-in-estonia

The EU approved action plan against disinformation. President of The Republic of Lithuania [online]. [cit. 28. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.lrp.lt/en/press-centre/press-releases/the-eu-approved-action-plan-against-disinformation/31559

What is Propastop? [online] Propastop. [cit. 7. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.propastop.org/eng/2017/03/06/what-is-propastop/

Zasedání Evropské rady (19. a 20. března 2015) – závěry [online]. In: . s. 5 [cit. 26. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/media/21868/st00011cs15.pdf

Žiniasklaida: JAV kariai nuplėšė Lietuvos vėliavą nuo Kauno prokuratūros pastato. [online] Sputniknews.lt, 6. 1. 2019 [cit. 1. 3. 2020]. Dostupné z: https://sputniknews.lt/society/20190106/8002357/ziniasklaida-usa-kariai-nuplese-lithuania-veliava-nuo-kauno-prokuraturos-pastato.html?fbclid=IwAR2rbbEE5NjTaXCCZRsSja_2DH80UEumoD-_AHWT8_cbjbboXvvgO2VFxeU